Orochimarova neuvěřitelná základna - II. Nevydařená investice

Sasuke se probudil...- on vlastně neměl nejmenší ponětí kdy. Na základně nebyla žádná okna a hodiny ve své nové komnatě také nenašel. Doplížil se tedy tmou k vypínači u dveří a chvíli mu trvalo přivyknout světlu. Pak z doposud nevybaleného kufru vyhrabal náramkové hodinky, zjistil, že je půl deváté, hodil na sebe oblečení a vydal se hledat kuchyň.
S tušením, že mínus třetí patro má jen pokoje a toaletní zařízení, zatímco první se specializuje na koncentraci kanclů a archivů, zmáčkl ve výtahu tlačítko do mínus dvojky. Jak se ukázalo, úsudek to byl správný. Přivítala ho velká tělocvična, v jejíž zadní části nechyběla televize a sedací souprava. Odtud se vydal širokou chodbou a otevřel jedny dveře. Kromě velké, plně vybavené kuchyně se tu nacházela i nějaká zrzka, co se opírala o dřez a pila kafe. Chvíli na Sasukeho zaraženě hleděla, poté vykřikla, mrštila po něm hrnek a utekla dveřmi naproti.
Sasuke uhnul a sledoval, jak se káva pomalu rozlévá po stěně za ním. O minutu později se na rohu chodby objevil Kabuto.
„Už je pryč?" Podezíravě nahlédl do kuchyně.
„Kdo? Ta dáma?" zeptal se Sasuke.
„Ale ne! Tayuya!" upřesnil Kabuto a vydal se k varné konvici.
„Tak ta je pryč." Sasuke jej následoval v předpokladu, že bude v řadě ke snídani jako druhý. „Asi jsem na ni neudělal moc dojem."
„Houby! Nikdy tě tu neviděla - myslí si, že tě poslali z exekutorské komory, nebo něčeho podobnýho. Nejspíš si šla pro zbraně a zburcovat ostatní," odpověděl brejlatý ninja a zalil si KumaCafé.
„Koho, ostatní?" zajímalo Sasukeho. Již se dostatečně osmělil na zkoumání ledničky.
„Kidoumarua, Sakona s Ukonem, Jirouba, Kimimara... Všechny, co tu ještě zbyli," povzdechl si Kabuto smutně.
„Orochimarovi zaměstnanci?"
„Bývalí."
Nastala chvíle ticha, v níž si Kabuto míchal kafe a Sasuke vyráběl obložený chleba z ingrediencí, které objevil.
Vzápětí se rozrazily dveře a dovnitř vběhla Tayuya s flétnou výhružně tasenou. „Kdo -rva jsi!?" zařvala na Sasukeho.
Sasuke nehnul ani brvou: „Uchiha. Sasuke Uchiha."
Kabuto si bolestivě promnul spánky. „Kde jsou ostatní?"
Ta otázka ji zřejmě naštvala a vystartovala po něm se stejně velkým zanícením. „Já chci -akra vědět, co tu dělá ten -anej -rvysyn!!"
„Zdědil jsem základnu."
„-rva, cože!?"
„Ticho!" zaúpěl Kabuto. „Můžeš s tím přestat mávat a říct mi, kde jsou kluci!? Rád bych to oznámil všem najednou..."
Tayuya ještě zpražila Sasukeho ostrým pohledem, než schovala flétnu a odtáhla Kabuta ke dveřím. „Jsou na hajzlech," ztišila hlas. „Ten -rvenej parchant se zas ukázal."
„Kruci..." povzdechl si Kabuto. „Nemám čas pořád řešit Suigetsua, když mám v deset... Počkat! Kolik je hodin!?"
Všichni se otočili na kuchyňské hodiny, ukazující 9:15.
„Co se děje?" nechápal Sasuke.
Kabuto ho místo odpovědi popadl za ruku a táhl chodbami kamsi pryč.
„Hej! A co bude s tim -rákem!?" volala za nimi Tayuya.
„Nějak si poraďte!" odpověděl Kabuto a odemkl dveře do jedné z místností.
Sasuke se místo připravených otázek zmohl jen na udivené: „Och!" Obrovská hala byla plná oblečení.
Kabuto se ponořil mezi věšáky a hodil mu do náruče slavnostní kimono. „Tohle si obleč! A rychle!"
Sasuke zkrabatil čelo. „Ne."
„Cože!?" vyjekl Kabuto nechápavě.
„Nevím, proč bych měl..." odtušil Uchiha nezaujatě.
„Protože na tom závisí osud celé základny!" odvětil Kabuto a strčil ho mezi protější regály. „Máme důležitou schůzku s inverstory a jako její nový vlastník se na tom musíš podílet!"
„Jashine, je tohle vůbec legální?" Zasmál se Uchiha.
„Legální? Proč by to nemělo být legální!?" Kabuto se převlékl do svého kimona a utáhl si pásek. „Krom toho, že z toho nikdo neodvedl daně..."
„Ehm, ehm!" Sasuke se mu vynořil za zády. V ruce nesl věšák s pláštěm a kloboukem Kazekageho. „Myslel jsem tohle."
Kabuto protočil oči. „Orochimaru-sama byl vždycky mistr převleků. A teď jdeme!"
„Mohl bych si ho zkusit?"
„Investoři se staví ve Zvučné jen na půl hodiny, čím dřív tam budem, tím líp!"
„Alespoň na chvilku!"
„Ne!"

Narozdíl od ostatních Ninja-vesnic, Skrytá Zvučná si na nic nehrála, tedy svou rozlohou a vzhledem skutečně odpovídala statutu "vesnice". Místní ninjové byli sluncem osmahlí zemědělci, kteří se o svém ninjovství dověděli až poté, co si dal Orochimaru práci s falšováním úředních dokumentů a protlačil povýšení svého bydliště na předloňské schůzi Kagů, kde se mimochodem za jednoho sám prohlásil. Domorodcům to naštěstí nijak nevadilo. Mezi nimi a Orochimarem panovala nepsaná dohoda, že udělají všechno, co bude chtít, a on po nich na oplátku nic chtít nebude. Takhle nějak to alespoň vysvětlil Kabuto, když seběhli kopec a vstoupili do jediné reprezentativní budovy v okolí - Zvučného hotelu.
Schůze se odehrávala v malém apartmánu v prvním patře, kde už čekalo deset rozhněvaných mužů, co ze sebe oklepávali vodu a v duchu tesknili nad zabahněným šactvem. Protože prostor nedostačoval, investoři postávali kde se dalo, Sasuke usedl na postel a Kabuto se vtlačil mezi květináč s palmou a noční stolek.
„Ehm, ehm..." odkašlal si nejistě. „Vážení pánové, jak jistě víte, Orochimaru-sama byl nucen náhle odcestovat. Ale po dobu své nepřítomnosti přenechal veškerou správu základny svému... um..." Kabutovi sjela po tváři kapička potu na důkaz, že je v koncích.
Sasuke se do napjaté atmosféry jen mírně usmál - bylo vidět, že se skvěle baví. „Uchiha. Sasuke Uchiha."
„Tak dost!" Nejnervóznější ze všech investorů zaklapl kapesní hodinky a ukázal na oba prstem. „Ve tři čtvrtě mi jede vlak do Kamenné a nemám čas poslouchat vaše výmluvy! Chci svoje peníze!"
Sasuke se nenápadně naklonil stranou. „O jakých penězích mluví?"
Kabuto se sotva nadechl, když investor pokračoval: „Sto tisíc yenů!"
Sasukeho obočí vystřelilo prudce vzhůru. „Přesných sto? Jakých yenů?"
„Přesných sto tisíc Konožských yenů!" zasadil investor poslední úder.
Za jeho zády se mezitím nahromadili další, jako armáda připravená k útoku:
„A já chci svých padesát!"
„Třicet pět!
„Čtyřicet dva tisíc, osmset padesát!"
„Patnáct!"
„Dva miliony Mlžných wonů!"
„Dvacet dva tisíc yenů!"
„Osmnáct tisíc!"
„Ticho!" vykřikl Sasuke. V duchu převedl peníze do sushi a zjistil, že by z nich mohl být tlustý až do smrti a to několik životů po sobě. Pomalu obrátil svůj temný sharinganový pohled ke Kabutovi: „Neříkej mi, že si Orochimaru půjčil všechny ty peníze jen tak!"
„Samozřejmě, že ne! Mistr nikdy nedělal nic bez záměru!" ohradil se Kabuto.
Sasuke přiskočil k investorům a zaujal místo v jejich čele. „Tak kde zatraceně jsou!?"
„Na základně!" odsekl Kabuto, naštvaný touto zradou.
„Kde na základně!?"
„Na tom nezáleží!"
„Zdědil jsem ji! Takže záleží!"
„Jashine! Neměl jsem tě do toho tahat! Tohle není tvoje věc!"
„Ty jsi řekl, že jsem nový vlastník!!"
„Vysvětlím ti to potom!"
„Ne! Hned!"
„Potom!"
„Hned!"
„Až potom!"
„Hned teď! Kde jsou ty prachy!?"
„Oni jsou základna, idiote! Prostavěly se! Stačí!!?"
Na chvíli zavládlo naprosté ticho.
Jeden starší investor drobné postavy pomalu zvedl ruku. „Takže ty peníze nemáte?"
„Ne!!"
„Och!" Muž se otočil, popadl deštník a vydal se ke dveřím. „Spojí se s vámi můj právník."
Ostatní se zřejmě rozhodli inspirovat jeho příkladem a vyklidili pole. Pokoj se rychle vyprázdnil.

Sasuke Uchiha a Kabuto Yakushi tiše postávali na blátivé návsi Skryté Zvučné a nechávali si pršet na hlavu. V blízkém chrámu odbíjelo poledne. Kabuto občas pohodil hlavou, aby setřásl vodu z brýlí, ale jinak oba jen nehnutě hleděli na strmý kopec a malý vodojem na jeho vrcholu. Nechtěli spolu mluvit a zároveň se jim nechtělo zpátky.
Konečně Sasuke v duchu uznal, že je to jeho vina a rozhodl se prolomit ledy: „Docela by mě zajímalo, proč ji Oro vůbec stavěl. A proč se tolik staráš o jeho reputaci, když je -..."
„Není!" Kabuto ho nenechal větu dopovědět. Rovněž si povzdechl. „Udělal ji pro nás. Pro mě, čtyřku, Kimimara... Pomohl nám, když jsme byli na dně! Vlastně nám tak zachránil život a určitě bysme nebyli jediní, kdyby..."
Sasuke mu věnoval unavený pohled.
„Není mrtvej!" zařval mu Kabuto zblízka do tváře a skla jeho brýlí se přitom vražedně leskla.
„To jsem neřekl," odvětil Sasuke nevinně. „Spíš jestli nehodil svoje dluhy na nás a nezdrhl do Větrné."
„To by Orochimaru nikdy neudělal!"
„Fakt? A co ten smajlík v poznámkách?"
„Co já vím? Hele, šest let jsi ho neviděl! Neznáš ho jako já!"
„Tak fajn," rezignoval Uchiha a zaujal výchozí postavení. „Co bude teď?"
Kabuto pokrčil rameny. „Dostanem soudní obsílku."
„A pak?"
„Proběhne přelíčení a jelikož nemáme na kvalitního obhájce, tak to projedem."
„Nevypadáš, že by tě to nějak mrzelo. Vždyť můžou zkonfiskovat základnu."
„Toho se nebojím. Nemají ponětí, kde je."
„Ale Oro jim přece musel říct, k čemu ty prachy používá..."
„Byl to podfuk. Zfalšoval plány a dva roky je pak vodil k Narutově velkému mostu s tím, že je hlavním projektantem. Nedívej se na mě tak! Kdo by vrazil prachy do obřího komplexu pod zemí?"
Sasuke uznal, že nikdo, takže na chvíli opět upadli v ticho. Ale pak mu to došlo: „Moment. Vždyť zjistí, že ten most není jeho!"
„Och, jak jsi chytrý!"
„A ty jim neřekneš, kde základna je."
„Správně. Nepráskl bych mistrovo celoživotní dílo!"
„Ale někdo za to bude muset zaplatit."
„Jo."
„Takže my...?"
„Půjdeme do vězení."
„Cože!?"
„Já jako správce vyfasuju tak pět let nepodmíněně. Ty, že jsi vlastník, nejmíň deset."
„Cože!?" vyjekl znova Sasuke a začal bezradně obcházet kolem.
„Tohle asi znamenal ten smajlík." Kabuto obrátil tvář k nebesům. „Díky Orochimaru-sama, že jste mě uchránil plného trestu."
Sasuke se zastavil, chvíli na Kabuta zamračeně zíral a pak se prostě obrátil k odchodu.
„Kam jdeš?"
„Domů!"
„Počkej! Za prvé, nemáš doklady ani peníze a za druhé, i tak si tě najdou!"
„Tak jim tu vaši základnu ukážu!"
„Co!? To nemůžeš udělat!"
Sasuke se naposled otočil. „Proč bych nemohl? S tím vaším podvodem nemám nic společnýho! A navíc je mi teprv šestnáct!"
„Mistr Orochimaru ti věřil!" Udeřil Kabuto.
„Vážně?" pronesl Sasuke otráveně.
„Jo! Jinak by ti ji přece neodkázal! Jestli to uděláš, zradíš jeho důvěru!"
„No a? Ani vás neznám, jste mi úplně ukradení!" vykřikl Sasuke a pokračoval v cestě. „A Orochimaru taky!"
Naneštěstí se nedostal daleko. Za zády se mu ozvalo Kabutovo: „Haaa!", ucítil silnou bolest v zátylku a během sekundy upadl do bezvědomí.