Nesmazatelné pouto – Zrodil se hrdina!, část 13.

Opětovné upozornění!!

Tady v mé povídce je minulost trochu jinak podaná. A hledejte za vším něco víc, než vám naznačuji.
Dále bych pak chtěla dodat, ode mě čekejte vše. I to, že Gaara nebude takový jako je v mých ostatních povídkách.
Dále povahy všech jsem si více, či méně upravila na úkor povídky.

Všimla si toho i Sakura, v pravý čas zavrávorala a „omylem“ se nevyhnula Gaarovi. Ten se musel soustředit na zachycení Sakury, takže Naruto měl čas se vypařit.
„Oh, promiňte, obvykle nebývám po ránu takhle nešikovná,“ omluvila se Sakura s úsměvem.
„V pořádku, zkrátka jste unavená z práce. To se dá pochopit.“ Gaara byl až nezvykle milý.
„Možná máte pravdu, každopádně jsem přišla za Hinatou. Pokud nás na chvíli omluvíte?“ tím ho decentně vyšoupla z pokoje, kde už prakticky stál.
Kazekage se nezmohl na slovo. Koukal otupěle na právě zabouchnuté dveře.

„Člověk vám nabídne prst a vy mu sežerete celou ruku!“ utrhla se na Hinatu Sakura.
„Promiň, už se to nestane. Šli jsme spát hodně pozdě v noci, když jsme…“
„Nechci to slyšet!“ Sakura si zakryla uši.
„Dobrá. Proč byl s tebou Kazekage?“ zajímala se Hinata, když se snažila najít lepší pozici pro ležení.
„Chce tě vidět. Prý si s tebou musí nutně promluvit. Mám ho poslat dál?“ vysvětlila medička.
„Bude to znít šíleně, ale ano. Včera jsem se chovala jako idiot. To nebylo vůči němu moc hezké gesto.“
„Ty zníš, jako by se ti líbil,“ škádlila medička svoji „pacientku“. Ta se začervenala.
„Kušuj!“

Dveře se otevřely a Sakura naznačila, že má jít dovnitř. „Ovšem, moc jí nerozrušujte, je stále slabá.“ Upozornila Kazekageho, když zavírala dveře.
„Proč jste přišel?“ Hinata se snažila o co nejslabší tón hlasu.
„Sdělit vám pár věcí, které musíte znát.“ Gaara si všiml Hinatina pohledu na okno…
„Podle mě vím všechno, omlouvám se za včerejšek a další omluva směřuje na to, že nechci být vaší ženou. Nemiluji vás, patřím už jinému.“ Volila ty nejvýmluvnější slova.
„To je mi sice líto, ale já to vidím jinak. Máte pravdu, že jsem přišel do vašeho života docela náhle. Věřím, že už máte svého vyvoleného. Jenže proti rozhodnutím z Rady je těžké se bránit, proto volíte fingované těhotenství a falšujete papíry? A abych nezapomněl, necháte si sem vodit milence?“
Hinata měla, co dělat, aby mu jednu nevrazila, ovšem musela zůstat klidná. Pokud její plán měl skutečně vyjít.
„Tohle bych neudělala! Dítě je pro mě posvátné. Nedokázala bych lhát, jen proto, že si to žádá situace. Máte o mě špatné mínění, Kazekage-sama.“
„Možná, ať už je to jakkoli. Nemohu opustit vesnici bez nevěsty a vrátit se do Suny sám. To snad chápete, ne?“ směr jejich hovoru se mu vůbec nelíbil.
„Nevím, mohl byste odejít, prosím? Chci a potřebuju spát.“ Na to si Hinata nefalšovaně zívla, z předešlé noci byla unavená.
„Dobrá, ještě jedna věc. Nečekejte, že vzdám. Budu tu tak dlouho, jak bude potřeba. Pro vaši informaci jste mě zaujala s jakou vášní bojujete pro milované. Oyasumi.“ Bylo sice divné přát na začátku dne dobrou noc, Gaara však cítil správnost svých slov.
„Nebezpečný soupeř. Musím si dávat obrovský pozor!“ netrvalo tak dlouho a Hinata upadla do neklidného spánku.

Naproti tomu Naruto se včas dostal do své cely. Pravidelná ranní kontrola měla mezi sebou člověka, který kontroloval, zdali není použito jakékoli jutsu k útěku nebo ke zmatení stráží.
„No né, kdo je tady. Uzumaki Naruto!“ promluvil jeden z nich.
„Dočasné nedorozumění, Kibo!“ Naruto vypadal unaveně, ale uvnitř kypěl energií. Nepřišlo mu zvláštní, že jeho jméno znal. Amnézie tu byla stále.
„Nepovídej, tos musel být hodně drzý, když tě dali sem.“
„Ani ne, jen jsem se vzepřel Radě.“ Mluvil o tom jako co měl před nedávnem k jídlu. Do smíchu mu rozhodně nebylo.
„Slyšel jsem.“

„Cože chcete udělat?“ Tsunade už zase byla v ráži, když musela po poledni opět k Radě na kobereček.
„Ano, zvolíme jiného Hokage, který zajistí lepší vyjednávací pozici. Ty jsi moc zaujatá, jelikož se jedná o Naruta. Je tvůj vzdálenější příbuzný. Oběma vám koluje část krve klanu Uzumaki. Je to pochopitelné.“ Koharu bytostně nenáviděla klan Uzumaki, který bezdůvodně popravil její rodinu.
„To nepřipustím! Najdu způsob!“ náhle měla jen nepatrnou naději na zlepšení situace a to ještě chtěla prodiskutovat Narutovo propuštění! Jaká bláhovost!
„Nenajdeš, my jsme dotvořili zákony Prvního a Druhého. Pojistili jsme se!“ Homura jen zářil spokojeností. Danzou se jen děsivě ušklíbl.
„Všem řeknu, že jste staří blázni, kteří jsou nezpůsob-,“ její slova narušil Danzou.
„Kdo by věřil věčně opilé a hazardující bezdětné ženě? Stala ses Hokage jen proto, žes byla v ten čas nejsilnější ninja. Našli jsme ovšem kvalitní náhradu.“
Tsunade jen bezděky ustoupila o krok zpět. Jeho slova bodala jako tisíc senbonů do jednoho místa.
„Vidíš? Jsi slabá! Můžeš vstoupit Orochimaru!“

„Poplach! Jižní křídlo věznice je v plamenech!“ zařvání jednoho ze strážců probudilo Naruta.
„Pusťte mě, chci pomoci!“ nabízel se Naruto, po dostatečném probuzení.
„Tebe ne, na tebe si máme dávat pozor.“ Odpověděl divný muž, který měl jizvu přes oko a odběhl.
Sotva za deset minut museli být vězni evakuováni. I věznice měla svůj řád. Postarat se o oheň, pak o vězně. Jenže, když ten oheň ohrožuje tyto obyvatele, musí být evakuováni.
Docházelo na Narutovu sekci, polovina už byla eskortována, jenže se propadl strop! Ohnivé jiskry a ohořelé trámy padaly jako listí…
Narutovy pohotové reakce zachránili dva životy.
On byl poslední, koho měli odvést. To se stalo zlomovým bodem. Byli už skoro pryč z toho pekla, když Kurama uvnitř Naruta zakřičel: „Ten trám, padá! Ochráním tě, je ne! Tak dělej!“
Uposlechl, aniž by vydal jakoukoli hlásku. Strážní to brali jako pokus o útěk, vytasili své katany k zastavení vězně. Naruto se jen taktak vyhnul katanám, vší silou svých paží odstrčil ty dva.
Stihl právě včas uskočit. Tak nešikovně, zřejmě jak se vyhýbal katanám musel změnit rotaci a směr svého těla, kde levá polovina byla stále v místnosti. Odnesla to jeho levá noha, ležíc v místě kam ohořelý trám dopadl.
Zařval bolestí, tohle Kurama neplánoval.
„Ještě chvíli a spadne celá střecha!“ varoval Kurama.
„Běžte, než to tu spadne! Pokud je vám život milý, zmizíte odsud!“ tlumočil Kuramovy slova.
Nebyli schopni promluvit ani se hýbat, jaký šok právě zažili. Chtěli zabít toho, co jim právě zachránil život.
„Šmarjá, to jsou všichni bachaři takový padavky?“ zkusil to jinak Naruto, stále se svíjejíc v bolesti. Věděl, že nemohl použít Kage Bunshin no jutsu. Spásná myšlenka, zcela automaticky složil sérií pečetí a na místě se objevila velká žába. Byl to Gamakichi.
„Čau, volal si?“
„Zní to divně, ale ani nevím, jak jsem na tebe přišel, prosím tě, vezmi tyhle dva ven, než z nich budou škvarky.“
„To je hezký, udělám, oč mě žádáš. Koneckonců jsi můj mistr.“ Gamakichi použil svůj jazyk, aby je vysadil na svá záda, pak se šouravým krokem odporoučel.
„Díky, jsem hned za tebou!“ volal Naruto, pokusil se vstát, nešlo to. Zbývala jediná věc, plazení.
Osud tomu jistě trošku napomohl, v podstatě odnikud se zjevil Kiba!
„Co se ti stalo?“
„Spadl na mě trám, osle!“ povzdychl si Naruto.
„Už si zase hraješ na hrdinu? Jelikož nechci být vrahem, beru tě sebou.“ Podepřel si ho tou zraněnou stranou.
Společně se v poslední minutě dostali ven.
(…)
„Jsou tu všichni?“ zajímal se Velitel.
„Ano, nikdo nechybí, nebýt Naruta a jeho žáby, pane.“
„Jak jeho žáby?“ to už byl zvědavý.
„Má s nimi smlouvu jako Jiraiya. Jak jsem říkal, nebýt jeho, přišli bychom o dva strážné. Zachránil jim život, sám byl nečekaně zraněn. Ovšem i zde nám přálo štěstí. Sám jsem poslal Kibu na poslední obhlídku, Kiba našel Naruta. Oba jsou naživu.“ Podal hlášení před nyní neexistující věznicí.
„Do konce dne, chci znát příčiny požáru! Je to jasné?“
„Hai.“ Jeho asistent odešel plnit zadaný úkol.

„Zachránil jsem hrdinu, sakra. Že já tě tam nenechal!“ remcal Kiba, který zde měl stáž, chtěl se stát elitním ANBU pro lov nukeninů. Aby je mohl lovit, musí myslet jako zločinci.
„To říká kdo?“ podivil se Naruto.
„My,“ z rohu se vynořili ten den zachránění.
„Pokud se mi chcete omlouvat, je to zbytečné. Sám nevím, proč jsem to udělal. Moje tělo se samo pohybovalo.“ Vybavila se mu velice stará vzpomínka, opět ho začala bolet hlava…

„Myslím, že nastal čas pro jednoho z nás, sdělit potřebné informace Konoze.“ Právě sděloval Kakashi svému týmu.
„Na co?“ Kabuto nechápal.
„Jiraiya-sama dostal od své žáby spěšnou zprávu, Rada chce nahradit Tsunade, Orochimarem! Spěchá do vesnice, aby zabránil tomu nejhoršímu! Myslím, že bys měl jít též, Sasuke. I ty, Kabuto. Vy máte šanci. Já mám zde jiný úkol.“ Bylo rozhodnuto pod rouškou tajemného Kakashiho úkolu.