Žraví bratři a Pein Entertaiment s.r.o.

Bylo nebylo, sedm děsně žravých červotočů. Možná by to nebylo tak zvláštní nebo chcete-li divné, kdyby si za svůj cíl neurčili sídlo Akatsuki, doslechli se totiž o dokonalém zdroji potravy. Dřevěném muži, co si říkal Akasuna no Sasori…

Zpívalo si sedm červotočů, známých jako „Žraví bratři“, když nacházelo cestu k onomu sídlu…

Mezitím si Sasori vytvářel další „loutku“, když mu vypověděla poslušnost v pravé ruce. To nečekal, asi jako Gott, že nevyhraje Slavíka, zařval, ani ne tak jako bolestí, spíš údivem. Pravá ruka mu upadla! Už zase!
„Co zas?“ začal Pein, když skoro celá Akatsuki pronikla do loutkářova pokoje.
„Proč jsou moje *** rituály neustále něčím rušeny, ***?“ spustil Hidan.
„Tisíc pět set osmdesát dva, tisíc pět set osmdesát dva,“ Kakuzu si musel pamatovat číslo svého posledně drženého děťátka.
„Co to má jako bejt?“ div Deidara šokem nevybouchl.
„Tak to mě ***!“ utrousil Kisame, co byl vyrušen u krmení.
„Já zase nic nevidím!“ stěžoval si Uchiha.
„Co tady děláte?“ až nyní si Sasori všiml přítomnost svých druhů. Rychlá myšlenka: Je to v ***! Už to viděli!
„Zařval si jako *** oběť, tak jsme se *** podívat!“
„My se ženeme, div se nezabijeme o Hidanovu kosu a pánovi se urvala ruka, když si hrál s panenkami! Tady je vidět, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě!“ utrousil na Sasoriho adresu.
„Tisíc pět set osmdesát dva.“
„Máš kliku, že tvůj dům pro panenky nevidí Tobi,“ poznamenal suše Kisame.
„Cože? On má dům pro panenky? Nech mě si zahrát!“ žadonil Uchiha.
„Slepýmu, to nedám!“
I přes ten rámus a hádky nikdo neslyšel tu hymnu… až na nově příchozí Konan!
„Kdo tady zas poslouchá rap?“
„Nikdo! My se tu hádáme, zda-li sis nevšimla!“
„Poslouchejte!“ upozornila je.
Po chvilce to slyšeli taky.

„Kdo má *** vkus? To je horší jako rap od toho nového rapera Beeho!“ řekl Hidan.
„Zní to dobře. Tohle by se mohlo prodávat,“ navrhla na to Konan.
„Tisíc osmdesát…“ Kakuzu při zmínce o penězích zapomněl poslední číslo a očička mu zasvítila.
Po druhém poslechu, napínali uši, odkud to vychází…
„Sasori, ty jsi břichomluvec?“ zeptala se Konan.
„Třesky plesky! To zas červotoči! To mám každý rok, pokaždé je těžší najít zdravé dřevo.“ Povzdychl si Sasori.
„Já s tebou soucítím, nikdo už nechce vyrábět kvalitní Senjuu slepecké hole. Prý je to drahé,“ posmutněl Itachi.
„Já ti koupím rybičku.“ Povzbudil ho Kisame.
„Jděte ***, jdu se ***!“ tím Hidanova slova nabrala nový svěží vítr.
Kakuzu zůstal už jen z principu peněz.
Další, kdo odešel byl Deidara, nesnášel hmyz, brouky a podobnou havěť v jakékoli podobě.
Nakonec zůstala Konan, Pein, Kakuzu v koutku, Kisame šel krmit a Uchiha zakopl o Hidanovu kosu. „***, kdo sem dal tohle?“ zkrátka bez Senjuu hole byl jaksi slušně řečeno nahranej.

Nikomu se nepovedlo vypátrat, kde se sehnala tak velká lupa, aby zachytila červotoče, ovšem díky ní se stalo tohle.

„Proč zrovna já?“ zajímal se Sasori.
„Nekonečný zdroj potravy,“ bylo tlumeně slyšet.
„Kdo vám to řekl?“
„Jakási stařena. Žili a žrali jsme si poklidným životem v ráji, kdyby nebylo té stařeny, co nás doslova vykopla z domu. Přitápěla si kvalitním dřevem. Přišla na nás a my se ocitli na dlažbě. Pak nám druhá seniorka díky svým stařeckým žvástům prozradila tohle místo!“ promluvil „nejstarší“ červotoč.
„Ona ví, kde jsme?“ zděšení bylo znát.
Pein chtěl zařvat, když uslyšel tenký hlásek: „Ona je už mrtvá! Pokud to nehrála! Uděláme dohodu, vy nás tu necháte, a my vám budeme vydělávat zpěvem,“ navrhl další.
„To by šlo! To by *** šlo!“ Kakuzu se blížil k euforii.
„Souhlas! Zetsu ti pomůže a co se týče Tobiho…“
„Tobiiiiiii je hodný kluk! Jééé, Sasori-senpai má dům pro panenky! Můžu si zahrát na párty ve velkým stylu?“
Účastníci se plácli do čela!
„Kdo ho sem pustil?“

Bylo ujednáno… o téhle dohodě se dozvěděla jejich sestřenice Dřevomorka divoká a vyhlásila pomstu hudební společnosti Pein Entertaiment s.r.o. pro porušení autorský práv songů „Žravých bratrů“.
Možná se ve druhém příběhu vynoří jako mstitelka...