Nesmazatelné pouto – Vrácený dluh, část 6.

Hinata se podrobila lékařské prohlídce, která měla zjistit pravý zdravotní stav.
Naruto měl pravdu. Byla v pořádku. Rána se krásně zacelila, jenže zůstane jizva.
Během celého procesu Hinata spolupracovala naprosto mechanicky. Myšlenkami byla mimo.
Stále se vracela ke slovům, co pronesl Naruto.
„…Pokud jsme se milovali. Je to minulostí. Je to pro tebe jistě tvrdé, ber to jako holý fakt. Jak jsem řekl tvému otci, buď šťastná.“

„Hinato, propouštím tě domů,“ říkala jí Sakura. Hinata jen kývla hlavou a pronesla jen pár slov. „Všechno je lež! Žádný osud není!“
„Proč to říkáš?“ žádného slova se už Sakura nedočkala.

Hinatě se na pár hodin celý svět scvrkl pouze na její pokoj.
Seděla na posteli, hlavu položenou na kolenou. Jako by nebylo nic jiného na práci, než její minulost, co se prodírala ven. Na slzy, už neměla sílu.
Vzpomínala na dny, kdy spolu s Narutem bojovali proti otci, aby je nechal být spolu.

„Ne! Nenechám ji, miluju ji! Položím život, abych ji ochránil!“ bránil svoji lásku Naruto.
„Činy vše dokážeš, slovy jen plýtváš!“ pádný argument od Hiashiho.
„Počkejte! Ono se ukáže, kdo měl pravdu!“ soustředil se nyní na Hinatu. „Vydrž to, ještě chvíli, pak budeme spolu,“ na rozloučenou ji věnoval polibek. Před jejím šokovaným otcem!
„Hiashi-sama, vrátím se!“

Další myšlenka se jí spojila s touhle. Rozhovor, který vedla s Narutem před osudnou bitvou.

„Nic ti neudělám, slibuju,“
„Zkrátka jsem mu oznámil tvoje těhotenství.“

Z ničeho nic pocítila ve svém těle příval nové energie a síly. Vystřelila z postele neuvěřitelně rychle. Běžela za svým otcem.
„Co přesně ti Naruto řekl?“ sotva Hinata rozrazila dveře, vysypala to ze sebe.
„Eeeeh??“ nestávalo se denně, aby Hiashim něco otřáslo.
„Proč si souhlasil s naším vztahem?“
„Řekl, že jsi těhotná a pokud nesvolím, unese tě a já prý neuvidím své vnouče.“
„Sakra, no jistě! To je ono!“ provedla otočku, políbila otce na čelo. „Díky, otče!“
Byla pryč.
„Stejně jsem věděl, že nejsi těhotná. Tak jakou hru tady hraješ?“ zabrmlal Hiashi pokračujíc v práci.

„To je celé? Poněkud krátké na tak dlouhý život,“ pronesl Naruto.
„Co bys ještě chtěl? Mangu?“ Kuramu už poměrně bolela tlama.
„Svoji paměť!“
„To ti nemohu dát. To je fakt.“ Souhlasil Kurama.
„Na druhou stranu ten příběh o mě se mi zdá tak známý, dokonce si vybavím chuť mého prvního rámenu.“
„Opravdu? Nechceš si na jeden zajít? Pozval bych tě, ale nemám čím zaplatit, jen svou chakrou.“ Kurama se rozřechtal na celé kolo.
„Tvůj první vtip!“ tím Naruto vykulil oči, věděl to.
„No vida, chce to čas, ale půjde to.“ Ohodnotil Kurama.

„Zatím to stačí, aby to zas mí vědci prošli. Dej té holce pauzu. Nezapomínej, chci ji živou!“ upozornil Pein.
„Takže ji můžu využít i jako zdroj peněz?“ Kakuzovi dalo práci, zamaskovat svoje selhání. Vidina peněz mu stála za to, může si pořídit tucet, takových, jako je ta Hyuugovic holka.
„Jak je libo, pokud z toho neumře.“
„Neumře.“ Slíbil Kakuzu.

„*** už zas my?“ Hidan zas musel čekat na Kakuza.
„Jo, nikdo jinej! Musíme ji najít! Pro teď je v klidu, ale tuším, že brzy bude žádat víc. Mnohem víc!“ odtušil Kakuzu.
„Cos tím *** myslel? Mnohem víc?“ nedocházelo mu to.
„Její tělo, ty ***! Náhodou jsem viděl část jeho textu. Aby si zajistil úplnou kompatibilitu svého těla s Byakuganem, udělá z Hinaty nosnou nádobu pro jejich potomka, kterému vezme jeho oči, ty ***!“ přesná dedukce.
„Cože? To jako chce? Páni, ten myslí!“ i toto slova vlastnil Hidan.
„Říká chlap, co nezná biologii a funkci reprodukce. Na rozdíl od někoho, ten další musí myslet! Teď nemáme *** čas, jde se hledat!“
„Můžu při cestě obětovat?“

Zde se Naruto ocitl náhodou. Kroky ho sem neomylně zavedly.
Sochy dvou mužů působily majestátním dojmem, až Narutovy naběhla husí kůže.
„Tak tady jsem se Sasukem bojoval.“ Vzdáleně viděl ten boj.
„Ano, zde jsem začal běsnit, jako kdysi před lety.“
„Včera večer jsem měl zvláštní sen. Nemohu se pohnout, náhle vidím Hinatu, jak bojuje za mě. Cítil jsem strach!“
„To nebyl sen, ale jedna vzpomínka,“ ujasnil Kurama.

Hinata si užuž chtěla zoufat, nemohouc najít Naruta. Nesloží se z těch jeho slov! Je přeci Hyuuga! Nebudu už utíkat!
Byakugan se soustředil na jedno místo. Zamířila tam.
Konečně…!

Právě se chystal zmizet, nebýt Hinaty, která se tu vzala odnikud.
„Co ještě chceš?“ nechtíc zvýšil hlas.
„Neodejdeš, dokud ti neřeknu jedno naše společné tajemství.“ Záhadná slova.
„Dobře, jen si nejsem jistý, zdali to chci vědět.“
„Tebe nezajímá, že budeš otcem?“ pronesla to, jakoby mluvila o tom, co měla dnes k snídani.
„Cože?“ vhrkli jak Naruto, tak i Kurama.
„Ano, Sakura mi řekla, že naše dítě jen zázrakem přežilo. Už tehdy jsem ti chtěla potvrdit, cos předtím oznámil mému otci, než si přišel o paměť, ale náš boj mi v tom zabránil. Mému otci jsi nelhal.“ Hinata se snažila touto hnusnou lží přilákat Naruta zpátky.
„Náš boj?“
„Jistě, tu misi jsem ti v tom příběhu taky přidal,“ tyto slova slyšel jen Naruto.
„Naruto, máš pravdu, pokud jsme se milovali je to fuč, ale proč nezačít nově? Je to pro tebe tak těžké?“
„Vůbec to nechápeš! Nebýt sám sebou. Mít v hlavě prázdno, nikoho neznat! Jen určité věci jsou jakoby v mlze, ne…“ nedokončil, protože ho Hinata políbila.
Srdce zaplesala.
Nejdříve Naruto nechápal. O malou chvilku už Hinatě oplácel stejnou mincí. Byl to o mnoho hezčí polibek než, který zažil v jeskyni.
Jakmile ucítil, že ho začala bolet hlava, rychle od Hinaty ustoupil, ruce chytily hlavu.
Bylo to tu znovu!
Ten tlak ho zabíjel.
Svou bolest jednoduše vykřičel.
„H-hina-ato, bě-ěž pr-ryč!“ sípal Naruto než ho tupý tlak spojený s bolestí neposlal do bezvědomí. Hinata k němu skoro přiběhla. Objala Naruta vískajíc jeho vlasy.
„Ne, proboha, co se to s tebou děje?“ ptala se.
„S každým tvým dotekem se mu paměť vrací rychleji a snáze,“ vysvětlil Kurama telepaticky. Jeho telepatie fungovala jen, když byl Naruto mimo sebe a druhá osoba musela být hodně blízko Naruta.
„Kyuubi no Yokou? Ty něco víš, prosím, pověz mi víc.“ Žádala Hinata nahlas.
„Měl by opět zajít k doktorovi. Během té cesty ti řeknu vše.“
„Děkuji.“

Bylo to pro ni opravdu těžké nést bezvládného Naruta. Zabralo ji to snad tři hodiny, rychle ho předala Sakuře, ta při prvním ohledání nic nenašla.
„Prosím, podívej se na jeho hlavu, stěžoval si na bolest a tlak.“
„Užitečná informace, jak se mu to vůbec stalo?“ k vyšetření se přidala i Shizune.
„No… etoo… anooo… mluvili jsme se spolu, když ho to popadlo.“ Červenala se Hinata.
„Jistě. Je docela možné, že jsi něco řekla, co ho rozrušilo.“

Za dvě hodiny, kdy na Konohu padla noc se Hinata dozvěděla dobrou novinku. Otok, co má Naruto, pomalým tempem ustupuje. Další nebyla tak optimistická.
„Teď bude rozhodující v jakém stavu se Naruto probere. Je tu pěti procentní šance na vrácenou paměť. Stává se to velmi zřídka.“ Mírnila její naděje Tsunade.
„Budu čekat.“