manga_preview
Boruto TBV 07

Vysněné přání

Baka_oekkaki__2x_Gaara_O_O_by_Red_P.jpg

Snad je to jen pouhý sen.
Co se mi nyní zdá.
Klidného spánku nechce mi dopřát.
Připomíná mi.
Touhy nevinnosti.
Láskou protkané.
V říši Snění.
Kam každičký večer odplouvám.
Na loďce bez plachet a kormidla.
Hledat odpovědi na otázky života.

Na břehu pláže.
Nesplněných přání.
Loďka zakotví.
V uších slyším.
Šumění milionů tužeb lidských.
Pokaždé žasnu nad tím.
Co si lidé přejí.

Zlehounka kráčím.
Krůčkem povznášejícím.
Nožky mé se dotýkají všech těch přání,
která se stejně nikdy nevyplní,
pokud v ně lidé nebudou dost věřit,
či nebudou dost silní.

Projdu branou ze zlata a slonoviny.
Bájným strážcům se pokorně ukloním.
Odfrknou si nezájmem pyšně nezajímavým.
Neb vědí,
že poslední dobou jsem zde až příliš častou návštěvnicí.

Ke spánku se opět uloží,
aby mohly nabrat síly,
až se objeví skutečné nebezpečí.

Krůčky se v běh promění,
když nedočkavě chvátám,
k Zrcadlu Vysněných přání,
jež má podle pohádkových pověstí,
odrážet naše nejniternější tužby.

Zelená očka.
Nedočkavě hledí.
Na vyleštěnou plochu,
čekajíce na odpověď dnešní.

V mysli.
V duchu.
V srdci.
Šeptám si toužebně své přání.
Dokola, dokola, dokola, dokolečka dokola.
Čekajíce nedočkavě co mi zrcadlo prozradí.
Připadajíce si přitom jako malá holka,
těšící se na Vánoční dárky.

Úžasem se oči rozšíří.
Dívaje se na prince v ušmudlané zbroji.
V zrcadle kouzelně pravdivém.
Odráží se tvář chlapce,
jež si mnohé musel vytrpět.

Užasle na něj hledím,
nevím proč je ten otrhanec pro mě tolik zajímavý,
že by kouzlo jeho očí uhranulo ty mé.
Ne!
V tom to není.
V čem to tedy jen může být.

Cítím se tak zvláštně.
Jak už dlouho ne.
Ten pocit je tak povznášející.
Proč jen z něj mám neblahé tušení?

Zrcadlo mlčí.
On spolu s ním.
Proč nic neřekne?
A jen si mě prohlíží.
Jako by viděl přízrak své minulosti.

Pohladím tu lesklou plochu.
Doufaje, že snová brána se otevře.
Ledové kousnutí do mých prstů.
Zavrčení neviděné bestie.

Proč mě jen odmítáš pustit.
To jsi doopravdy tak krutý.
Má touha dokáže sny bořit,
že se stávají skutečností.
Nechtěj pocítit můj hněv.
Ty kuse nábytku prohnilý
Ani tvůj pán, tě před ním nedokáže uchránit.

Jen mlčíš a nic neříkáš.
Žádné vychování k dámě opravdu nemáš.
Jsi jen bezcenný kus dřeva.
Co dává plané naděje.
Proč mi jen ukazuješ chlapce?
Pro nějž mé srdce tak divoce plane.

Dovol mi se s ním setkat, alespoň jedinkrát.
Věř mi, nebudeš toho nikdy litovat.
Copak ani prosby ctnostné děvy.
Neobměkčí tvé chladné srdce.
Tak mi, alespoň odpověz!
Pokud máš špetku vychování.
Copak nevíš,
že ignorovat dámu je krajně nezdvořilé.

Jen mlčí a nic neříká.
Paličák jeden dubová.
Obraz se pomalu vytrácí.
Závojem zoufalství mě smutek halí.
Tak tohle je ten pocit bezmocnosti.
Co mladí milenci zakouší při odloučení.

Přistoupím blíže.
Nedbaje němé hrozby.
Touha je mou zbraní.
Paličatost štítem.
Dotek další.
Mrazivý dravec.
Pustí se hladově do morku mých kostí.

Dotýkám se zrcadla.
Brána je však stále zavřená.
Síla mocnější než má.
Nedovolí splnit přání prosebná.

Vztek se ve mně vzedme.
Neskutečnou sílu propůjčí.
Smaragdové oči.
Do černa se barví.
Má duše křičí prosby varující.

Stávám se tím pro co jméno není.
Touha mě ve zrůdu pomalu mění.

Z lásky ctnosti.
Hřích chtíče.
Posedlost lidská.
K šílenství krůček.
Je tohle vůbec láska,
o které snila nevinná dívka?!

Brána se bortí.
Vítězoslavný úsměv.
Ručka na druhou stranu spěchá.
Touží se dotknout snu,
jež se skutečností stává.

Pohladím svou snovou lásku něžně po tváři.
Čekajíce na náznak zalíbení.
Jen chladné oči jsou mi odpovědí.
Proč jen zůstáváš tak nepřístupný?

Miluji tě.
Copak to nevidíš.
Souzeni jsme si od narození.
Odpověz prosím na mé volání.
Nenech čekat svou princeznou v bílém hedvábí.

Blázním už z toho všeho.
Hruď se mi svírá bolestí.
Povídám si se zrcadlem?
Chlapcem?
Či snad sama se sebou?
Nevím?
Netuším?
Skutečnost a sny se mísí dohromady.
Ve zběsilém tanci.
Oslepujícím mé oči barvami slunečními.

Unaveně zvednu hlavu.
Zadívám se ti do očí.
V mysli uslyším tvůj podmanivý hlas.
Srdce radostí poskočí.
Rozsápáno drápy bleskurychlými.
Bestií, která nikdy nepoznala city nejryzejší.

Proč?!
Proč?!!
Proč?!!!
Jsi mi jen tohle všechno musel říkat.
Dívce která tě tolik miluje.
Každičký večer o tobě snívám.
Do tvé říše nedočkavě chvátám.
Toužíce se s tebou setkat.
Obejmout tě.
Políbit.
Pohladit tvou tvář.

Nehledím na pomluvy ostatních,
kteří se mi hlasitě smějí za zády,
že jsi jen výplod fantazie osamělé dívky,
která až příliš moc věří na pohádkové příběhy.

Oni nemohou rozumět jaké to je být sám,
bez přátel, rodičů bez iluzí a nadějí,
jen se svými sny, tužbami a přáními,
které nikdy nic nedokáže rozdělit.

Copak pro tebe láska nic neznamená.
Ani city, které lidé cítí.
Co jsi to jen za zrůdu,
že ubližuješ bez slitování?!
Mě která v tebe tolik věří!
Hájím tě před hordami pomlouvačných harpyjí.
Nyní již konečně chápu.
Proč vyprahlá poušť je domovem tvým.

Klečím.
Slzavý vodopád mi brázdí tvář.
Chci pochopit jen to jediné.
Proč mě můj milí tolik odmítá?
Když toužím se mu plně odevzdat.

Iluze se mi stávají domovem.
Po mém boku si tě představuji.
Nechci už být déle bez tebe.
Miluji tě!!!

Je to snad hřích.
Vyznat se svému princi.
Či snad teď už jen nepříteli,
kterého baví trýznit mě pohledem plným opovržení.
Jako bych byla jen odpad a nic víc.
Co si nezaslouží žít ani zemřít.

Zmateně hledím.
Nevím co už ani říkám.
Přemýšlím.
Vší tou bolestí se mi rozskočí hlava.

Do ticha temnoty křičím.
„Proč zamilovala jsem se jen zrovna do tebe!!!“
„Ty všivej hajzle bez srdce!!!“

Odpověď nepřichází.
Jen ticho zní.
Pláčem tklivě nářky plným.
Utichající smíchem toužebné nenávisti.

Jedinou rannou.
Ten prokletý obraz roztříštím.
Za praskotu tisíce střepů.
Se mé oči deštěm jehliček kochají.
Krvavá lázeň.
Nový pohled na svět přináší.
Na svět, který není určený pro slabochy.
Co věří v dětské sny,
jež se nikdy nevyplní.

Musím se smát.
Smíchem šílenců.
Neb žádný jiný od této chvíle už neznám.
Když na rty mi kanou rudé slzy.
Chutnajíce hořkosladce.
Po nevinnosti a naivitě.
Jedné malé holky.
Co věřila v lásku snového prince.

Rozhodnou rukou.
Bez ostychu.
Něžně se chopím nejostřejší čepele,
abych se mohla stát tou, kterou tolik miluješ.

Dívám se ti do očí.
Při psaní mého vyznání.
Kůže na čele je tenčí než-li pergamen.
Posečkej chvilku.
Neodvracej se!
Už jen chviličku.
Než se mé pravé city zjeví.
Vepsány do masa.
Dívčí nevinností.

Nemůžeš vidět?
Či snad nechceš znát?
Co k tobě cítí puklé srdce,
které jsi tak dokonale na kusy roztrhal.

Ach.
Tolik krve povzdechnu si šťastně.
Přes ni nelze mistrovské dílo vidět.

Bílé šatičky jsou jí potřísněny.
Rudě sytě červená kolečka.
Hrají těmi nejveselejšími barvami.
V černočernou barvičku se pomalu mění.
Proč jen mám ten zvláštní pocit,
že je to nějaké znamení shůry.

Dětinské chichotání.
Se tichem rozezní.
Temnota strachy do pozadí raději ustoupí.

Růžovoučký kapesníček.
Život stírá.
Mistr své dílo.
Na odiv světu dává.

Černé oči.
Emoce nejčistší.
Zahledí se na zbytek zrcadla.
V němž se zračí vyděšená tvář mé lásky.

Dotkne se rukou svého čela,
při pohledu na to mé.
Láska a Nenávist.
Si hledí do očí.
Čekajíce na seznámení.

Poznámky: 

Přidávám další povídkovou báseň. Povídkovou, protože je zase trošičku delší jak jsem se nechal unést. Předem děkuji za Vaše názory Smiling

5
Průměr: 5 (11 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Martina-hor
Vložil Martina-hor, Ne, 2013-03-24 14:32 | Ninja už: 4554 dní, Příspěvků: 1639 | Autor je: Tsunadin poskok

slepě hledí na obrazovku a po chvíli videchne se slovy boží umělecké dílo které patří do národní knihovny protože je to dokonalé a slovo tajemné je opravdu na místě protože jak už bylo řečeno nevím jesli jde o Sakuru a Sasukeho nebo ne ale jinak dokonalost sama

6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, So, 2013-03-23 20:38 | Ninja už: 4206 dní, Příspěvků: 649 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Tak opět nová báseň a opět sem tu já Smiling
Hned jak jsem zjistila, že je od tebe, celou jsem ji přejela a rozhodně jsi mě nezklamal délkou Eye-wink
Měla jsem trochu frmol, takže teprve nyní jsem si mohla přečíst tuhle krásu Smiling
Jak jinak než boží. Tuhle 'povídku' jsem dokázala pochopit se svým mini mozečkem, zalitým Labruskem Laughing out loud
Tajemné je zde zcela na místě, protože jediné v čem tápu je, jestli jsi chtěl zadat postavám nějakou tu identitu nebo nikoliv Smiling napadá mě jen Sakura se zelenkavýma očima a proto také Sasuke, ale podle úvodního obrázku to tak nevypadá, takže jestli se pletu gomen, hlavně to neber jako urážku Eye-wink
Tak zase jsem se rozepsala a děkuju za přidání nové, krásné, tajemné a opět nepřekonatelně dlouhé a famózní básně Eye-wink Laughing out loud

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru

Obrázek uživatele Jikyua
Vložil Jikyua, Pá, 2013-03-22 22:45 | Ninja už: 4173 dní, Příspěvků: 131 | Autor je: Recepční v lázních

Jsem odrovnaná. Víc ani napsat nejde, protože něco tak skvěléh jsem nikdy nečetla O__O

Pink Bunnies.

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Pá, 2013-03-22 21:56 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Nemám slov! Shocked
Bezkonkurečně skvěle napsáno.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska