Nitsuki 4 - siréna

„Takže opět tě tu vítám, do dnešního dílu jsem si hlavně kvůli začátku pozval Kibu s Akamarem. Takže vás dva zdravím.“
„Nazdar.“
„Haf!“
„Není to mým zvykem, dávat hostu dárek, ale něco tady pro tebe mám Akamaru.“ Podal sem psíkovi kost.
„Hej, a co já?“ Utrhl se na mě Kiba.
„No, nečekal jsem že bys chtěl taky, ale 2. kost tu mám. Tak si posluž a teď k příběhu.

„DDDOOOOHHHÁÁÁÁÁÁJÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!!“ (do pr. By bylo lepší ale to byste si to musel číst po 22. hodině ) Muselo být slyšet snad až do písečné. Tým 13 v čele s Narutem byl nastoupen v kanceláři hokáge v jedné rovinně jako vojáci v pozoru a musel si vyslechnout Sakuřino řvaní. Anshinovi ani trochu nepomohly ucpávky do uší, které si pořídil po posledním setkání se Sakurou. Naruto se snažil zamaskovat strach ze své manželky a uchovat si tak vizáž 6. hokáge. Niki se snažila vzkřísit Mikon, která po takové dávce decibelů upadla do bezvědomí. To bylo způsobeno jejími geny po Kibovy. Sluch 4x lepší než má obyčejný člověk jí v tuhle chvíli nemohl závidět nikdo. V okamžik, kdy omdlela ona, a kdy Sakura začala řvát se všichni psi ve vesnici snažili schovat kam jen to šlo, někteří dokonce skončili s hlavou v zemině. Od té doby psi vždy hrabou na zahradách díry. Je to protiopatření, kdyby náhodou zase Sakura začala řvát.
„Klid Sakuro, mi ho chytneme!“ Řekl Naruto asi za půl hodiny když už se mu konečně navrátil sluch.
„To těžko! Na tenhle úkol nasadím zkušenější tým! Vy se vraťte domů a zamyslete se nad pojmem týmová práce!“

„Chudák Mikon“
„Jo, Sakura je pro vás asi nepříjemná co?“
„Noo, je celkem v poho, pokud neřve!“
„Haf!“

Po té co byly posláni domů se partička rozešla. Anshinovi se pořád honilo hlavou že musí získat pro Naruta přívěšek zpět. No a taky byl rád, že vyhrál sázku a že nebude jeho život ohrožen při výpadu na zmrzlinu sedmé.
Asi už 3 dny se nedařilo pátrací skupině povolané Sakurou najít vězně a tak byla stažena a Anshin se rozhodl vzít situaci do vlastních rukou. V noci toho dne zašel pro Mikon s Niki. Ani jedna z dívek nebyla potěšena jeho návštěvou, ale nakonec je obě překecal a na misi se vydali spolu.
„Myslím že to bude dobrý trénink pro Mikon.“ Usmál se Anshin skákajících po větvích stromů.
„Jak to myslíš?“ Divila se Mikon.
„Hele to až na místě!“ Okřikla je Niki.
„A kam to vlastně míříme??“ Divila se Mikon.
„Tam , kde jsme ho viděli poprvé, neboli naposled!“

Na místě si zopakovali celou situaci a rozhlíželi se kolem.
„Takže Mikon, je to na tobě!“
„Jak to myslíš Niki??“
„Je na čase nasadit si kontaktní čočky!“ Usmála se blondýna.
„Cože??“ Vejrala na ní Mikon nechápavě.
„Myslí, aby ses pokusila aktivovat Byakugan!“
„Aha, dobře!“ Mikon začala hromadit všechnu svou chackru do očí, asi po půl hodině se jí povedlo nahromadit tolik chackry, aby jí kolem očí byly vidět alespoň trochu žilky.
„Tohle je na dlouho.“ Začala se Niki nudit. Naštěstí se řídila heslem rodičů “vždy připraven“. To heslo si ale trochu upravila na “ vždy připraven na nudu“ . Vytáhla z kapsy karty na prší a začali s Anshinem hrát oko bere . Asi za hodinu se konečně Mikon povedlo aktivovat svou oční techniku.
„Konečně!“ Vykřikla.
„Bezva a co vidíš?“ Zajímala se Niki, kterou prší, oko bere i černý Petr přestali bavit. (by mě zajímalo jak hráli černého Petra s kartami na prší )
Mikon se začala otáčet kolem dokola až zjistila že vidí úplný ho*no. Bílá barva se jí sice líbila, to ale neznamenalo, že jí bude k něčemu platná při stopování.
„Úplná ho*no.“ Zesmutnila Mikon a z očí jí začala bolet hlava. Žíly jí byli vidět, oči měli normální typickou barvu, ale prostě nic neviděla.
„Trapas!“ Zasmála se Niki.
„A nepotřebuješ třeba brejle??“ Navrhl Anshin.
„Ku*va, neví někdo jak to zruším??“ Začala Mikon nadávat jak je slepá z té blbé techniky…
„Hele a nepamatuješ si jak ten chlap smrděl??“ Zaperlil Anshin.
„Ne!“
„Hmm nezbývá nám nic jiného než se vydat směrem, kterým šel on. (Fakt že bych ve tmě něco viděl )
„Počkat, něco mě napadlo!“ Vykřikl Anshin. Děvčata na něj vykulili oči, nečekali, ale nic světoborného.

„Akamaru, nech mi mojí kost!“
„Vrrr!“
„Hej! Ta je moje, máš svojí!“
„Vrr!“
„Ach jo, zase sem byl přerušen!“
„Akamaru!!!“
„Hele vy dva, koukněte co mam. Míček!“ Dvojice začala slintat a po hodu míčkem se za ním rozběhla.

„A co to je??“ Otázala se stále slepá Mikon.
„Táta mě učil vyvolávat psi!“
„Já umím žáby, ale ty nám budou k ničemu!“ Ozvala se Niki.
„Tak na co čekáš! Tos to nemohl říct dřív!“ Chtěla mu jednu Mikon vlepit, ale včas se zarazila a asi by se ani netrefila.
„Kuchiyose no jutsu!“ Zařval Anshin, kousnul se do prstu a vytvořil pečeť na zemi.
*Poooof* objevilo se…. počkat? Štěně?
„Štěně? To nám bude k ničemu!“ Rozzuřila se Niki.
„Já ti dám štěně!“ Ohradil se proti ní Pakkun.
„Pes…. a mluví??“ Udivila se Mikon.
„Hele ty, jo ty blondýno, že ty jsi dcera Sakury.“ Ukázal Pakkun na Niki.
„Jak to víš?“ Udivila se Niki.
„Tvůj šampón, Sakura evidentně zůstala u stejný značky co před 20ti lety.“ Niko nechápala o čem to pes mluví.
„Já používám stejný šampón!“ Anshin s Mikon se rozchechtali. Niki to bylo jedno. Ten šampón měla rád.
„Hele, hledáme vězně, který utekl z vězení před 3mi dny.“
„3dny? A po mě chcete zázrak?“
„Noo, táta mi vyprávěl o psovi jménem Pakkun, prý je to nejlepší stopovací pes, neznáš ho?“ Usmál se Anshin.
„To..to.to sem já!“ Vykoktal Pakkun.
„Vážně, pak by pro tebe nemělo být problém najít toho blba!“
„Jasně, máte něco s jeho pachem??“
„Anshine, jak dlouho sis nemyl oblečení?“ Usmála se Mikon.
„Týden.“
„Fuj, Pakluje, očichej si Anshina!“ Zacpala si Niki nos.
„Sakra, chlape, ty si fakt Hatake. Dobře tudy!“ Rozběhl se Pakkun do lesa. Trojice se rozběhla za psem.
„Sakra ty větve už nejsou co bývali!“ Zařval Anshin, když už potřetí pod ním větev praskla.
„Nemáš skákat na ty slabý větvičky! Ty sou tak pro Pakkuna!“ Ohradila se na něj Mikon. Celkem už viděla, na Byakugan už si začala zvykat. Na kmen stromu narazila čelně zatím jen 2x.

„Tak to je pro dnešek konec. S těma dvěma se hold nerozloučím, při hodu jsem zapomněl říct aport, takže už se asi nevrátí. Takže zatím Dewamata !