Láska - Bolest a štěstí života I. Pocity

Půlnoční měsíc ozařoval noční oblohu a tmavé mraky jen zastrašeně obíhaly. Šest lidí. Každého z nich spojují pouta ukrytá hluboko uvnitř. Nevyzrazená, umlčená, ale silná, drásající se na povrch. Jeden z nich ovšem ve spící Konoze nebyl a nechával zbylou pětici osamocenou. Nespali, sledovali tu noční oblohu a snili beze spánku.
Stále. Stále je tak daleko. Proč? Co jsem udělala? Pomáhala jsem mu a chránila ho, ale nyní je tak daleko. Dívka sklopila zrak od jasného měsíce a horká slza stekla na její polštář. Přitáhla si deku blíž k tělu a opustila svět bdících. Co asi nyní dělá?
Chlapec s očima blankytnějšíma než nebe seděl na parapetu svého okna a nechával vítr hrát si s jeho vlasy. Stále si vybavoval ty chvíle za války. Co mám dělat? Jestli se jí něco stane… Seděl tam ještě úctyhodnou dobu, než si vlezl do postele a usnul.
Koho chci? Když málem umřel, chtěla jsem jít s ním, ale… proč neslyším? Slzy jí stékaly po tváři a tvořily na její hedvábné košilce mokrou skvrnu. Svírala v rukách fotografii týmu 7. a snažila se vzpomenout.
…
Rozbřesk se hlásil kolem šesté hodiny ranní a sluneční paprsky se přelévaly přes ospalou krajinu. Blonďatý chlapec se v tu chvíli líně protahuje na své posteli a se slepenými víčky mžourá do ještě chladné krajiny.
Posadí se a znuděně rozhlédne po svém pokoji. Předevčírem zde uklízel a viděl i na podlahu. Dnes by si sem nepustil ani trola, jinak by to s ním seklo a musel by ho sám tahat z domu.
Neohrabaně se postavil na nohy a z hlavy si strhl noční čepku. Došoural se do koupelny a zahleděl se na svůj obraz v zrcadle. Nikdo, nikdo ti nikdy nesmí ublížit. Jestli se k tobě přiblíží, tak -
Jé, přestaň myslet, nejen tebe z toho bolí hlava. Kárala ho otráveně ospalá liška doposud dřímající v jeho nitru.
He, už zase ty? Jdi si chrápat.
Hele uklidni se jo? Jsi roztěkaný, a proto mě bolí hlava. Proč myslíš, že by se k ní měl dostat? To, že ti nakecal ty svoje sáhodlouhý informace, že jí sleduje a tebe taky nemusí být vůbec podložený na pravdě, vychladni. Jak myslíš, že tu mám spát?
Hele, už jsme to řekl JIM a to samo o sobě mě děsí. A mě je to jedno, třeba si hoď přes hlavu polštář.
Ne, to svědčí o tom, že vás nesleduje, jinak by byla mrtvá. Ty si se snad vážně praštil!? Kde bych tady měl vzít polštář!
Kdo ví. He, co to? Zaslechl od dveří klepání a v mžiku již držel kliku.
„Kakashi-sensei, co vy tady takhle po ránu?“
„Asi něco jako mise. Měl by ses převlíknout, máme se hned všichni dostavit k Tsunade-sama.“ Vykulil na něj oči, ale nenechal se dvakrát přemlouvat. Skočil zpátky do světničky a za pět minut byl zpět.
„Fajn, můžeme jít ne?“
„Já jdu ještě pro zbytek týmu. Běž napřed.“ S těmito slovy zmizel v oblaku kouře.
„Chichi, mise, mise, mise, mise, mise. Konečně!“ zakřičel, když vyskočil na střechu vedlejšího domu a zamířil si to přímo k Tsunade.
…
„Hinata-sama, někdo tě shání.“ Otevřely se dveře a do dívčina pokoje spolu s tímto oznámením vešel člen klanu Hyuuga.
„Ach jistě, hned tam budu, děkuju moc.“ Dveře se s cvaknutím zavřely a Hinata si unaveně povzdychla. Dnes ne, dnes chci být sama. Vyšla ze svého pokoje a klidnou chůzí se dala ke vstupním dveřím.
„Kakashi-sensei?“
„Ah, doufám, že jsem tě nevzbudil, ale máme misi.“
„Nyní?“ nadskočila polekaně a doufala, že jí odpoví ne.
„Zdá se, že tě zklamu, ale ano, vyrážíme za chvíli. Děje se něco?“ zeptal se starostlivě, ale dočkal se jen zářivého úsměvu.
„Můžeme jít?“ ani si nevšiml a stála pár metru od již zavřených dveří.
„Ehm, jo, promiň.“ Vzpamatoval se a vyrazili k sídlu Hokageho.
…
„Takže, jak se vám již doneslo od Kakashiho, vy čtyři budete mít společnou misi. Sai je mimo vesnici a tak vám dávám jako průzkumnou část týmu a jeho doplnění zde Hinatu,“ hodila hlavou k dívce stojíc vedle Naruta, která se jemně červenala, „informace o misi vám sdělí Kakashi. Rozchod.“
„Fajn, sejdeme se za dvacet minut u západní brány.“ Oznámil čas a místo srazu a hustý kouř znamenal, že již opustil tuto místnost. Všichni vyšli z místnosti Hokage a dali se ke svým domovům pro potřebná vybavení.
Tsunade, ksakru. Naruto opouštěl místnost ve spěchu.
…
Mise s Narutem-kun? Tsunade-sama to musí dělat schválně? Ne, musím být užitečná a rozhodně přestat skuhrat. Vzala si poslední kunai a vyskočila z okna pokoje. Už začínám bláznivět.
Došla na určené místo první, ale hned za ní sem došla růžovlasá kunoichi.
„Kde je? Má pořád stejné móresy.“ Zabědovala nad Kakashiho nedochvilností a v dálce spatřila spěchajícího Naruta.
„Tipuju, že tu ještě není co?“
„Jak jinak.“
„Takže tohle si teď o mně vy dva myslíte?“ Ozvalo se jim za zády a spatřili začteného mistra.
„Fajn jdem. Nikam nespěcháme, takže vás v klidu obeznámím s celou misí.“ Slovo ‚v klidu‘ zdůraznil ve chvíli, kdy se Naruto chtěl vydat na před a oznámit týmu že ho mají následovat. Zabručel něco v neznámém smyslu a nabubřeně se vrátil k týmu.
„Chápu, chápu.“
Zatím tu blbost hraješ dobře, ale nepřežeň to.
Bože ty seš chytrej jak knihovna. Zalez a neštvi mě ksakru.
Nebruč méďo.
Jasně lištičko, promiň, ale neodpustil bych si, kdyby se můj domácí mazlíček zranil.
Co si to…
„Naruto pojď, myslel jsem, že pospícháš.“ Vytrhl ho z pěkně rozvíjející se hádky Kakashiho hlas deset metrů před ním a chvatem dohonil svůj tým.
Toho mazla si s tebou ještě vyřídím.
Jo jasně.
…
„Takžé,“ ozval se po nějaké době Naruto a přejel pohledem k mistrovi, „co je to vlastně za misi?“
„Stručně? V zemi Zlata mezi zemí Větru a Země se má vyskytovat zločinecká tlupa ninjů. Naším úkolem je zajmout, popřípadě je zabít. Počet neznámý, ale vždy přepadají náklady s drahými kovy. To je vše, co se nám od jejich feudálního pána doneslo ve zprávě.“
„Proč posílají nás a ne ninji z oněch zemí?“ optala se Hinata kráčející vedle Sakury.
„Ach no jo, posílají i tým z Písečné, ale protože se zemí Země mají špatné vztahy tak zde se pomoci nedočkáme.“
„Jak dlouho bude trvat cesta?“ vyštěkl vůdci Naruto do ucha až mu Sakura vedle něj leknutím vrazila facku.
„Ksakru Naruto uklidni se, seš normální? Bože asi týden, podle terénu a hlavně počasí. Po cestě se zde nacházejí hlavně pouště a hory. No, rozhodně to bude zábava.“ Protáhl se v zádech a dal se znova do čtení Icha Icha Paradise.
„Tak dlouho?“ vyhýkl stojíc již znova na nohách.
„Ano, ale nebuď padavka. To není moc. Je to mise typu A, protože schopnosti těch ninjů musí být značně rozsáhlé.“
„Proč myslíš?“ zeptala se doposud zamlklá Sakura.
„Zdá se, že vždy když zaútočili, žádný ze zúčastněných si toho nebyl vědom. Útočili na sklonku noci, ale i tak si toho musel normálně člověk všimnout. Proto někdo z nich musí ovládat genjutsu.“ Po této větě se Naruto zastavil na místě a zíral na zaprášenou cestu.
Gen-genjutsu? Takže to jako fakt zrovna ON přepadá ty karavany?
Hele, to zatím nevíš jistě. Jakýkoliv ninja ovládající iluze to mohl být, takže nekal hned vodu jasně. A bacha, myslím, že začínáš být nápadnej. Naruto zvedl hlavu a všiml si zaražených pohledů ze strany děvčat.
„Děje se něco Naruto-kun?“
„Nic, jdeme.“ Odbyl Hinatu a vykročil do čela skupiny.

Poznámky: 

Takže jsem přidala další FF a doufám že se bude líbit. Snažila jsem se o tajemno a myslím, že díky On, Ona, Oni se mi to podařilo
Komentujte, bodujte, kritizujte a kdyby se na to dostalo tak čtěte :D