Oběť pro Orochimara

Takže, povídka pro Charlie, doufám, že se bude líbit. trochu smutné, ale Zakuv život byl hold takový...jinak ty věty trochu sklonené jsou jejich myšlenky, aby se to nepletlo.
A pro ty, co nepochopí, odehrává se po boji na začátku třetí části chuninské zkoušky.

„Zaku, jsi v pořádku?“ položil svou ruku na hranu postele.
„Dosu,…už..už jo,“ řekl tiše a přes všechnu bolest se pousmál.
„Ten tě ale vyřídil. Zajímavá osoba, mít brouky v těle,“ řekl a mírně se zasmál.
„No to jo, nic takového bych nikdy nečekal.“ Trochu se nadzvedl a zády se opřel o hranu postele.
„Zklamal jsem, já jsem zklamal Orochimaru-sama!!!“ vyjekl po chvíli, když si uvědomil, co se stalo. Sršel z něj strach a nejistota. Chtěl se zvednout ale…
„Lež!! Zbytečně se nehýbej,“ tlakem své ruky jej Dosu vrátil zase na postel.
„Dosu, já…“
„Zaku neměj strach, všechno bude v pořádku,“ snažil se ho utišit.
„Ne, ne, zklamal jsem ho, člověka, který ve mně věřil, zklamal jsem ho,“ v jeho hlasu bylo slyšet zoufalství. Najednou se utišil a zhlédl Dosuovi do očí, : a co Kin? Jak dopadla ona?“
„Nezvládla to, porazili ji taky.“ Dosu zřetelně četl v Zakových očích, jako v knize, plné strachu a nenávisti na sebe sama.
„Neboj se, dobře to dopadne,“ usmál se Dosu na svého přítele, chytl ho za rameno a přátelsky s ním potřásl.
„Už půjdu, a ty se koukej vyspat,“ pomalu odešel z nemocničního pokoje, který Zakovi přidělili.
Orochimaru-sama, zklamal jsem vás, omlouvám se- pomalu si lehl a ponořil se do světa snů, jiného, veselejšího než jeho opravdový život.

„Zaku-kun, vstávej!!“ Tak známý, divný hlas. Pomalu otevřel oči.
„Orochimaru-sama…“
„Konečně jsi vzhůru, nemáš čas jen tak tu vylehávat, ještě budeš mít práci.“
„Orochimaru-sama, omlouvám se, já se snažil,“ sklonil hlavu, snad doufal, že se vyhne jeho zlobě.
„Zaku-kun,“ pomalu se k němu začal sklánět, když do pokoje vběhla Kin.
„Orochimaru-sama!?!?!“ neuvěřitelně se ho lekla.
„Kin, s tebou už jsem mluvil,“ narovnal se a olízl si rty. Pomalu začal odcházet, „ Zaku-kun,…s tebou si ještě promluvím,“ řekl vysměvačným tónem a když procházel kolem Kin, vrhl po ní zlostný pohled.
„Zpackali jsme to, oba,“ řekla a posadila se na roh jeho postele.
„Já vím,“ soucitně sklonil hlavu.
„TY!? NIC NEVÍŠ,“ rozkřikla se na něj, „Chce nás zabít, obětovat.“ Z očí jí sršela nenávist a zlost.
„ Kin, uklidni se, pokud je to naše cesta, tak tedy zemřu,“ mluvil tiše, ale jakoby bez citu, žádný smutek, ani zlost či nenávist.
„BLÁZNE!!“ řvala na něj znova, „ Nemíním zemřít tady, jako sluha!“ Pomalu se zvedla a vyběhla z pokoje.
Vydal se hledat svého mistra, bloudil po chodbách, nakonec se vydal ven z nemocnice. Našel ho stát na kopci, odkud si prohlížel Konohu.
„Orochimaru-sama!“ přistoupil k němu.
„Takže jsi přišel. Hádám, že ti to už řekla.“ Podíval se na něj svým úšklebkem.
„Ano,“ hlavu měl skloněnou, bál se jeho reakce, „ omlouvám se za své selhání a hodlám přijmout jakýkoliv trest.“
„Ale Zaku!“ podíval se na něj Orochimaru, „ tohle není trest, to je mise.“
„Mise?“ podíval se na svého mistra.
„Ano, můj plán zničit Konohu potřebuje dvě oběti, lidské oběti.“ Jeho tón byl plný výsměchu a pýchy, ale toho si Zak nevšímal.
„Vy jste ty oběti, to je vaše mise, vaše poslední mise.“
„NÉÉ-ÉÉ,“ zakřičel po jeho slovek v křoví schovaný Dosu, „ Zak je skvělý ninja, vezměte si místo jeho mě, prosím nezabíjejte…“
„Dosu!?“ nemohl uvěřit svým očím a uším Zak. Je pravda, že poslední dobou byl pro něj Dosu něco víc, jeho přítelem, kamarádem, ale tohle by od něj nikdy nečekal. Postavil se kvůli jemu samotnému Orochimarovi. Nechtěl ho ztratit, rozhodně ne, a rozhodně ne na poslední misi určenou pro něj.
„Dosu mlč, tohle je mise pro mě, ne pro tebe!“ okřikl svého nejlepšího přítele.
„Ne! Nechci tě ztratit, jsi můj přítel, já, nemůžu tě nechat…“
„JSTE SE ZBLÁZNILI NE?!?!“ Okřikl oba nakonec Orochimaru.
„City jsou zátěže, které tě jen táhnou k zemi, jsi slabší kvůli nim.“ Z jeho očí sršela nenávist a ohromná zloba.
„Ale jak chceš, mám pro tebe jinou misi, Dosu,“ najednou se utišil a mluvil zase tím jeho vysměvačným tónem.
„Jeden z ninjů z chuninské zkoušky mě bude dělat problémy, musíš ho zabít, dnes večer, je to Gaara z Písečné.“
„Dobře Orochimaru-sama, je to vaše mise, rád ji pro vás splním,“ sklonil hlavu.
„Blázni,“ řekl ironicky Orochimaru, když je opouštěl, „užijte si to spolu,…naposledy.“
„ Dosu? Proč si to udělal?“ řekl tiše a smutně Zak a sedl si na trávu.
„Jsi kamarád, nechci, aby si zemřel,“ přisedl si k němu.
„ Ta jeho slova a ta tvoje mise, neměl jsi nic říkat.“
„Raději zemřu, než abych žil bez tebe,“ podíval se na svého nejlepšího kamaráda, „ na to si tě až moc vážím,“ dodal s úsměvem a ruku mu dal za rameno.
„Blázne,“ zasmál se a na jeho rameno dal svou ruku.
„Víš, jsem rád, že jsme spolu v týmu,“ řekl po chvíli Dosu, „jsi skvělý ninja.“
„Nápodobně,“ usmál se na něj Zak.
Začalo se připozdívat, „ Už půjdu Zaku, hodně štěstí.“ A objal svého přítele, „Tobě taky.“
Shinobiho cesta je tak krutá- nechal své myšlenky volně plynout, zatímco jeho nejlepší přítel, jediný přítel kterého kdy měl, šel na misi, na jistou smrt. Dosu hodně štěstí- po tváři se mu kutálely slzy, jedna za druhou až utvořili potůček.

„Mám misi, tě zabít,“ řekl Dosu, když uviděl jeho cíl sedět na střeše, byl už večer a v tmavé noci se jako slunce ve dne, tyčil Měsíc v úplňku.
„Jeho moc se každým úplňkem probudí,“ řekl tiše Gaara a jeho tělo nabíralo na neuvěřitelné podobě.
Shukaku?! Zaku, vždy jsi byl můj nejlepší přítel-a tělem mu projela bolest, poslední bolest.

„Zaku?“ zvolala tiše Kin, když vešla do jeho pokoje.
„Ano?“ Seděl na posteli.
„Dosu, včera zemřel,“ řekla smutně a odešla.
Dosu, sa*ra proč?! Kvůli mně jsi zemřel- nedokázal udržel city na uzdě, kapka za kapkou spadávaly slzy na polštář a jakkoliv se snažil, nezabránil tomu.

Následujících několik dní plynulo tak rychle. Poslední dny, které si přál prožít, co nejlépe, mu utíkaly mezi prsty, až jednoho dne došla do jeho pokoje Kin….“Zaku,“ pohlédla na něj, „je čas.“
Vstal a společně došli k jejich mistrovi, muži, kterému důvěřovali, kterému byli ochotni dát i svůj život. Kin šla poslušně, jako beránek, měla až moc velký strach na to, aby odporovala samotnému Orochimarovi.
Stáli tam vedle sebe před nimi Orochimaru, v ruce přichystaný kunai.
Cesta shinobiho je tak moc krutá, ze všech cest ta nejkrutější. Orochimaru- sama, děkuju za vše, v dětství jste mi pomohl, dal naději, rád pro vás zemřu.
Dosu, doufám, že se tam někde potkáme- tiše se usmál a čekal na osudnou ránu.
Dosu, jsi můj nejlepší přítel-oba spadnou na zem, pomalu jim odchází síly a kaluž krve pod nimi se zvětšuje a zvětšuje.
*Nádech* cesta shinobiho je tak těžká *výdech*-jeho poslední.