Gai, Lee a dračí vejce

Prý jsem střelená spisovatelka a já říkám ANO, tak tady je ode mě další dost pochybná jednorázovka

Dvojice jouninů stáli na střeše jedné z budov v centru města.
„Dneska tě rozhodně dostanu, s tebou už neprohraju,“ muž povyskočil, dopadl na pravou nohu a levou vykopl do vzduchu, jako by chtěl napadnout nějakého imaginárního nepřítele, „jsem totiž nejlepší…,“ zaťal ruku v pěst a z očí mu šlehaly plameny, „…ninja v téhle vesnici…,“ sevřenou pěstí proťal vzduch před sebou, „….možná v celé zemi, takže se připrav…,“ následoval další chvat a úder nohou do prostoru, „…že ti natrhnu masku, Kakashi!“
Šedovlasý ninja stojící naproti němu odtrhl oči od oblohy, kterou pozoroval s větším zaujetím než řeč svého dlouholetého soupeře.
„Trochu silná slova, nemyslíš? Ale dobrá, dám ti hádanku, a když ji uhodneš, budu s tebou bojovat.“
„Hádanku? Proč ne, sem s ní, tohle je výzva! Dokážu ti, že jsem ze všech nejlepší, se svou silou mládí tě převálcuju a jestli to nezvládnu, dám si osm set koleček okolo Konohy po prstech na rukou!“ V očích mu zaplála taková vatra, až si málem připálil u něho už neodmyslitelné husté obočí.
Blázen jeden, vždyť já o trestu vůbec nemluvil, ale co už, pokud se chce takhle mučit, bránit mu v tom nebudu.
„Je to zelené, má to kastrol na hlavě, ale obarvený sněhulák to není. Co je to?“ Gai nahodil mozkovnu a bylo vidět, jak urputně přemýšlí. Hm, je to zelené, má to kastrol….zelené…že by nějaká zelenina?...ne, to je blbost…to bude zase jeden z jeho chytáků.Po půl hodině, kdy Kakashi zvládl přečíst další čtyři stránky Icha Icha:
„už to mám! Je to strašák v zelených montérkách!“
„Špatně, jsi to ty a já tě dostal. Tak zase někdy příště,“ mávl mu a zmizel.
„He, co?“

Gaiovi tedy nezbývalo nic jiného, než se vydat k bráně a pustit se do plnění úkolu, který zadal sám sobě.

Měl za sebou teprve půl kolečka, když se začal nudit, rozhodl se tedy pro zpěv a spustil Strýček Donald chajdu měl ijá ijá hou a v tý chajdě…v tom se náhle zastavil, zaposlouchal se do toho zvláštního zvuku, postavil se opět na nohy a zaostřil pohled ke stromu u kraje cesty.
Přišel o kousek blíž a spatřil dva na větvi se peroucí ptáky, zřejmě kukačky. Jedna právě zasadila té druhé smrtící úder, zacvakala zobákem a vylítla z hnízda. Zasažený ptáček dopadl s žuchnutím na zem a zůstal nehybně ležet, Gai se k němu sehnul a zjistil, že je opravdu mrtvý.
Znovu si stoupl, tažen nějakou podivnou silou udělal další krok a nahlédl do hnízda, kde leželo jedno opuštěné velké bílé vejce.
Vejce? Chudinka, ta druhá kukačka se sem už určitě nevrátí a nebude se o něho mít kdo starat. Ale já tě v tom nenechám, tohle je záchranná mise! Splnění sázky musí počkat.
Opatrně, jako by bral tu nejkřehčí věc na světě, vzal vejce do dlaně, otočil se na podpatku a pádil zpátky do vesnice.
Kotetsu s Izumou seděli oddaně na stráži, když jakási zeleno-černá šmouha proletěla branou takovou rychlostí, že se s nimi jejich dřevěná hlídková boudička povážlivě zakymácela.
„To nic, to jen Gai se navrací do Konohy,“ poznamenal spíše pro sebe Kotetsu a dál si nevzrušeně prohlížel leták z Obi.
Gai byl nucen trošku zpomalit, aby vybral nebezpečně vypadající levotočivou zatáčku, když zaslechl někoho vyřvávat jeho jméno.
„Gai-senseii! Počkejte na mě!“ Byl to Lee a s veselým úsměvem se řítil jeho směrem.
„Lee, to jsem rád, že tě vidím. Chceš se mnou splnit jeden úkol obnášející záchranu nevinného života?“
„Ano, ano, samozřejmě! Koho budeme zachraňovat?“
„Tohle vejce, budeme se o ně starat a vypěstujeme z něho silného zdravého ptáčka, který bude ze všech nejrychlejší,“ řekl mu a rozevřel dlaň, aby se s novým kamarádem mohl také seznámit.
„Bude to pro tebe dobrý trénink, na, vezmi si ho domů, já mu vymyslím nějaké vhodné jméno.“
„Hai!“
Tlustoobočnatec na nic nečekal a utíkal s vejcem domů, kde mu ustlal v pokoji vedle stolu, položil ho do proutěného košíčku se slámou, obložil vatou a nastavil nad něho rozsvícenou lampičku.
„Hezky tady spinkej, já musím ještě zajít na nákup.“
Netrvalo dlouho a Huňaté obočí se vracel domů obtěžkaný čtyřmi velkými taškami. Už od vchodových dveří ucítil tu krásnou libou vůni na pánvi se rozpouštějícího másla, šel do kuchyně a položil nákup na stůl.
„Mami, co bude k večeři?“
„Smažená vajíčka. A tobě udělám tohle obrovské, co jsem našla v tvém pokoji.“
„Ááá, cože?! To ne, hned to vejce polož!“

Druhý den se Lee sešel s Gaiem na jejich oblíbeném cvičišti.
„Gai-senseii, já to vejce nemůžu mít doma. Moc nechybělo a bylo na pekáči,“ přiznal Lee a zatvářil se smutně.
„To vůbec nevadí, snažil ses. Já si ho vezmu k sobě, bydlím přece sám a ty můžeš místo mě vymýšlet jméno.“
S tímhle se rozloučili, Gai zamířil domů a hledal místo, kde bude vejci teplo, nakonec ho strčil mezi dva polštáře. Nějak ale nedomyslel fakt, že večer vracíc se z tréninku si to nebude pamatovat a málem nebohé nedolíhlé zvířátko zalehl.

„Hm, tohle taky nepůjde.“ Shodli se sensei a jeho žák dalšího dne na tom samém místě.
„Lee, mám nápad! Dáme to vejce k Yamanakům do skleníku, toho si nevšimnou. Je tam dost horko a světlo kvůli těm novým tropickým rostlinám.“
Jakmile Lee souhlasil, šli oba domů, kde se navečer oblékli do černých kombinéz, přetáhli si přes hlavu kapuce, nasadili rukavice a se setměním se úspěšně proplížili do květinářství.

Dny plynuly a nikdo zatím nic nevěděl.

Když se oba Tlustoobočnatci po týdnu vydali vejce zkontrolovat, nemohli uvěřit vlastním očím, bylo dobře třikrát větší než předtím a co víc…skořápka byla na několika místech popraskaná.
Zůstali tedy u něho a sledovali proces téměř do rána.
Začínalo už svítat, když se skořápka rozdělila na dvě půlky a před oběma muži se protahovalo dvacet centimetrů velké zvíře s křídly a šupinami po celém těle.
„É, že se ptáci rodí bez peří, to chápu, ale nějak mi není známo, že by mělo mít šupiny a takové drápy,“ měl Lee menší pochybnosti.
„Lee, tohle před ním neříkej, on za to nemůže. Je náš a my ho budeme milovat, ať bude vypadat jakkoli. Hele, dívá se přímo na mě, asi myslí, že jsem jeho mamička.“
„Už vím, budeme mu říkat Gai-Lee-Norbert junior!“
Zvíře zvedlo trhavě hlavu, mrklo očkama, škytlo a…
„Ááá, Gai-senseii, vaše obočí…je pryč!“
„Ó bože Lee, hoří ti vlasy! Drž, uhasím to.“
Poté se oba podívali na malého dráčka.
„Senseii, mohl by to být…?“
„Obávám se, že ano. Ta kukačka musela vejce sebrat z cizího hnízda, proto se kvůli tomu tak praly. Co jsme to jenom vyvedli? Až to zjistí Tsunade-sama…“