SuiKarin

„Baka!“ ozval se dívčí hlas.
„Nekřič na mě! A už vůbec mi nenadávej!“
„Můžu na tebe křičet, jak chci, navíc si to zasloužíš!“ křičela dál.
„Co, tak zasloužím? To ses dočista pomátla ty rudá palice?“
„Neříkej mi rudá palice ty rybí hlavo!“
„Tak mi neříkej baka,“ křikl zpátky, „a rybí hlavo taky ne,“
„A budu ti říkat, jak chci. Protože jsi stejně jen omeznej pitomec,“ zakřičela a naštvaně se dala na odchod.
„To máš zase ty svoje dny? Že jsi protivnější než kdykoliv jindy,“ zasyčel.
„Cos to řekl?“ otočila se a na čele jí naběhla žíla.
„Že máš ty svoje dny. Však víš každá ženská je má. Oj počkat ty vlastně nejsi holka,“ zasmál se.
„Za tohle z tebe udělám rybí prsty!“ křikla a chlapec schytal pořádnou ránu, kterou asi ani sám nečekal a skončil na protější stěně.
„A přesně proto tě žádnej chlap nikdy nebude chtít!“ zakřičel na ni.
„Stejně žádnýho nechci!“ odsekla zpátky a naštvaně vypochodovala z místnosti.
„Urážlivka jedna protivná,“ brblal si pod imaginární fousy zatím co se zvedal.
„To jste se zase pohádali?“ zeptal se chlapec opřený o futra dveří.
„Oj Sasuke jo pohádali,“ povzdechl si.
„V celku mě nezajímá proč, ale už to nedělejte,“ řekl a dal se na odchod.
„Ale Sasuke tentokrát jsem v tom nevině,“ bránil se, ale Sasuke se ani neotočil a prostě odešel pryč.
„Suigetsu ty pařeze jeden dubovej!“ ozvalo se přes celou skrýš.
„Cože?“ křikl, „co jsem zase provedl?“ vykřikl a vyšel na chodbu.
„Tohle!“ křičela už u něj a v ruce pevně svírala svoji sukni.
„Co s tím? Já to nenosím,“ odsekl a chtěl jít pryč, ale ona mu ji hodila přímo na obličej. A až potom si všiml proč je zase tak naštvaná. Někdo do její sukně vystříhal kolečka.
„Už víš?“ vyřvávala na celou skrýš.
„Tak tohle na mě nehodíš. Já s tím nemám nic společnýho,“ odbil ji a sukni po ni hodil zase zpátky.
„A když ne ty tak kdo?“ chytla ho za rukáv.
„Já nevím, mě se neptej,“ odsekl.
„I tak si stejně myslím, že jsi to byl ty. Nemáš mě rád a jsi jedinej tak zvrácenej tady,“ zakřičela.
„Já že jsem zvrácenej?“ zasyčel ale i tak začal odcházet do svého pokoje.
„Jo!“ křikla a naštvaně ho následovala, „a neodcházej, když s tebou mluvím!“ chytla ho za ruku už před jeho pokojem.
„Můžu si dělat, co chci!“ odsekl a chystal se zmizet v pokoji a pro jistotu se i před ní zamknout.
„Nikam nepůjdeš, dokud mi tu sukni nezašiješ nebo nezaplatíš!“ štěkla po něm stále pevně držíc jeho ruku.
„Jsi otravná. Říkám ti, že jsem to nebyl já,“ řekl a vysmekl svoji ruku.
„Byl!“ křikla po něm.
„Už mě to nebaví,“ odsekl a chystal se otevřít dveře od pokoje, ale ona mu zastoupila cestu.
„Řekla jsem, že nikam nepůjdeš!“ zasyčela.
„Štveš mě!“ zasyčel podrážděně a přitlačil ji ke dveřím, „dneska obzvlášť!“
„Pusť mě!“ vyhrkla zmateně.
„Oh ne Karin ty se mě snad bojíš?“ zašklebil se a ona odvrátila svůj zrak od něj, „oj mám pravdu, bojíš,“ šklebil se dál a schválně se na ni o to víc natlačil.
„Nech toho!“ křikla a pokusila se ho od sebe odtlačit, ale on se jen zamračil a otevřel dveře, o které se celou vahou opírala. Karin při svém pádu hlasitě vykřikla, ale křik byl v této skrýši na denním pořádku.
„Ty! Co tě to popadlo?“ zeptala se sedíc na zemi po svém pádu.
„Nic,“ zasmál se a zavřel za sebou dveře, které následně i zamkl.
„No něco určitě jo,“ zamračila se a přijala ruku, kterou ji nabídl, aby se mohla postavit.
„Vážně nic,“ zašklebil se a přitáhl si ji blíž k sobě.
„Co-Co to děláš?“ vykoktala zmateně.
„Říkám, že nic,“ zasmál se a letmně jí políbil na rty.
„Baka!“ vykřikla a rychle se od něj odtáhla.
„Takže přece jen moje předtucha byla správná,“ řekl se samolibým úsměvem, „přitahuju tě,“ šklebil se a ona na něj pohlédla.
„Něják si věříš,“ odsekla.
„Nevěřím, mám oči, vidím,“ podotkl a znovu ji políbil, „a čím dřív si to přiznáš i ty tím dřív můžeme dělat určitý věci,“ řekl s zvrhlickým úsměvem.
„Ty jeden,“ křikla naštvaně, ale tak něják se neubránila letmému úsměvu. Opravdu ji tak přitahuje? Ne to přece není pravda, jak by ji on mohl přitahovat? Nebo to co se snažila cítit k Sasukemu byla jen přetvářka jejího vlastního srdce, které se bálo svých vlastních pocitů? Ne určitě je tohle jiné než se Sasukem. S ním se jí nohy nikdy netřásli, s ním ani neztrácela řeč a ani ji tolik nebušilo srdce.
„Já,“ řekla potichu, „já tě mi-,“ zadrhla se, „miluju tě,“ vyhrkla.
„Oj to jsem rád, takže můžeme pokročit v našem vztahu?“ zašklebil se.
„Jak pokročit?“ zeptala se zmateně.
„Takhle,“ znovu se zašklebil, vzal ji do náruče a nesl ji přímo ke svojí posteli.
…
„Občas mě děsíš Sasuke,“ řekl mladík opřený o zeď.
„Proč?“ zeptal se.
„No protože tu sukni si zničil ty,“ podotkl.
„To je vedlejší aspoň jsem se tak zbavil Karin,“
„Takže si myslíš, že už na tobě nebude lpít? Já si právě myslím, že se pořád bude snažit tváři, jako že se nic nestalo,“ zasmál se.
„To sice jo, ale bude to jen přetvářka,“ řekl s úšklebkem, „jako vše tady,“ dodal a zmizel v temných chodbách …

Poznámky: 

Už je to dlouho co jsem sem něco přidala. První co chci říct je že berte trošku s nadhledem možné chyby, je to úplně poprvé co jsem si povídku opravila sama. Opravdu jsem se snažila ty chyby vychytat, ale nejsem neomylná.

menší blábol=nemusíte to číst

Myslím si že ne všichni, co kdy ode mě nějákou tu povídku četli ví že mám s chybami a čárkami vážně problém. Proč? Protože jsem dyslektik, dysgrafik a dysortografik Ale i přes to jsem se vždycky snažila číst, i když jsem četla pomalu a ani jsem se na to něják nesnažila vymlouvat. A proč to sem vlastně píšu? Ani nevím jen jsem si říkala že by to mohlo pomoct někomu kdo má stejný problém