Ostrov 003

Po několika vyčerpávajících hodinách chůze se spustil strašný liják. Několik členů zájezdu nečekaný rozmar přírody s radostí přijalo, jiní proti němu hlasitě protestovali.
„Moje nohy. Necítím je. Chlad, chlad se mi šíří po celých nohách.“ křičel Naruto, když se teatrálně svezl k zemi.
„To je tím, že ležíš v kaluži, baka.“ sykl k němu chladně Sasuke a jako správný avenger pokračoval osamoceně dál.
Blonďák po něm střelil uraženým pohledem a vydrápal se ven z kaluže. Většina účastníků si o Páté myslela své a několik jedinců se pobouření ani nesnažili skrývat a projevovali jej nahlas.
„Tohle je horší než, když došly zásoby jídla v pětašedesátým.“ bručel Chouji.
Kiba se po něm významně podíval: „Neříkej, že si pamatuješ pětašedesátej?“
„Nepamatuju, ale bylo to hrozný.“
„Kdybych to věděla, nebrala bych si boty na podpatku.“ sedla si Ino na balvan u cesty a fňukala.
„Vážně půjdeme pěšky až tam, Tsunade-sama?“ pípla opatrně její tmavovlasá asistentka.
„Hai,“ přikývla blondýnka, „cestu letadlem si nemůžeme dovolit a autobusem by to nebylo zrovna dvakrát příjemné.“

„Tak a dost! Dál už nejdu! Jestli pro nás okamžitě nenajdete odvoz, tak si ho najdeme sami.“ dupl si zlostně Naruto. Trucovitě se posadil na kámen a tvářil se nepřístupně.
Všichni se po něm ohlédi. Seděl tam nasupeně se rozhlížel všude kolem.
„Jde někdo se mnou?“ rozkřikl se najednou.
Několik shinobi se váhavě ohlédlo po Tsunade. Po chvíli se opatrně pár ninjů přesunulo k Narutovi.
Nakonec se celá vprava rozdělila na dvě skupiny.
V první skupině, jejíž tvrdohlavé jádro tvořil Naruto, byli Chouji, Lee, Hinata, Kiba a jako „silný” dospělý doprovod Gai-sensei.
Proti nim stáli Tsunade, Shizune, Sakura, Sasuke, Ino, Anko a Shino.
Postavili se proti sobě, jako kovbojové na divokém západě a zlostně na sebe shlíželi.
„Takže teď se rozdělíme, vy si jděte pěšky a my najdeme něco, čím se tam dostaneme rychleji a hlavně pohodlněji.” křičelo hyperaktivní dítko a šermovalo při tom rukama.
„Dobře, pak tedy sbohem.” zavrčela odměřeně Tsunade.
Oba rozdělené tábory se vydaly svou cestou. Skupina pod vedení Tsunade pokračovala po cestě, kdežto Super-Rokudaime tým, jak ho Naruto hrdě nazval se vydal do lesa.
„Jestli najdou něco, čím se přepraví, je jim to stejně k ničemu, protože nevědí, kam mají jet.” mnula si Tsunade ďábelsky ruce.
„A potom se připlazí a budou prosit!! Abych je vzala zpátky.”
„Pokud je do té doby něco nesežere.” pípla Shizune. Ani chudák nevěděla, jak blízko je pravdě.

O několik stovek metrů dál se Super-Rokudaime tým rozhodl ulovit kance k jídlu. Chouji dostal hlad a Naruto jako správný vůdce ho následoval. Připojili se také Lee s Gaiem, protože taková příležitost k prezenteci síly mládí se jim již nemusela naskytnout.
Po několika neúspěšných pokusech o chycení drobné zvěře, jako je například veverka, ježek, či jezevec, si lovci vyhlédli mnohem větší oběť.
„Či-čí tu máš,” lákal divoké prase Naruto.
„Tohle na něj nepůsobí...” začal Lee.
V tu chvíli se vepřík otočil, upřel svá prasečí očka na čtveřici ninjů a s kvičením se vrhlo proti nim.
Naruto chvíli očekával, že se mu snad vrhne do náruče a nechá se dobrovolně pozřít, ale když vepřík vycenil ostré tesáky, dal se na ústup.
Pohled jako na scénu z grotesky se naskytl všem čekajícím na jídlo. Čtyřka ninjů vyrazila tryskem z lesíka následována vepřem, třemi rozzuřenými veverkami, dvěma ježky a starým šedivým jezevcem. Hbitě vylezli na strom a čekali až zájem zvěře o jejich osoby ochladne.

Tsunade si to rázně pádlovala. Občas porazila stromy, rozdrtila kameny a zaškrtila domorodce, kteří se jí stavěli do cesty. Zbytek týmu za ní cupital s poněkud vyděšeným výrazem.
„Ts-Tsunade-s-sama, u-už tam budeme?“ špitla Shizune, který jediná se odvážila na brutální ženu promluvit.
„J-ještě ne!“ sípala Tsunade, kopla do kamene před nimi a ten se rozletěl na miliardy částiček štěrku.
„Bojím, bojím!“ špitl avenger a schoval se za Sakuřiny drobná záda.
„A to si říkáš mstitel?“ uchechtla se Anko a ukousla si další kousek knedlíku.
„Samozřejmě… Urozený Uchiha-mstitel!“ odkašlal si a hrdě se postavil. „Ničeho se nebojím, všechno zvládnu! Áaa!“ vykřikl a odskočil.
„To nic, Sasuke, to byla jen veverka!“ uchechtla se Anko a zažvatlala. „Náš malí Šašíček še bojí vevelky!“
Nenávidím tu ženskou! Usmyslel si Sasuke a zaryl do ní temný mstitelský pohled.
„Všechno bolí, všechno se láme, všechno se třepí…!“ zafňukala Ino. „Tohle není dovolená! Tohle je horor!“
„Přestaň, odbarvenče, nikoho to nezajímá!“ zívla Sak významně, načež zareagovala Ino: „Jen se nedělej! Já moc dobře vím, že ta růžová není přírodní!“
„Vrrrr…“ zavrčela Sakura.
„Grrrr…“ oplácela jí to Ino a zarývali do sebe zlostné pohledy.
„Já jsem mstitel, ne Indiana Jones!“ naříkal Sasuke a znovu začal vrhat své temné pohledy po ostatních.
Anko si teatrálně odkašlala, přesto to spíše znělo jako „Trapák!“
Urozený Uchiha mezitím huhlal něco o pomstě, Ino a Sakura se zabíjely pohledem, Shino pobíhal s lupou po lese, Tsunade se opírala se založenýma rukama o strom a tvářila se jako rozzuřený mýval, Shizune se na ní koukala s poněkud ostražitým výrazem, jako by zkoumala bombu, která může každou chvíli vybouchnout, kdežto Anko se rozhodla udělat si piknik.

„Já nechci umřít! Vždyť jsem ještě mladý!“ naříkal Naruto, držící se větve v koruně stromu.
Pod nimi do kmene narážel jejich oběd a vztekle ryčel.
„To nic, Naruto-kun, já ho dostanu!“ zazubil se Lee, dočasně ostatní oslepil svým zářivým chrupem a seskočil ze stromu.
„Počkej, Lee, jdu s tebou! Budeme bojovat, dokud z nás nepoteče pot proudem!“ vykřikl Gai a následoval svého žáka.
„No super!“ zanaříkal velitel týmu a shlédl pod sebe. Pod ním se strhla nevídaná bitka, která se však skryla v chuchvalci prachu.

„Doufám, že je Naruto-kun v pořádku…“ ohlédla se Hinata a odložila ještě nedojezenou rýžovou kouli.
„Nějak moc se o něj staráš…“ rýpl si Kiba s úšklebkem. Hinata zrudla jako opařená a něco zahalekala.
Kiba se rozesmál a kdežto Hinata se nadechla, díky čemuž už nebyla rudá, ale sytě fialová.
„A Kubo-kun?“
„Hm…“
„Neměli jsme jim říct, že jsem mám ještě nějaké jídlo v tašce?“
„Proč? Však oni si nějak poradí…“ zašklebil se ďábelsky Kiba a jeho ninken zaštěkal na souhlas.