Legendy Konohy - 10 Zúčtování

„Chci vědět jen jedno, Kakashi,” otočila se na něj s očima plnýma slz, „proč jsi mě tehdy prohlásil za mrtvou a zřekl se mě?”

Kakashi přistoupil k Rin.
„Můžu?” ukázal na místo vedle ní.
Rin jen přikývla.
Kakashi se pohodlně usadil a začal s vyprávěním:
„Když tehdy Obito zemřel. Víš změnila ses. Už jsi se nesmála jako dřív. Tvoje schopnosti ninjy začaly upadat. Já se snažil vrátit tu starou usměvavou a bezstarostnou Rin, ale nešlo to. Jako by spolu s Obitem zemřela i ta veselá část tebe. Dokonce i Minato-sensei poznal, že ses změnila.
Pár měsíců na to, přišla ze Suny zpráva, že jistá banda zločinců chce pro své účely schopné lékařské ninjy. Ty jako jedna z nejlepších, ne-li nejlepší z akademie jsi tudíž byla jejich hlavním cílem. Minato-sensei mi to řekl a já se o tebe bál. Nakonec jsme se senseiem vymysleli plán.
Ten den, jsem vrazil se senseiem dřív. Když jsme viděli, že jsi nablízku, začali jsme se se senseiem bavit. Ptal se mě jestli chci opravdu odejít z Konohy a pobývat pár let na cestách. Já mu odpověděl, že ano a když mi položil otázku, co moji přátelé, řekl jsem, že všichni mí přátelé jsou mrtví. Řekl jsem to dostatečně nahlas, abych se ujistil, že to uslyšíš.
Všechno šlo podle plánu. Slyšela jsi náš rozhovor a to tě naštvalo. Proběhla jsi kolem nás a vyběhla ven z Konohy. Minato-sensei se potom přeměnil na stařenu, která ti poradila onu chaloupku v lesích, ve které jsi do teď žila.
Potom jsme tě oficiálně prohlásili za mrtvou, aby jsme odradili shinobi, kteří šli po tobě.
Každý den od té doby jsem ti brzy ráno nosil košík s jídlem.
Po několik let jsem z dálky pozoroval, jak rosteš. Všimnul jsem si, že jsi se dokonce naučila ovládat vodní element.
Nikdy jsem se však neodvážil přijít k tobě. Bál jsem se, co bys mi řekla.”
Pohlédl omluvně na Rin. Ta však ani nepozvedla hlavu a jen zamumlala:
„Omluv mě, ale teď musím být chvíli sama.”
Zvedla se a zmizela v obláčku kouře. Kakashi ještě dlouhou chvíli zíral do íst, kde seděla Rin. Potom se postavil a vydal se zpátky do Ichiraku ramen.

„Tohle nemá cenu, jestli budeme takhle pokračovat, tak tu strávíme zbytek života.” odfrknul si Izumo.
„Chtělo by to nějakou super techniku, která by je uzemnila.” přitakal mu Kotetsu.
Gaara seskočil z větve a posadil se do tureckého sedu. Tsunade a oba chuuninové se po něm překvapeně podívali.
„Hej Gaaro, nevím jestli je zrovna teď čas na čajový dýchánek.” houkl na něj chuunin s páskou přes nos.
Gaara se jen ušklíbl a křikl:
„Dostaňte je k sobě, skončíme to.”
Tři ninjové se zuřivě vrhli po týmu Tori. Shinobi obdaření prokletou pečetí couvali před jejich údery. Gaara mezitím v tureckém sedu prováděl se zavřenýma očima pečetě. Ninjům z Konohagakure no Sato se už téměř podařilo sehnat tým Tori k sobě. Gaara položil dlaň na zem.
Zem kolem týmu Tori najednou začala jakoby vřít. Prokletí shinobi se zmateně rozhlíželi kolem sebe. Gaara s úšklebkem poslouchal, jak tým Tori zmatně vykřikuje když se kolem nich začal vytvářet kruh z písku. Najednou jedno z Kariiných chapadel chňaplo po Kotetsu a strhlo ho do kruhu. Ve stejný okamžik vystřelil proud písku z okraje kruhu směrem k nebesům. Tým Tori spolu s Kotetsu byli uvězněni ve válci z rotujícího písku.
„Kotetsu!” vykřikl Izumo a vrhnul se směrem k písečné stěně.
Tsunade ho však zadržela. „Je pozdě,” řekla zdrceně, „přes tohle se nedostaneš.”
Gaara pořád seděl, dlaň položenou na zemi a něco si pro sebe neznatelně mumlal.
Izumo se na něj otočil se slzami v očích.
„Prosím, nedělej to.” zašeptal směrem ke Gaarovi.
Gaara prudce otevřel oči a vykřikl: „Sabaku Taisou!” (Císařský poštní pohřeb)
Válec písku se na vrcholu uzavřel. Proud písku se řítil středem válce na čtyři vyděšené shinobi. Když písek dopadl, ozvalo se jen několik zoufalých výkřiků, mohutná rána a potom nastalo ticho. Hrobové ticho přerušované jen cvrlikáním ptáků.
Najednou se ozvala rána a Gaara padl tváří k zemi.
„Ty bastarde, jak jsi to mohl udělat?” bušil do něj zuřivě Izumo. „Byl to můj přítel, skoro jako můj bratr a ty ho chladnokrevně popravíš.”
Proud písku omotal Izumova zápěstí a vyzdvihl ho do vzduchu. Shinobi nebyl schopen zasáhnout Gaaru. Když kolem sebe přestal zuřivě kopat nohama a nadávat, spustil ho Gaara pomalu dolů.
Izuma klečel a rukama opřenýma o kolena ztěžka oddechoval. Po chvíli se postavil, otřel slzy a zlomeně prohlásil: „Měli bychom ho vyhrabat. Zaslouží si pohřeb jako hrdina.”
Otočil se a směřoval k hromadě písku pod kterou byl jeho přítel pohřbený. Najednou se povrch písku pohnul.
Izumo se zarazil: „Ne znovu ne, tohle už nemohli přežít...”