Ostrov 001

Myslíte, že vám nic nehrozí. Že krásný tropický ostrov je příjemným místem k odpočinku? Ale pozor! Všechno není tak ideální jak to vypadá.

V kruhové místnosti se stolem a obrovským oknem, se jedna Hokage právě věnovala své oblíbené činnosti. Několik ptáků jí za oknem pobaveně pozorovalo. Skryta, za hromadami listin, před zraky všech, kteří by nečekaně vstoupili do místnosti, tajně pochrupávala.
„Tsunade-sama!” vtrhla do pracovny Shizune jako velká voda, „tak jste to konečně dostala!”
Tsunade vyvedená z míry náhlým vpádem neudržela na židli rovnováhu a poroučela se s ní k zemi. Shizune jí okamžitě přispěchala na pomoc.
„Jak víš, že jsem to dostala, když jsi mě celý den neviděla?” změřila si Pátá svou pomocnici podezíravým pohledem.
„Byla jsem na poště.” zamávala Shizune nějakým dopisem Tsunade před očima.
Pátá se postavila, oprášila si hábit a vytrhla Shizune dopis z ruky. Zasedla ke stolu a obřadně otevřela obálku. Chvíl jí oči jezdily po papíru až dospěla k poslednímu řádku a rozzářila se.
„Konečně je to tady. Nemožné se stalo skutečností! Shizune! Já...VYHRÁLA!”
„Vážně? To je skvělé. A co jste vůbec vyhrála?” ptala se zaskočená Shizune.
„To je právě to,” posmutněla viditelně Pátá, „musím sehnat dalších dvanáct lidí, kteří se mnou pojedou.”
„Kam pojedou?” zatvářila se Shizune zmateně.
„Pojedou se mnou na zájezd, který jsem vyhrála.” pravila Tsunade a nasadila vítězoslavný výraz.
„Ou, aha.” špitla Shizune.
„Teď jen musím najít dvanáct lidí, kde jen bych měla začít hledat?” zadumala se Hokage.
Shizune před ní poskakovala jako čertík a doufala, že vybere právě jí.
„Ty!” vystřelil Tsunadin prst směrem k poskakující kunoichi.
Shizune se v duchu zaradovala.
„Nevíš, kde bych někoho sehnala?” vypálila Tsunade najednou.
„E-eh, c-co?” zakoktala se kunoichi. „Asi ve vesnici.” dopověděla a její nadšení viditelně opadlo.
„Správná slova!” vykřikla Tsunade a vyběhla na chodbu.
Shizune stála zklamaná uprostřed pracovny a přemýšlela, zda-li má její život vůbec cenu.

Pátá Hokage mezitím pobíhala po vesnici. Ptala se každého, koho potkala, ale všichni v tom viděli nějaký háček.
Tsunade už začaly napadat myšlenky, že její výhra propadne. Ale pak její pohled padl na Ichiraku ramen.
„Ahoj, Chouji,” přisedla si nenápadně k jouninovi. „Co bys tak řekl na malinkou dovolenou?”
„Ne, děkuji, nemám rád cestování.” odpálkoval ji.
„Ale no tak, je to all inclusive, můžeš jíst celý den vše, co se ti zlíbí.” lákala Pátá.
„Kdy se odjíždí?” rozzářil se Chouji.
Několik hodin Tsunade běhala po vesnici a sháněla, přesvědčovala a podváděla lidi, jen aby její výhra nepropadla.
Udýchaně vpadla do své pracovny, kde ještě stála Shizune posadila se do židle.
„Člověk by řekl, že když lidem nabídnete dovolenou zdarma a ještě k tomu strávenou se mnou, tak s radostí přijmou. Ale každý v tom viděl nějaký zádrhel. Nebýt mých skvělých řečnických dovedností, ty lidi bych nesehnala. Ale stále mi jeden chybí.” bědovala Tsunade.
Shizune se po ní podívala s nadějí v očích.
„Co ty na mě pořád tak koukáš?” vyjela Hokage. „Ale počkat ty bys určitě ráda jela, že ano?”
Shizune zuřivě přikývla.
„Tak dobře! Můj seznam je kompletní.” vykřikla Tsunade a dopsala jméno své pomocnice na cár papíru.
Najednou se rozlétly dveře a někdo zakřičel:
„Já chci jet taky!!”
„Pozdě, seznam je plný.” odvětila znaveně Tsunade, aniž by pozvedla hlavu od papíru.
„Tak někoho škrtněte. Prostě tam chci jet!” zavřeštěl znovu mladík.
Tsunade zvedla hlavu, pohlédla na rozzuřeného chlapce a povzdechla si.
„Nikam nepojedeš ani kdybys prosil!”
Vstala od stolu, pokynula Shizune a obě vyšly kolem zkoprnělého Konohamara ven z kanceláře.

Tohle jim nedaruju! zavrčel Konohamaru.
„A kam se vlastně jede, Tsunade-sama?" lápala po dechu Shizune, když následovala spěchající blondýnku.
„To je to!" Tsunade prudce zabrzdila, což způsobilo, že do ní Shizune vrazila. Blondýnka se otočila a zatvářial tajemně. „Je to překvapení!"
Shizune překvapeně zamrkala.
„P-překvapení?" vykoktala.
Tsunade přikývla.
„A-ale bude tam sluníčko a moře a-"
„Shizune!" uťala jí Tsunade.
„A-ano!"
„Sklapni!" řekla a odkráčela.
Černovláska zůstala překvapeně stát a nechápavě nadzvedla obočí.
„Jdeš už?!" ozvalo se kus před ní.
„Jistě, Tsunade-sama!" doběhla jí a rychlým krokem jí následovala až k jejímu domu.
„Ehm, Tsunade-sama, co tady děláme?!"
„Jdu si balit!" nadzvedla obočí Tsunade a pohlédla na ní jako na blázna.
„Ehm, no... Ehm, j-jistě!" vykoktala značně překvapená Shizune.

Že já blb jsem na to kývl... Ale přeci... Nekývnout na to bábi, to znamená jistou smrt!
Blonďák vzdychl a koukl se do svého batohu. Několik misek instatního ramenu, plavky, opalovací krém a šnorchl.
Umm, to by mohlo stačit!

Ksakru!
Bledá růžovovláska stála před skříní a zpod hlavy se jí kouřilo. Stál před ní typický dívčí problém: Malý kufr a moc věcí.
Tyhle, nebo tyhle... A nebo tyhle?!

Bzzz...
Co si vzít?!
Bzzz...
Už to mám!
Bzzz...

Ta růžovovlasá chobotnice se bude chtít vytáhnout před Sasukem... To jí nedaruju!
Blondýnka hodila bikiny do svého kufru, šáhla po kraťoučkých šatech a po botech na vysokém podpadku a obojí mrskla do chaotického obsahu kufru.
Snad jí tam sežere nějaký žralok!

Jestli tam jede... Co když tam pojede?! A já... Já...
Dívenka vyvalila levandulové oči a hystericky se třepala.
A pak... A on... Já...
Tmavovlasá dívka vyděšeně pootevřela pusu a přemýšlela, zda-li nemá předstírat náhlou žloutenku.

„Já vím, Akamaru! Ale to, že tě nepozvali neznamená, že tam nemůžeš jet!"
Jeho psí společník hlasitě zaštěkal.
„A když tě tam nebudou chtít pustit? Neboj! Já tě tam propašuju!"
Pes znovu zaštěkal.
„Že by tě nepustili do letadla? Ale to by byla diskriminace!"

Solené brambůrky, paprikové brambůrky, sušenky, čokoládová tyčinka, křupky, uzené maso... Ještě něco by to chtělo!
Hnědovlasý chlapec se rozhlédl po pokoji a chvíli zkoumal své zásoby. Po chvíli sáhl po žvýkačkách.
To by mělo stačit... Škoda, že nemohl jet i Shikamaru...

Žena s tmavými vlasy se hlasitě spala knedlíky. Kousek od ní ležel batoh s dosti chaotickým obsahem.
Nic se nevyrovná Anko knedlíkům!

Tmavovlasý chlapec s černýma očima shlížel na svůj batoh. Obsahoval pouze zbraně, svitky a spodní prádlo.
Plavat přece nebude! On! Urozený Uchiha a takhle se ztrapňovat?! Nikdy!

„Lee! Už máš sbaleno?"
„Jistě, Gaii-senseii!" zablýskl zuby Lee a podíval se na zkušenější kastrol.
„Výborně! To je můj žák!" zablýsk si taky Gai a pohlédl na obsah jeho kufru. Dva oblečky síly mládí, jeden v letní verzi a jeden ve verzi plavek.