Legendy Konohy - 07 Jeho sen žije dál

Většina shinobi z Konohagakure no Sato byla na cvičišti a zdokonalovali nebo vymýšleli nové techniky. Právě odpočívali po náročném tréninku rozvalení v trávě.
„To je otrava.” nechal se slyšet Shino a všichni se na něj nevěřícně podívali.
„Hej! To je moje hláška.” houkl Shikamaru a přetočil se na břicho.
„Je teda pořádný horko.” prohlásil Chouji.
„Tak mě napadlo, kde je Kakashi, Sasuke a Sakura?” optal se Kiba ostatních.
„Sakura a Sasuke někam zmizeli hned po obědě a Kakashi-sensei šel za Obitem do nemocnice.” odpvěděl mu okamžitě Sai.
„To by mě zajímalo, kam mohli ti dva...” nedokončil Kiba myšlenku, protože z lesa na mýtinu vyběhly dvě postavy.
„Kde je bratr?” zeptala se dívka.
„To jako myslíš Gaaru?” položil otázku Lee.
„Ne, myslí mě, tupče.” zachechtal se posměšně Kankuro.
Lee sklopil uši a vydal se dál trénovat své kopy a údery.
„Á Temari-chan,” zvedl se Shikamaru na pozdrav, „matka tě ráda uvidí.”
Temari se na něj zašklebila a znovu se zeptala:
„Tak je tu Gaara nebo ne?”
„Vzhledem k tomu, že jsem dočasný Hokage, měl bych být informován o veškerých příjezdech do vesnice. O Gaarovi nic nevím, ale měl se vrátit spolu s Tsunade.”
„Sakra! Myslíte, že se jim něco stalo?” obávala se Temari.
„Neboj, Gara i Tsunade-sama jsou oba Kage. Tsunade-sama je ještě k tomu legendární Sannin. Myslím, že budou v pořádku.” uklidňoval ji Shikamaru.

„To si říkáte Sannin?” volal Suigetsu posměšně na Tsunade, když se ztěžka postavila na nohy po jednom z četných zásahů Zanbatou. „Ten váš Jiraiya taky asi nebyl nic extra, když ho Pein odrovnal během chvilky. Pche, slaboch.”
Tsunade se narovnala otřela si pramínek krve stékající z jejích úst:
„Tohle byla tvoje poslední slova!”
Rozběhla se proti mladému muži,který jen překvapeně zíral.
Vymrštila se do vzduch a vykřikla: „Tsuutenkyaku!”
Suigetsu si hodil Zanbatou na záda a připravoval se na Tsunadin úder. Tsunade se jako blesk z nebe snesla nad Suigetsu a mocným kopem do hlavy ho uzemnila. Přestože stál v obranné pozici, silný úder ho zarazil několik metrů do země.
„Jeden mimo, dva zbývají.” oprášila si Tsunade ruce a pohlédla na skupinku bojující opodál.
Najednou se za ní ozvalo: „Kdo že je tu mimo?”
Pomalu se otočila.uprostřed kráteru se formovala postava Suigetsu. Vypadala ale jinak než před pár minutami. Postava zmohutněla, obrovské svaly po celém těle naháněly hrůzu, zuby znatelně povyrostly a zřejmě byly i ostřejší, jeho vlasy se zformovaly ve žraločí ploutev a mezi prsty na rukou i nohou se objevily plovací blány.
„C-co to sakra..?” uklouzlo vyděšeně Tsunade.
Sugtsu se zachechtal: „Dárek od vašeho dávného přítele.”
„Cože?”
„Slyšíte správně. Orochimaru-sama se vrátil a jako odškodnění za ta muka, která sem kvůli němu vytrpěl, mě a mé společníky obdařil prokletou pečetí.”
„V-vrátil se?”
„Netvařte se tak překvapeně. Nemyslela jste snad, že se jeden ze tří legendárních Sanninů vzdá tak snadno. O tom by jste mohla sama vyprávět.” chechtal se dál Suigetsu.
„Teď mě omluvte, připojím se ke svým společníkům a rozmázneme Kazekageho spolu s vašimi poskoky.”
Popadl Zanbatou a jedním skokem se dostal k bojující skupince.

„Je to ale doba, cojsem tu byli naposledy, co?” ozval se Sasuke.
Sakura jen přikývla a dál pozorovala Konohu z vrcholku sochy Hokagů. Oba vzpomínali na to, jak tu kdysi Naruto spašeně pobíhal. Ptal se jich, jak by se měl asi tvářit až ho budou vytesávat do skály jako dalšího Hokageho.
„Sasuke-kun, co to pořád držíš v ruce?” optala se Sasukeho zvědavě Sakura.
„Eh tohle, to..to nic není.” snažil se Uchiha zamaskovat předmět, jenž držel v ruce.
„No tak, ukaž mi to.” naléhala dál Sakura a natáhla se po předmětu.
Když se dotknula jeho ruky ucítila, že sebou mírně škubnul. Zvedla oči a pohlédla mu do tváře. Jejich zraky se střetly. Tolik let byli spolu a snad nikdy se na sebe takhle nedívali. Několik minut jen sledovali jeden druhého až Sakura špitla:
„Tak ukaž, co to držíš.”
Sasuke otevřel dlaň. Sakura se mu znovu zadívala do očí.
„Proč jí máš u sebe?”
„Připomíná mi, že jeho sen žije dál.”
Sakura vzala Narutovu ochranou čelenku Sasukemu z ruky. Byla dost poškrábaná a místy pokrytá zaschlou krví. Jemně ji otřela a pak jí zavázala Sasukemu kolem prevé ruky.
Sasuke se na ní usmál, pohlédl jí dlouze do očí a...
„Omlouvám se jestli ruším, ale potřebuju si vás na chvíli půjčit.”