New generace 38- "Chtěl.. bych ti něco říct!"

„Další bojující jsou…. Kaede Satako a Akasuna no Akako Haruno!“ Zaslechnu a nevěřícne pohlédnu na tabuli. Fakt… jsem na řadě!!!

„Hele, to je ta z Akatsuki!“
„Jo... určitě bude dobrá!“
„Slyšel jsem, že už jednou vyvraždila celou vesnici a její táta porazil mistra loutek Kankura!“
„A její máma je nejlepší medic v Konoze a k tomu byla žákyní legendární sanninky Tsunade!“
„A taky prej chodí s tim Inuzukovým synem, ale zároveň to táhne s tim Uchihou!“
To všechno slyším, když jdu dolů k Hanabi. Je to hroznej pocit, když si někdo „šeptá,“ ale vy přesně víte co. Jdu dolů a polovina lidí si na mě ukazuje a žvaní o mě věci, co nejsou pravda. Já jsem nikdy nevyvraždila vesnici! No nic, dojdu dolů a postavím se naproti Kaede. Je to poslední členka týmu, ve kterém je Naoko. Její oči se lesknou slzami. Myslím, že je ji líto tý druhý holky, Nakato!
„Jste připraveny?“ optá se Hanabi a podívá se na mě.
Já jen maličko kývnu a pozorně se podívám do Kaediných očí.
„Ano,“ špitne tiše a vyndá si katanu.
Hanabi na nás kývne a odejde. Já pomocí několika pečetí vyvolám Ai a postavím jí před sebe.
„Takže ona je vážně loutkařka! To musí bejt vážně dobrá!“ zaslechnu odkudsi ze shora.
Trochu si povzdechnu a zvednu ruku. Podívám se na Kaede. Vidím to na ní, ona by už dávno skončila. Ale myslím, že jí to sensei nedovolil. Takže to udělám rychle. Trhnu prudce rukou a loutka se rozletí s napřáhlou katanou. Kaede si utře oči a s kamenným výrazem se postaví do bojové pozice. Mám Ai na všech deseti prstech. Nebude problém ji porazit! Začnu rychle kmitat postupně s každým prstem. Ai začne obrovskou rychlostí útočit. Kaede se jen stěží brání. Přesto jí obdivuju. Při tomhle tempu by se už dost lidí zhroutilo. Kdyby nebyla v tomhle stavu, asi bych s ní měla problém. Ale teď?... nic...
„Proč tu jsi?“ vyhrknu mezi pohyby rukou.
„Já, no...“ začne mluvit mezi vyhýbáním, pak se ale narovná. Asi mi to chce říct. Já už ale Ai nezastavím a ta jí katanou udělá dost hlubokou ránu na ruce. Kaede vykřikne, chytne se za ruku a já si Ai přivolám zpět. Rozeběhnu se k ní. Ona spadne k zemi. Já si k ní sednu.
„Jsi v pořádku? Promiň!“ vyhrknu bezmyšlenkovitě a zvednu jí ruku.
Ona se na mě překvapeně podívá.
„Chceš, chceš mě zabít? Tak do toho!“ rozkřikne se na mě a zavře oči.
Já pozvednu hlavu.
„Ne, nechci tě zabít. Chci ti pomoct.“ řeknu a prohlídnu si tu ruku.
Ona se zadívá do země.
„Proč jsi tu?“ zopakuju svou otázku.
„Já, nevím... myslím, že... no... chtěla jsem sem, protože to chtěly holky a sensei.“ řekne a odhrne si vlasy z čela.
„Ale když je Nakata mrtvá, tak...“ pokračuje, ale zajíkne se.
„Tak jsi chtěla skončit, ale sensei nechtěl?“ pozvednu obočí. Ona se na mě podívá.
„Jo.“řekne.
„Tak... Já to ukončím!“ řeknu.
Ona se na mě podívá, ale pak kývne.
„Děkuju.“ dodá a pousměje se.

Já si přivolám Ai a párkrát zatočím ukazováčkem. Ai se odklopí loket a z otvoru se začne valit načervenalá pára a rovnou Kaede na obličej. Ta se hned zakymácí a se zaduněním spadne na studenou podlahu. Já se pousměju, odvolám Ai a postavím se.
„Konec zápasu...“ podotknu a otočím se k odchodu.
Slyším jak běží ke Kaede a jak Hanabi řve, že jsem vyhrála. Dost lidí, který ani neznám, začnou řvát. Zahlédnu Leilu, jak na mě mává mezi polibky nějakého kluka, kerýho ani neznam. No nic. Vylezu nahoru.
„Byla jsi dobrá!“ řekne mi Minato, který už pevně stojí na nohou.
„Díky.“ pousměju se.
„Mám hlad, jdu si dát něco k jídlu.“ řeknu a už odcházím.
Mým záměrem není jídlo, ale Takumi. Jdu po chodbách a snažím se ho najít. Nikde není. Už jsem tady prošla všechny chodby, ale on prostě není k nalezení. A to už jsem si připravila, co mu řeknu. Bude to něco jako Takumi, jsi fajn a bezva kluk ale, pro mě jsi jen dobrý kamarád, já mám ráda někoho jiného! Promiň.... Jo, něco takovýho... naštve se tak nebo tak, takže mu to řeknu.
„Prosíme všechny geniny, aby se dostavili do arény!“ ozve se z repráků na zdech. Povzdechnu si a pomalým, plouživým krokem se vydám zpět. Pootevřu dveře.
„Slečno, jste vítězka nebo ne?“ vyhrkne na mě hned u futra nějakej ninja.
„No, vyhrála jsem!“ řeknu.
„Tak prosím běžte tam k těm geninům dole!“
Trošku se rozhlídnu, ale pak se vydám k těm ostatním.
„Takže, když konečně dorazil i poslední účastník...“ začne Hanabi a zpraží mě pohledem.
Já se jen nenápadně uculím a kouknu na hodiny. Dvě hodiny? To jsem se procházela dvě hodiny? To není možný!
„No, do dalšího kola postupují...“ začne Hanabi a vytáhne si nějakej papír.
„Z Konohy Uchiha Minato, Akako Haruno, Sora Hyuuga, Leila Kamizuki, z Písečné Jashi Kyoiko, Kokori Yawaro, Mayuko Tataschi, ze Zvučné Orohime, Dosute Namitsu, z Měsíčné Billalli Mokayo.“ řekne Hanabi a změří si nás pohledem.
„Konohamaru?“ obrátí se na něj a on nám ukáže papíry.
„Boje budou :
Uchiha vs. Mokayo
Haruno vs. Kyoiko
Hyuuga vs. Orohime
Kamizuki vs. Tataschi
Namitsu vs. Yawaro!
Jasné?“ ušklíbne se Konohamaru.
„No, takže... odteď za týden bude druhé a třetí kolo a pak za další tři dny finále! Teď se můžete rozejít, znovu se sejdeme v aréně Konohy! Připravte se!“ zařve Hanabi a odejde.
Já tam ještě chvilku stojím. Najednou ke mně příjde nějakej kluk.
„Ty jsi Haruno?“ zeptá se.
Já přikývnu.
„Já jsem Jashi Kyoiko! Už se těším na náš zápas!“ usměje se a odejde.
Cože? Já bojuju s klukem? Myslela jsem, že je to holka, mno super, no! Otočím hlavu, stojí za mnou Takumi.
„Ake, můžu tě doprovodit domů?“ řekne a usměje se.
„No jasně!“ řeknu, ale netvářím se zrovna nadšeně.
Rozloučím se s Minátem = čti chabě zvednu ruku a rychle se otočim. Jeden nechápavý a ublížený pohled //od Takumiho// mi dneska stačil!
S Takumim se rozejdeme k východu.
„Doufám, že zvládneš ta dvě kola, chci s tebou bojovat!“ ozve se za mnou.
„Jo s tebou mluvim!“ dodá ten někdo a já se naštvaně otočim. Stojí tam Hime.
„Hm, to je skvělý, že se mnou chceš bojovat! Já s tebou ne!“ řeknu a znovu se otočím.
„Proč? Bojíš se?“ řekne.

Zatnu pěsti.
„Já se tě nebojím a navíc...“ začnu, ale Takumi mě chytne za ruku a táhne pryč.
„Klid! Chce tě jen vyprovokovat! Nech jí být!“ řekne mi a dotáhne mě před budovu.
„Chci... chci ti něco říct!“ řekne Takumi a vážně se na mě podívá.
Oou!