New generace 33- Zabila jsem ho !!!

„Ahoj zlato!“ ozve se ode dveří. Rychle se s kunaiem v ruce otočím a co nevidím...
„Hm, copak taková kráska dělá sama v lese?“ ozve se slizce ten kluk, co prve řek, že jsem hezká.
„Dělá zkoušku chuninů, ty inteligente!“ zařvu naštvaně.
„A kde máš toho druhého kluka? Toho, co tě tak udatně chránil?“ řekne zase.
„Je kousek odtud, hned se vrátí!“ řeknu, i když to není pravda.
„Hm, já bych neřekl... a ty jsi tu teď sama! A my jsme tři!“ ušklíbne se.
„Tak hele, mohli by jste aspoň říct svý jména, abych věděla, jaký jména mám nechat napsat na vaše náhrobky!“ ušklíbnu se. Ten co pořád mluví se taky ušklíbne.
„Já jsem Idate Koriaschi!“ řekne a slizce si olízne ret.
„Já Yuuta Takahaschi!“ řekne ten, na kterým jsem stála.
„A já Udo Riuko!“ ušklíbne se ten, jak ho málem Minato propích.
„A ty zlato?“ ozve se Idate.
„Já jsem Ake Haruno, vlastně Akasuna no Ake Haruno!“ ušklíbnu se.
„Hm, pěkný jméno!“ ušklíbne se Udo.
„Hm, pěkná postava!“ ozve se Yuuta.
„Celá je k sežrání!“ olízne se Idate a zmizí.
Najednou se ze země pode mnou vynoří a přimáčkne mě ke kmeni. Dám si pecku do hlavy. A pěkně to bolí!
„Kolik ti vlastně je?“ zeptá se Idate a jednou rukou mě chytí pod krkem.
„Patnáct!“ zasípu.
„Hm, to už nejsi pod zákonem!“ usměje se a ostatní pánové se rozchechtají jakbysmet. Idate mě přimáčkne ještě víc. Pak se on sám ke mně přimáčkne. Jednou rukou mi přejede přes konec lýtka, po koleni až přes stehno. Pak se na mě podívá.
„Neboj, budu na tebe hodnej... a pak tě rychle zabiju, aby tě to nebolelo!“ řekne a ušklíbne se.
Super! Teď mě tady znásilní a ještě zabije! Najednou se to nějak moc zvrtlo. Začnu sebou házet a škubat, ale on mě drží fakt fest.
„Ou. Ccc!“ zakroutí nevěřícně hlavou, zahne mi hlavu na stranu. Pak se nahne k mýmu holýmu krku a přejede mi po něm rty. Je to krajně nechutný a nepříjemný! Začnu sebou házet, ale ani se nehne. Uvolnim jednu ruku a vyndám si z kalhot svitek. Tou jednou rukou ho rozvinu a přiložim na něj ruku. Pootočím oči k Idatemu. Je tak zabranej do líbání mý lícní kosti, že si toho ani nevšimne. Sjedu pohledem ke vchodu. Ty dva tam něco zaujatě probíraj. Posunu i druhou ruku a co nejtišeji začnu odříkávat pečetě. Ze svitku vyletí oblak dýmu a zabalí nás oba. Idate hned odskočí. Když se kouř rozestoupí, stojím tam s kamenným výrazem,Kaiem a Ai za zády.
„Tos neměl“ řeknu chladně.
Idate trošku vyděšeně poodstoupí, ale pak se vzpamatuje a vytáhne několik jehel. Hned je na mě mrskne, jenže já pohnu rukou a Kai se přemístí přede mě a všechny jehly blokuje.
„Kluci, pojďte mi pomoct!“ zařve Idate a odskočí ke vchodu.
Ti dva se rychle zvednou a vylezou na paseku před stromem, kterou tam vytvořil Minato. Já, pomalu následovaná loutkami, vylezu za nimi. Jsem fakt na*raná. Omlouváme za ten výraz, ale poprvé v životě mám chuť někoho zabít!
„Vzpamatuj se! Jsme tři a ty sama! Nemůžeš nás zvládnout!“ řve na mě Idate, ale nezní to zrovna sebejistě.
„Mě je jedno, kolik vás je, zašel jsi až příliš daleko, frajere...“ řeknu hlasem podobným tomu Minatovu. Idate několikrát zamrká, ale pak odskočí dost daleko ode mně, vtáhne asi deset kunaiů. Samozřejmě z nich odkapává jed. Idate se ušklíbne a hodí je po mě. Já jen pohnu rukou a Kaiova ruka to všechno odhodí na blízký strom. Přivřu oči. To na mě už ale letí pět kunaiů z leva, deset zprava a tak kolem dvaceti zepředu.
„Fajn.“ usměju se a z opasku vytáhnu další tři svitky. Všechny najednou otevřu a několika pečetěmi si přivolám další tři loutky. Říkám jim sestry. Jsou to tři loutkařský holky. Jsou si hodně podobný. Vlastně jsou to trojčata! Jen jejich vybavení se liší. Všechny mají na zádech jakýsi vějíř, to víte, jsem jednou byla s Peinem na misi v Písečný a tam byla ta jedna kunoichi. Temari se jmenuje. Mno a ta mě inspirovala! Každá má loutka je na jiný element! V jedné je olej, takže stačí škrtnout sirkou a mám oheň! Druhá má vodní dělo a tyhle tři mají vějíře, což znamená vítr. Mám teď vyvolaných pět loutek, to už se mi nepovedlo dlouho! Na každých dvou prstech jednu. Palec a ukazováček pravačky je Kai, prostředníček a prsteníček Ai, malíček a palec jedna sestra, ukazováček a prostředníček druhá a prsteníček a malíček ta poslední.
Kunaie jsou už téměř u mně.
„Větrná stěna!“ vykřiknu a začnu hýbat celou levačkou a malíčkem pravačky a ty trojčata začnou svými vějíři vytvářet větrnou vlnu. Všechny kunaie to odpálí! Plus jako bonus se Udo nestihne jednomu vyhnout a schytá to do nohy. Vykřikne a pak se zřítí k zemi. Ti dva se na mně podívají.
„Nebojím se zabíjet!“ zasyčím a roztáhnu všechny prsty. Všechny loutky rozpaží ruce. Všechny prsty mírně přikrčím a loutkám se rozevřou ruce. Kaiovi vypadne kosa od Hidana. Ai dvě katany. Ty tři sestry spojí ruce. Já dám levou a malíček ruku do pěsti a jim z rukou a hrudi vyjede stříbrné ostří. To se spojí, čímž mám asi tak pětimetrovou, rovnou stříbrnou čáru, nabroušenou tak, že je schopna přeseknout strom. Zvednu ruce nad hlavu a dám je maličko dozadu. Loutky vyletí nade mně a zaujmou postoj letadla. Já prudce pohnu rukou a Kai letí nalevo, Ai napravo a Trojčata rovně. Yuuta chce uhnout a skrčí se, jenže Ai se postaví před něj. On zvedne hlavu, ale to už je tam Kai. Chce utéct, jenže Ai vymrští ruku a těma katanama se mu zapíchne do hrudi. Vystříkne ohromné množství krve. Docákne to až na mně a ušpiní mi to celou levou půlku těla. Je mi to fuk. Chci se pomstít. Idate seskočí ze stromu. Tam vyletí trojčata a než stihne uhnout, useknou mu nohu. Zařve bolestí, přesto však udělá několik pečetí a chce se propadnout pod zem. Dělá to ale moc pomalu, takže než to dodělá, useknu mu hlavu. Zůstane divně trčet z tý země, zatímco ta hlava se sesune ne zem vedle těla. Odvolám všechny loutky. Teprve teď mi dojde, co jsem udělala. Spadnu na kolena a prohlížím si zakrvácené ruce. Poprvé jsem zabila člověka! Je to strašnej pocit! A k tomu jsem nezabila jednoho, ale hned tři! Vyčerpaně se složím na zem. Hlavou padnu do kaluže krve od jednoho z nich. Ležím na zemi a koukám do nebe. Co jsem to provedla?
„Ake?“ ozve se za mnou. Ani se nehnu, jen ztěžka oddychuju. Najednou mě někdo vezme za ramena a prudce se mnou zatřese. Přes oči mi spadne pár pramínků uhlově černých vlasů.
„Ake, jsi v pořádku?“ mluví na mě Minato a vyděšeně na mě kouká. Já jen otevřu pusu, ale tím skončím. Najednou je mi to všechno hrozně líto.
„Co se tu stalo?“ zeptá se Minato. Mě najednou z očí vytrysknou slzy. Znovu se podívám na rudé ruce.
„Já jsem vrah, zabila jsem, zabila jsem je!“ začnu hystericky ječet a z očí se mi řine nová várka slz. Minato se na mě vyděšeně podívá. Já dál koukám na svoje ruce. Krev se začíná mísit se slzami.
„Ake, uklidni se, co se tu stalo?“ řekne klidně Minato a chytí mě za ruce, abych začala vnímat. Já se celá začnu třást a zmateně začnu.
„On... chtěl mě znásilnit... a zabít... Tak...jsem ho zabila!“ řeknu zmateně.
„Kdo, Ake? Kdo ti to chtěl udělat?“ zeptá se Minato.
„Idate!“ vyjeknu, jako by to on měl vědět.
„A to je kdo?“ zeptá se Minato.
„Ten, ten kluk, jak... jak nás přepadl! Já jsem vrah. Že jo, Minato, zabila jsem člověka!“ začnu koktat a znovu se rozpláču. Minato na mě chvilku kouká, ale pak si mě přitáhne k sobě a obejme mě.
„Ne, nejsi jen jsi se bránila! Uklidni se, bude to dobrý, neboj!“ začne mi tiše šeptat do ucha. Já se rozbrečím ještě víc a zabořím se do jeho ramene.
„Nechtěla jsem to udělat, jen... musela jsem se pomstít. Byl na mně hnusnej a... a...“ začnu koktat, ale on mě pohladí po vlasech.
„Mělas na to právo! Pojď, za chvíli bude tma, musíme dovnitř!“ řekne a zvedne se, já se pokusím vstát, ale znovu se zhroutím na zem. On mě podepře a společně dojdem dovnitř.
„Ake, poslouchej, musíš se teď uklidnit! Musíme Daisukemu pomoct, jasný? Takže. Co ještě potřebuješ?“ řekne Minato a kouká mi při tom do očí. Já zatřepu hlavou.
„Máš pravdu, už potřebuju jen... Žebříček, dva listy nyklu a jeden list narcisky!“ řeknu. Minato pozvedne oči.
„Promiň, ale to budeš muset najít sama! Já kytky neznám. Pošlu s tebou klon, ano?“ pousměje se povzbudivě. Já přikývnu a společně druhým Minatem vyběhnu před strom.