Naprosto úžasně romantické SasuShi 5

Sasuke, 26. jednání:
Jsme pryč, pryč, pryč! Od všech těch blbců, blbců, blbců! A je to fajn, fajn ... Ok, už toho nechám. No, když jsme z toho obchodu utekli (ani nevím jak, ale Shinii se za tu chvilku podařilo nakoupit troje šaty, patero triček a já nevím co ještě ... Teda, já bych stihl jenom dvoje šaty - kdybych si nějaký měl koupit-, ale ty trička bych zvládl stejně ... Sem taky rychlej!), utíkali jsme zase k nám (přece jenom, Shiniin taťka pořádně neví, že má dceru, že jo.). Takže, běželi jsme, celou cestu jsme sledovali ukazatele "K Sasukemu" (který tam asi nainstalovala Ino) a dorazili (na to, že jsem tam dlouho nebyl, byl to výkon). A dali si naše poslední dostaveníčko ... Protože Shinia mi oznámila příšernou věc!

Shinia, 26. jednání:
„Končím.“ Řekla jsem razantně. Sasuke na mě nechápavě pohlédl. „Rozhodla jsem se, že už víc nebudu Shiniou.“ Vysvětila jsem po chvíli dramatického ticha.
„Ale... to pak budu chodit s klukem!“ Vykřikl Sasuke, nejspíš zděšen tím, že by ho někdo mohl považovat za gaye. Chvíli se mi to snažil rozmluvit, pak tiše přikývl. „Tak mi tedy dovol, abych si tě naposledy užil, jako ŽENY.“ Promluvil obřadně a povalil mě na postel.
Po několika partiích Člověče jsem vstala, rozloučila se s ním a jako stín se vypařila oknem směrem ke svému domovu, odhodlána být opět Shinem.

Sasuke, 27. jednání:
A potom odešla. Víte, byl konec … Už budu mít jenom … Kamaráda! I když se říká: ‚kamarád taky rád‘, myslím, že z tohohle by nikdo nebyl nadšenej. Zase budem potají … hrát … Ách jo, jsem vyšokovanej. Úplně. Je to moc na mý ubohý srdce, zhrzený láskou … Asi si jdu na utěšení přečíst nějakou červenou knihovnu … A nebo radši ne. V Harrym právě zabili Brumbála a já sem zvědavej, co se stane dál.
Hmm … Četl jsem a četl, a všiml si, že je ráno (Fíha, ten Potter … Ta Rowlingová je švihlá! Vražedkyně!) a vstal jsem. Udělal jsem všechna nezbytná opatření (viz. ‚návod, jak se udržet metrosexuálem‘ vydávaný časopisem Metro každou středu) a šel jsem na místo, kde jsme se měli se Shinií .. teda Shinem (mé srdce pláče) setkat. Nechápu, proč vybrala Řeznictví Maso-san …

Shinia, 27. jednání:
„Ohayo, Sasuke.“ Pozdravila jsem svým mužným hlasem a poposunula si brýle blíž k očím. Teda, vlastně teď v Shippuudenu mám na obličeji cosi, vypadající jako rekvizita ze StarTracku, takže jsem jen neúčinně ťukla prstem do plastu (je to nezvyk...) a posunula kapuci více do obličeje. Měla jsem totiž zvláštní pocit, že nás někdo sleduje...

Sasuke, 28. jednání:
Fňuk … Tohle mi zkazí moji image heterosexuála … Ale já prostě nemohl odolat a pořádně ji plácl po zadku.
„Hej, co to děláš?“ naštvala se a nejradši by mě něčím flákla, já se ale zatvářil nejneviněji, jak jsem mohl. Neodolala.
Doufám, že náš někdo neviděl, protože plácat tady Shina po zadku a-
Eh? Najednou jsem pocítil tupou ránu … Na zadních partiích …
„Ahoj Sasuke,“ ozvalo se za mými zády, „takhle se vy mladí dneska vítáte?“

Shinia, 28. jednání:
Sasuke měl za sebou svou téměř věrnou kopii, jen starší, s hezčíma vlasama a cool čárkama kolem nosu. Miss nejvíce cool klan vyhráli Uchihové s přehledem. Teď chápu proč...
Nenápadně jsem si pohladila postiženou část zadnice a pokusila se zachránit situaci:"Itachi Uchiha... Rád vás poznávám." Pronesla jsem

Sasuke, 29. jednání:
Zatímco si ti dva podali ruce, já čuměl jako kuře z kurníku …
„Itachi? Co tu sakra děláš? Nemáš být mrtvej?“
Itachi se na mě podíval takovým tím svým zvláštním pohledem (myslím, že se tomu nadává mangekyou sharingan) a zasmál se. „Já se tak lehce zabít nenechám!“
„Aha … Eh … Chci ti dvě věci. Nejdřív: Co tu sakra děláš? a potom: Domů nechoď, je tam bordel, nestihl jsem uklidit celý sídlo. Ale můžeš sám, když si vyvraždil i uklízečky.“
Chvíle mlčení …
„A sem tak zatraceně rád, že jsi tady!“ Asi na to čekal, proto neodpovídal.

Shinia, 29. jednání:
Zatím, co Sasuke ronil slzičky dojetí, radostně objímal a jinak všemožně otravoval svého staršího bratra, Itachi svůj pohled věnoval jen mě. A to dost vražedný! Docela mě to znervózňovalo a taky štvalo.
Po chvíli přemáhání jsem mu odhodlaně pohlédla do očí, abych mu řekla, že...
Ocitla jsem se v říši jeho Mangekyou Sharinganu.
Itachi se na mě usmál zpod jeho černého pláště a přistoupil k mému nepohyblivému tělu.
„Takže Sasuke je... Gay?“ Promluvil na rovinu.
Kdybych mohla, zakuckala bych se. Co mu mám sakra odpovědět?! Měla bych lhát a říct, že ano? Počkat, co když ale Sasuke opravdu JE gay?! Vysvětlovalo by to jeho dobrovolný odchod k Orochimarovi a to, jak se furt motal kolem Naruta, když byl mladší... A taky, proč se mnou po nocích nehodlá hrát nic jiného, než společenské hry! Ještě jsme se ani nelíbali! ...teda myslím... ta paměť mi tak daleko nesahá...
Ne, to nemohu Sasukemu udělat, naprosto bych ho tím potopila!
Usmála jsem se. „Samozřejmě, že ne! Vždyť má dívku.“ Přiznala jsem.
V tu chvíli jsem se bez jediného upozornění opět objevila před onom řeznictvím.

Sasuke, 30 jednání:
Podíval jsem se na Shinii, dívala se na mě. Podíval jsem se na Itachiho, díval se na mě. Ne … Spíš … Čuměl! Vážně … Představte si čumícího Itachiho a je to přesně ten pohled, kterým mě propaloval.
„Už umíš náš sharingan trik, bráško?“ zeptal se najednou a já aktivoval svoje hvězdičky.
„Super! Ty máš ode mě, co? Líběj se ti? Vybíral jsem vzor, kterej bych ti dal a hvězdičky mi přišly ideální …“
„Jsou skvělý!“ rozzářil jsem se. „Hned jsem si k tomu koupil červenou kravatu s černýma hvězdičkama!“
„A na co ti bude?“ zděsila se Shinia/Shino.
„Eh …“
„Určitě na ty zásnuby, co?“ zazářil Itachi. „Jsem tady, protože jsem slyšel, že si někoho budeš brát!“
„Eh?“
„A myslel, že mě a ptal se, jestli nejsi gay,“ zamumlal Shino, ale mě to neušlo.
„Eh …“

Shinia, 30. jednání:
Sluníčko svítilo, z poloviny zakryto nadýchanými mráčky a po osvěžujícím dešti ani památky.
„Uhm.. Oženit se?!“ Vykřikl Sasuke.
Pokoušela jsem se nevnímat jejich hádku. Pod několika vrstvami zeleno-černého oblečení mi stékaly kapky potu. Ach, je takové vedro!
„...se ožením se Shinií!“ Uslyšela jsem náhle Sasukeho nadšený hlas. Cože?!
Opět jsem se ke dvojici otočila. „To nemyslíš vážně!“ Vykřikla jsem. „Ty si mě... mou sestru nemůžeš jen tak vzít!“ Pokusila jsem se ho přesvědčit, že ho něco takového nikdy ani nenapadlo.
„Kdo se bude brát-ttebayo?“ Ozvalo se za námi nadšené Narutovo výsknutí. Jako vždy, v ten nejvhodnější okamžik....

Sasuke, 31. jednání:
Asi … Se budu ženit … On si myslel, že jsem gay! Musím to nějak vyžehlit.
Zase Naruto a ty jeho otázky! Bože, já začínám nenávidět oranžovou!
„On a …“ ukázal hrdě Itachi, když ale neviděl Shinii, na kterou by mohl ukázat prstem, ukázal na Shina.
„Sasuke a Shino?“ zděsil se Naruto, Itachi ale jenom zavrtěl hlavou.
„Jeho sestra.“
„Shinia? A co tu vůbec dělá tenhle Akatsuki-vraždící-sharinganovej-uchihovskej-ajánevímcoještě týpek-ttebayo?“
„Jdu na zásnuby,“ nepřestával svítit starší Uchiha. A najednou se vynořila Sakura, která se za Narutem schovávala. Já ji vlastně zhypnotizoval, že? Jsem zvědavej, jestli to funguje.

Shinia, 31. jednání:
„Oh! Ahoj Sasuke-kuuun!“ Vypískla a hnala se k němu.
Můj... snoubenec? Ne! Já nesouhlasila!... V obličeji dosti zbledl.
„Jakto, že si budeš brát Shinii? A co tvůj Naruto?!“ Zakňourala růžovovláska.
„JEHO Naruto?“ Pozvedl obočí Itachi. Sakura si ho povšimla a mile se usmála.
„Jsem zastáncem NaruSasu!“ Vysvětlila.
„Ale já říkal NaruSaku!“ Zaúpěl Sasuke.
„Hej, Sakura-chan, já myslel, že mě miluješ!“ Vykřikl ukřivděně Naruto. Sakura se na něj otočila a jako srnka doběhla zase k němu.
„Ale jistě, že tě miluji, Narutíčku!“ Zašvitořila.
Zajímalo by mě, kde včera Sasuke udělal chybu...

Sasuke, 32. jednání:
Eh! Tohle není fér! Itachi mě teď ukamenuje!
„Sakuro-chan! Co blázníš?“
Zase se na mě otočila … A jako kdyby se jí změnil pohled.
„Vy dva se k sobě prostě skvěle hodíte! NaruSasu! NaruSasu!“
Naruto vypadal, že bude zvracet. Já vypadal … Ani nevím. Já jsem vypadal, že budu zvracet. Taky.
„Sakuro, máš milovat Naruta!“
„Ale já ho miluju! A jednoho dne si ho vezmu!“
Itachi překvapeně zamrkal. „Takže … Ty jsi pro NaruSaku, ale zároveň pro NaruSasu?“
Sakura se zahihňala. „Víte, když jsem s Narutem, je to bezvadné! Ale když vidím Sasukeho … Najednou blik! A vidím to jinak! Je to zvláštní, co? Každopádně, já si vezmu Naruta a on si vezme Sasukeho. Tak to vidím já.“
Pořád se hihňala. Ale mě tak moc do smíchu nebylo. Ta hypnotizace asi měla vedlejší účinky! Vždyť jsem řekl, ať je pro NaruSaku a ať miluje toho blonďatýho idiota vedle sebe! Že ona se přeslechla … Tak na tohle Okinawa stačit nebude … Do Tokia!!!

Shinia, 32. jednání:
Když jsem koukala na Sakuru, měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy, když jsem koukala na ztrápený Sasukeho pohled, bylo mi do pláče. Když jsem koukala na zmateného Naruta, bylo mi k smíchu, když jsem koukala na Itachiho se zásnubním dárečkem v ruce, bylo mi do pláče.
Začala jsem se taky hihňat. Zcvoknu se tu z toho, ZCVOKNU!
„Omluvte mě.“ Vypískla jsem a utekla na veřejné záchodky.
Pánské, dámské? Vem to čert, jsem teď přece Shino! Pánské!
Původně jsem se tam chtěla jen vychechtat/vyplakat, pak mi ale došlo, že na záchod opravdu potřebuji. Vběhla jsem tedy do kabinky, stáhla kalhoty a nastala konečná úleva.
V tu chvíli vtrhl rozevřel dveře Naruto. „Shino mohl bys-,“ Zarazil se v polovině věty. Pohlédl na mě, chvíli překvapeně zíral, a pak vyběhl ven.
Ztuhla jsem... Co teď? Poznal to! Odhalil mou pravou totožnost! Co teď?