Červená Sakura

Byla nebyla jednou jedna malá holčička jménem Sakura Haruno. Všichni jí (mimo ‚Široké čelo‘) říkali Červená Sakura, protože nosila červený čepeček, který jí příšerně tloukl s růžovými vlasy.

I jednou si jí zavolala její matinka a vrazila jí do ruky košíček, který byl přikryt plachtou, pod kterou se skrývala bábovka a saké. „Padej ty malá červená jepice hezky k babičce, protože stůně, a dej jí tenhle košíček. Za žádnou cenu se do něj ale nekoukej!“ úsečně jí sdělila. „A nescházej z cesty, pobíhá kolem zlý Orochimaru a chytá malé dětičky…“ dodala rychle a prohodila jí oknem, aby to měla rychleji. Sakura se rychle zvedla a pádila pryč od té zlé fůrie. „Ty seschlá brokolice! Jedovatá tasemnice! Zmije růžkatá! Osino v zadku!“ nadávala jí po cestě jindy roztomilá (aspoň to měla ve scénáři) holčička. Když byla velkou vzdálenost od domu, zpomalila a s dalším klením se vydala do lesa. Po chvíli však neodolala a podívala se do košíčku. Jak zřela saké, sama sebe přesvědčujíc, prohlásila: „Stejně ta babka neuvidí, když si krapčus loknu na posilnění!“ a odšroubovala zátku. Jenže v tu chvíli kolem běžel hodný strýček Orochimaru v převleku za vlka. „Herr got, v tomhle je jak mezi půlkama cvičitelky aerobiku.“ Pomyslel si a zrovna nasál vůni saké. „Hej Kabuto!“ syknul a tak k němu přiťapal medvěd. „Volal jste mě, Orochimaru-sama?“ Medvěd Kabuto se uklonil tak, až připlácl svůj medvědí čumák na ctěné nohy Lorda Orochimaru. „Si piš, medvídku. Cejtim saké a mladou krev. Přitáhni sem tu zatracenou Vlčí čtyřko-pětku, ať to saké získaj a toho prcka taky.“ Kabutovi do očí vhrkly slzy, až tím zmáčel ctěné nohy Lorda Orochimaru. „Orochimaru-sama… takže vy mě zavrhujete?“ Vlk Orochimarčus ho propíchl hadím pohledem. „No konečně ti to docvaklo. Jsi už vyždímanej. Nějakej nevyždímanej adolescent se mi bude hodit.“ Kabuto tedy s fňukáním udělal „brumly, brumly“ a jak nazavolanou sem přiběhla Vlčí čtyřko-pětka: Barová zpěvačka Tayuya v nenápadném převleku za lišku, Sumo bojovník Jiroubou, nazvaný Troubou, v převleku za dalšího óbr medvěda, Novodobý Spiderman Kidoumaru v převleku za obr pavouka, Profesionální Kostlivec Kimimaro, v převleku za nosorožce („Jako jak může nosorožec žít v lese?“ rozčiloval se Kidoumaru) a nakonec, Flákači Sakon a Ukon, v převleku za Siamská dvojčata. „Takže… máte novou misi. Tady Orochimaru-sama cítí saké a mladou krev. Přineste i saké i tu mladou krev.“ Medvěd Kabuto si začal ždímat kožich, zmáčený svými slzami. „Howk! Jak pravý indiánský náčelník Apačů…“ Flákač Ukon se zasnil a tak ho Tayuya přetáhla. „Šmejde ztichni!“ zaječela. „Tayuyo, mlč už taky.“ Schladil jí sumo sumo. Zpěvačka zmlkla, ale propalovala Jirouboua pohledem. „Tak padejte, ne?“ sykl Orochi. Kimimaro si vytáhl žebro a zavelel: „Vpřed!“ Tayuya po něm vrhla takový pohled, že si sklesle žebro zase zastrčil. Až když zavelela Liška, tak se zbytek dal do pohybu.

Mezitím Sakura vyžbluntala půlku lahve a opile mrkala kolem sebe. Bábovka už byla taky napůl sež… snězená. Ačkoli neustále mžourala okolo sebe, tak si nevšimla blížící se Vlčí čtyřko-pětky. Žel bohu nad ní naštěstí stálo šest andělů strážných: Chouji, Neji, Kiba, Naruto, Rock Lee a samotný Pán Bůh – Soudruh Shikamaru. Každý si vzal na starost jednoho, až na archanděla Naruta, který vyřvával něco o nějakém Sasuovi, který leží v temnotě a, že ho musí zachránit.
Sakura je vůbec nevnímala, bodejď by ne, když byli neviditelní. Ale to už se, v břišní části dobře vybavený, anděl Chouji pral se sumem Jiroubou-Troubou, slepý andílek Neji si to rozdával se Spidermanem Kidoumaruem, Anděl Kiba a jeho druh psí anděl Akamaru soutěžili se siamáky v soutěži Kdo umí lépe vrčet, Božský Shikamaru rozebíral se zpěvačkou Tayuyou taktiku a anděl Rock Lee čmajznul Sakuře saké a předváděl svá červená líčka Kimimarovi. Naruto mezitím honil Sasukeho, z kterého se vyklubal místní čistič jazyků a právě hledal práci. A tak objevil Lorda Orochimara. Naruto, jakožto jeho anděl strážný (mimo jiné Jen Soudruh Shika, jakožto Bůh, ví, co se mezi nimi dělo) mu to nechtěl dovolit a snažil se ho zmlátit na hromadu a dotáhnout ho zpět do jeho bydliště. Jenže Sasuke mu neustále utíkal a úchylně se hihňal. To archanděla Naruta naštvalo a tak se na něj vytasil s legendou o devítiocasé lišce, se záměrem ho uspat. Po druhé větě se ale naštval pro změnu Sasu a ve vzteku zhnědnul, vlasy mu zmodrali, oči zčervenali a ze zad mu vyrašila křídla. „Ty žábo!“ hvízdnul Naruto a moh‘ si oči vyhvízdat. „Ani to není anděl a už má křídla!“ Bohužel (jak pro Sasua, tak pro Naruta) si Sasukeho s křidélkama všimla Sakura a vrhla se mu okolo krku se slovy: „Ty můj anděli strážný!“

Mezitím boje mezi Vlčí čtyřko-pětkou a Andělskou pěticí vyhrávali s přehledem vlčata. Chouji sice vyřídil suma a slepý Neji Spidermana, ale oba také skoro-padli. Zbytek jejich týmu taky na tom nebyl nejlíp. Shikamaru se s Tayuyou vsadil, že se nedá zhypnotizovat, jenže Tayuya na něj zákeřně vytáhla vlčí tesák, připoutala ho ke stromu a kejvala mu s ním před očima. Kiba a Akamaru ztratili hlas a tak prohrávali na celé čáře. A Kimimarovi se Rock Leeova červená líčka nelíbila a tak se Lee rozplakal.
Když už to se zbytkem vypadala hodně bledě, zjevili se tu tři čerti strážní: Gaara, Kankuro a Temari.

Druhý díl ZDE