Shigaeshi 7

7. část

,,Katuzo…“ zašeptala Tasume a zvedala se ze země. Ashimite se konečně podíval, co bylo zdrojem toho rámusu.Trochu se zarazil, ale hned zase nasadil svůj úšklebek
,,Hlupák. Co si proboha myslel, že dělá?“ Ptal se Ashimite spíš sám sebe.
,,Suiton: Suishouha!“ Ozvalo se za jeho zády, a když se otočil, řítila se na něj už obrovská vlna. Ashimite tak tak vyskočil a ještě ve vzduchu udělal několik pečetí: ,,Fuuton: Aisu Rankiryuu.“ Z jeho úst vyšla obrovská vlna ledového vzduchu. Všechna voda zmrzla v půli cesty. Ashimite se postavil na vrchol ledovce a shlédl na Tasume.
,,Skutečně jsi se zlepšila. Ale opravdu si myslíš, že s tímhle mě můžeš porazit? Stále jsi ještě slabší než býval Ahito…“ Oba ninjové zmlkli a dívali se jeden na druhého. Napětí by se dalo krájet.

Sakura, která vše sledovala ze svého úkrytu, nechápala, co se děje. Ale bylo jí to jedno. Využila chvíle, kdy se nepřítel nedíval a nenápadně běžela pro malého Katuza. Jakmile se vrátila, položila ho na zem a začala ošetřovat zranění. Bylo to opravdu vážné. Měl poškozeno několik životně důležitých orgánů. Ačkoliv to byl jen kunai, Katuzo byl ještě dítě a i malá zranění snášel těžce. Navíc tento kunai byl hozen velkou silou a provrtal ho téměř skrz na skrz.

Mezitím začal zápas i mezi Narutem, Saiem a těmi dvěma týpky. Zatímco Naruto se vrhl na svalovce, na Saie zbyl ten malý a tlustý.
,,To bude hračka.“ Pomyslel si. Vytáhl si kunai a chystal se na něj zaútočit, když si ten chlápek začal zpívat. Sai se trochu zarazil, ale hned se zase vzpamatoval. Ovšem nemohl se pohnout. Když se podíval na své nohy, měl je srostlé se zemí. Ať se snažil seč chtěl, nepohnul se. Chtěl tedy bojovat na dálku. Avšak jakmile se pokusil vzít si svitek, ruce mu k němu přirostly. Najednou mu to došlo. Byl chycen v genjutsu!

,,Kage Bushin no Jutsu!“ Pustil se Naruto do vlastního boje, aniž by si byl všiml, že s jeho kamarádem je něco v nepořádku. Vytvořil asi stovku klonů a všichni se hned rozeběhli k protivníkovi.
,,Doton: Yomi Numa.“ Řekl protivník a všechny Narutovy klony zůstaly stát. Vytvořila se pod nimi bažina a bránila jim v jakémkoliv dalším pohybu. Někteří už se dokonce začínali topit. Ale Naruto měl záložní plán. Spolu se dvěma dalšími klony zaútočil zezadu: ,,Rasengan“. Protivník to zřejmě čekal a ve vteřině vykřikl: ,,Doton: Doryuuheki“. Těsně před Narutem vyrostla obrovská hliněná stěna. Samozřejmě do ní narazil.
,,Sakra.“ Zaklel a masíroval si čerstvou bouli na hlavě, ve které se mu už tvořil plán.

,,Ahito…“ šeptla Tasume. Ashimite se na ni se zájmem podíval. Netušil, že si ho ještě pamatuje. Ale jak by také ne. Byli to nejlepší přátelé.
,,Byl to skvělý ninja. Takových talentů se rodí jen málo. Je neuvěřitelné, že už v deseti letech byl jouninem. Mohl být jedním z nejlepších ninjů na světě. Nebýt tvého otce!“ Ta poslední slova říkal s obrovskou hořkostí v hlase. Tasume to najednou začínalo docházet.
,,T-to jsi zabil mého otce jen proto…proto, že ho nedokázal na té misi ochránit?!“ Zeptala se nevěřícně. Ashimite si odfrkl.
,,Jen proto? To nebylo jen pro to. Vždycky to byl on, kdo byl ten nejskvělejší a nejúžasnější. Byl přeci tak krásný, chytrý, hodný a talentovaný. A hlavně měl na rozdíl ode mě kekkei genkai. Ale já mu nikdy nezáviděl. Přál jsem mu to. Potom jsem se zamiloval. Poprvé v životě jsem se cítil šťastný. A on? On si tu ženu vzal. Hodně to bolelo, ale i to jsem překousnul. Potom jsem si našel jinou ženu a měl s ní dítě. Neskutečně talentované. Miloval jsem ho nadevšechno na světě. Už jen proto, že byl lepší než ty. Vždy jsem tě brával s námi na tréninky proto, abych viděl o kolik je lepší. Že můj syn je lepší než bratrova dcera. Prvně v životě jsem se cítil jako vítěz. A ty sis chuděrko myslela, že jsem tak hodný a mám vás všechny tolik rád. Hahaha…“ Začal se znovu smát jako šílený. Potom upřel na Tasume pronikavý pohled. ,, Ale pak se to stalo. Šel na misi s tvým zatraceným otcem a už se nevrátil. V tu chvíli jsem se rozhodl. Musel jsem se pomstít. A tak jsem šel a zabil ho. To, že se tam připletla i tvá matka, byla její chyba. Ji jsem zabít nechtěl. Udělala jsi dobře, že jsi se schovávala v té skříni.Hahaha…“ Konečně to pochopila. Konečně věděla, proč byli její rodiče zabiti. Ale stále bylo pár věcí, které chtěla vědět.
,,A proč jsi nezabil i mě? Proč, když jsi věděl kde jsem?“ Zeptala se.
,,Proč? Nevím, nejspíš jsem byl moc hodnej.“
,,Hodnej?! Zabil jsi svého bratra a nejlepšího přítele. Je mi z tebe špatně!“ Křikla a probodla Ashimiteho pohledem. Byl čas to ukončit. Nastala doba její pomsty.

Pokračování: http://www.konoha.cz/?q=node/23060