Byl jednou jeden Hokage-2

Hokage běžel vesnicí. Musel se dostat co nejrychleji k jižní bráně. Mladý ninja, který byl pro něho v nemocnici, mu zhruba vysvětlil situaci; když byl Yondaime v nemocnici, objevil se Kyuubi, legendární devítiocasá liška. Chvilku se jí ninjové z Konohy snažili vzdorovat, ale měli proti sobě protivníka, který dalece přesahoval jejich schopnosti. Brzy byla dobrá polovina bojovníků z vesnice zabita nebo poraněna, ale soupeř měl podle všeho stále dost síly. A byl stále blíže ke Konoze.
Brzy byli u brány. Minato se otřeseně díval na bojové pole, kde leželo spoustu dobrých lidí z vesnice. Někteří z nich byli jeho blízcí přátelé. Zkroušeně odvrátil hlavu. Mocné burácení ho přinutilo podívat se na Něj-na krále démonů, prastarého strážce ohně Kyuubiho. Byl ohromný. Jeho obrovská tlama byla plna tesáků a ve tváři měl zlověstný úšklebek. Mocné nohy jako by spalovaly zem kolem sebe. Kam šlápl, tam se vytvořil kráter. Ale jeho největší zbraně byly vzadu. Jeho devět ocasů létalo vzduchem a s každým novým švihnutím padl k zemi další bojovník.
Mladý Minato věděl jak se ho zbavit. Před nedávnem, když se stal Hokage, dostal do úschovy Svitek obsahující zakázané techniky všeho druhu. Mezi nimi byla nejedna pečetící, ale ta nejúčinnější byla vzadu, jako by autor doufal, že se k ní potenciální čtenář nedostane. Technika vyvolávající boha smrti. Minato věděl, že by ho to stálo život, ale taky si uvědomoval, že jedině on to může zastavit. Nikdo další už nemusí zemřít. Myslí zalétl do nemocnice, k jeho ženě a právě narozenému synu. To on by musel být ten, do kterého by Kyuubiho zapečetil. Bylo mu známo, že démony lze zapečetit do právě narozených dětí. A také věděl, že ten den se narodilo pouze jedno dítě.
„Běžte do nemocnice a přiveďte mojí ženu i s naším synem“ rozkázal Dvou ninjům. „Pane“ dostalo se mu odpovědi a v ten okamžik zmizeli. Dalším ninjům rozkázal aby přinesli svíčky a přivedli nějaké lékařské ninji.
Jako první dostal svíčky. Rozestavil je do malého oválu, kam by se vešlo malé dítě. Poté udělali lékaři, kteří se právě dostavili na bitevní pole, kolem svíček jakési značky a runy. Když viděl zdálky se blížit Kushinu, která svírala Naruta v náručí, běžel jim rychle naproti.
„Minato, co se tady děje?“ zeptala se vyčerpaným hlasem. Hokage neřekl nic, jenom jí dovedl k bráně. Tam viděla zbytek bojovníků, kteří čekali na svého vůdce. Zem byla poseta pobitými. Oči se jí zaplnily slzami. Věděla, co se musí stát dál. Vrhla rychlý pohled na hořící svíčky Udělala k nim pár nerozhodných kroků, pak se podívala na svého muže a prudce zavrtěla hlavou. Minato k ní přistoupil, sevřel jí v náručí a sebral jí svého potomka, kterého položil do prostoru mezi svíčkami. Poté všem přikázal aby se stáhli. Rychle udělal pár pečetí, kousl se do prstu a praštil rukou do země.
Již stál na hlavě pyšného Gamabunty, krále všech žab. Otočil se, konejšivě kývl na svou ženu a udělal zase několik pečetí. Z jeho rukou vytrysklo bílé světlo, takže nikdo nevěděl co se děje. Pouze uslyšeli poslední zaburácení největšího z démonů, hlasité ‚zapečetit‘ a dětský pláč z kolébky.
Mladá, krásná žena s vyčerpaným výrazem se skláněla k pomníku na místě, kde byly obrovské stopy od žáby. Poslední slova, která od Minata, nejlepšího bojovníka kterého kdy Konoha měla, byla „nechci, aby někdo Naruta viděl jako monstrum, ale jako hrdinu, který zabránil zničení vesnice. Miluji vás oba“. Naruta nechala u Kakashiho, který byl student jejího manžela. „Taky tě miluji“ vyšlo tiše z jejích úst.
„Nemůžeme nic udělat“ ozval se lékař. Pohlédl na Kushinu, jejíž obličej byl bledý a na místě, kde je v těle srdce, byla červená skvrna.
Starý muž se probouzel po těžké nemoci. Celý poslední týden prospal. Zazíval a rozhlédl se po pokoji. Viděl členy rady starších. „Vracíme tě opět do funkce Sandaime“. V očích pacienta bylo nejdřív překvapení, ale když jim ukázali mladé, blonďaté dítě s pečetí na břiše a slyšel slovo Kyuubi, změnilo se překvapení ve smutek. Smutek, který držela celá vesnice.