Aishiteru 4

Nohy ho nesly směrem k domu rodiny Hyuuga a hlavu mu zaplnily myšlenky. Hinata je hodná, když si o něj dělá starost. Nikdy by to do ní neřekl. Vždy si myslel, že je Hinata jenom stydlivá a málomluvná holka, která se vždy drží stranou. Teď jí viděl z trochu jiného úhlu. Je taky starostlivá. Ta Shikamarova metoda o všímání si lidí je docela zajímavá. Možná by to mohl zkusit.
Zabočil do ulice, ve které stojí velký dům Hyuugů, do kterého měl namířeno. Dříve, než stačil zaklepat, otevřely se dveře a praštily ho do obličeje. „ M…moc se omlouvám,“ špitl omluvně dívčí hlas. „ Naruto? “ zeptala se překvapeně Hinata a nevěřícně se dívala na Naruta. „C..co tu děláš? Už tě pustili z nemocnice?“ její tváře zrůžověly a srdce se jí prudce rozbušilo. Co jen mohl dělat u dveří jejího domu? „Heh. Pustili mě dneska ráno. Potkal jsem Nejiho a ten mi řekl, že se za mnou chystáš. Myslel jsem, že bych ti mohl ušetřit cestu a přijít za tebou. Musíš se přece připravit na misi,“ usmál se Naruto a dal si ruce za hlavu. Všiml si, že Hinatiny tváře tmavnou tak rychle, že za chvíli dosáhnou odstínu temně rudé barvy. Nastalo ticho. Hinata upřeně sledovala zaprášenou cestu a Naruto se zájmem pozoroval kolemjdoucí lidi. „Mám teď ještě dost času… Co kdyby… Co kdyby jsme se prošli?“ Hinata udělala první krok a přerušila tu nekonečně dlouhou chvíli ticha. „Proč ne?“ souhlasil Naruto a společně vyrazily směrem k parku.
V její přítomnosti cítil zvláštní pocit bezstarostnosti, který si dřív neuvědomoval. I Hinata se cítila uvolněněji, než kdykoli před tím v Narutově společnosti. Dokonce se přestala červenat, i když stále cítila mírné napětí. Vnímala každý jeho pohyb, každý usměv i slovo. Už dlouho čekala na chvíli, kdy si s ní bude o samotě povídat a usmívat se na ní. Byla do něho zamilovaná už dlouho. Může k ní někdy cítit to samé?
Konečně došli na louku, která byla krásně rozkvetlá, jak už to na jaře bývá. Naruto se zastavil a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Hinata si klekla do trávy a začala trhat barevnou kytici. Naruto se na ní podíval a chvilku jí se zájmem pozoroval. Její tmavé vlasy se třpytily v slunečním světle a na světlé tváři se objevil usměv. Nemusela se na něj dívat, aby si všimla jeho pohledu. Právě teď jí Naruto sledoval, tím si byla jistá. Vyvolávalo to v ní spoustu pocitů. Připadala si nejistě, ale zároveň šťastně, protože jí konečně věnoval pozornost.
Naruto nejdřív nevěděl, co má dělat, ale potom si sedl do trávy vedle Hinaty. Pomalu si začínal uvědomovat, že cítí něco víc, než jen přátelství. Hinatu měl vždycky svým způsobem rád, ale teď v ní neviděl kamarádku. Viděl v ní moc hezkou dívku, která tu teď byla vedle něho a trhala květiny. Vždy si myslel, že je zamilovaný do Sakury. Teď ale seděl vedle Hinaty a měl zvláštní pocit u srdce. Nic takového se mu nestalo ani v přítomnosti Sakury. Začervenal se a Hinata taky. Podívali se na sebe a chvíli si hleděli přímo do očí. Oba dva ale rychle uhnuli pohledem. Čas utíkal rychle a Hinata si uvědomila, že za chvíli začíná její mise.
„Měla bych už jít,“ ozvala se a Naruto se na ní podíval. Byli spolu tak dlouho? „Co.. Co kdybychom se sešli po tvojí misi?“ zeptal se Naruto a svojí otázkou vyrazil Hinatě dech. Nejen, že tu jsou spolu v tak krásný den, ale dokonce se s ní chce setkat i příště. Narutova otázka jí zamotala hlavu, ale snažila se na sobě nedat nic znát. „D…dobře,“ odpověděla mu po dlouhé pauze.
Otočila se a rychle odešla. Naruto tu zůstal sám. Myšlenky vířily v jeho hlavě a on nevěděl co s tím. Jeho pohled upoutala malá kytice, kterou tu před chvílí natrhala Hinata. Usmál se a vzal jí do rukou. Jemně jí stiskl a zvedl se. Už se nemohl dočkat, až jí znovu uvidí.