Mise FF
„Mami?“
„Co je ještě?“
„Nezhasínej mi.“
„Hano...“
„Prosím, mami, nezhasínej.“
„Hano, nech toho! Tohle jsi nikdy dřív...“
A vtom jí to došlo. Podívala se dceři do očí, zavrtěla hlavou a nejistě ji pohladila po hlavě. V utěšování nikdy nebyla přebornice. Od toho tu vždycky býval on...
„Nezhasnu, neboj.“
Byl jeho synem. Nemohl být pyšnější, že on je synem tak skvělého muže. Styděl se, že o něm jakkoli pochyboval. Překonal svůj limit, sebe samého, aby se z něho stal stejný shinobi, jakým byl on.
Hořce litoval jedné věci. Nikdy mu to neřekl. Ani slůvkem nenaznačil. To spíš se staral o sebe a své přátele, než o něho. Doslova se za to styděl. Černá kaňka jeho života.
Pochopil to, až když bylo pozdě cokoli říkat.
Bývala mým denním chlebem
Když nastane noc, oni jsou ti, co se většinou pouští do práce. Tajná vnitřní policie vesnice. Vojáci s minimem emocí a maximem odhodlání splnit misi. Taky tam kdysi pracoval, přešel hned, jak všechny ztratil. Krev už mu nevadila tolik, co dřív, jen si opět zvyknout na kodex ninjů bez vyjímek, bez přátel. Možná budete mít to štěstí, že se vám jenom vyhnou aniž je zaregistrujete.
Zavrhnutie
Důležitá MISE
„Naruto!“ volala z dálky ružovovlasá dívka.
„Ahoj, Sakuro-chan, co je?“ zajímal se Naruto, když k dívce dorazil.
„Musíme za Tsunade-sama, má pro nás úkol,“ chytila Naruta za rukáv a táhla ho ulicemi Konohy k budově Hokage.
Když Sakura dotáhla Naruta před kancelář Hokage, tak ho pustila a zaklepala.
„Dále,“ ozvalo se zevnitř a oni vstoupili.
„Konečně jste dorazili. Teď vám zadám váš úkol,“ řekla Tsunade a Naruto nasucho polkl.
Rýma
Kéž by si tak mohl vzít dovolenou, nebo aspoň nemocenskou, ale copak může? Být Hokage je těžký úkol, který už vykonává řadu let.
Hepčí, „zatracená rýba,“ rozhlédne se po papírech, které se rozletěly všude okolo. „Ach jo, zase je budu buset dát dohrobady. Kde báb brýle? Nesnášíb, když je někab dáb a pak už tab nejsou,“ brble Třetí, kterého postihla těžká nemoc.
„Hokage-sama, přišel jsem pro mise na tento týden.“
„Sakra, velitel ANBU už dorazil,“ shrábne papíry dohromady a podá mu je.
Mistr
Konečně v ANBU
„Jakožto začínající ANBU si projdete mnohými obtížemi,“ sdělil Kakashi svému týmu. „Pro začátek jsem pro vás nachystal cvičnou misi, která vám usnadní vstup do organizace.“
Sakura a Naruto přikývli. Samozřejmě byli rádi, že je přijali do ANBU, jenže kvůli tomu také vznikaly pochybnosti. Jak nebezpečné mise jsou? Umřou tam někde v lese? S vyšším postavením přišla taktéž větší zodpovědnost. Každá chyba mohla způsobit, že zemřou nejen oni, ale i jiní.
Dopis na rozloučenou
1. Chřtán smrti
„Nebul, co řekla tak hroznýho, že seš teď nadranc?“ zpovídal chlapce blonďák, jenž jej vyzvedl před kanceláří, „vždyť sis jen loknul! Není to jen nemoc, třeba alergie?"
„Ne. Saké není pro mě. Můj limit je nula. N-neměl bych pít. A teď prej musím podstoupit Sakuřinu politiku,“ skuhral Lee a tělo se mu zatřáslo strachy.
„Co!?“ vyděsil se Naruto a zastavil na místě, čímž vrazil do dívky, která je již valnou chvíli následovala.
Osudová nehoda
Konoha se teprve probouzela do nového dne, ale v kanceláři Hokage se již pilně pracovalo.
„Kašlu na to,“ odfrkla si blondýna a protáhla si bolavá záda.
„Hokage je odpovědný nejen za bezpečnost ale také za administrativu,“ podávala jí asistentka další horu formulářů k podpisu. „To je politika vesnice…“
„Houby vesnice! K tomu mě nutíš ty!“ bouchla pěstí do stolu.
Provokácia v Lese Smrti
Hoci som bojoval dobre, tréning pre mňa skončil s kunaiom na hrdle a prehryznutým ušným lalokom. S Anko udrží krok iba ANBU.
"Na rovinu, Aoba, máš na mňa dohliadnuť, alebo je to tvoj spôsob, ako ma dostať do postele?"
Prezradím misiu, alebo zo seba nechám urobiť idiota? Všimla si, že moje ucho natoľko očervenelo ako krv, ktorú z neho olizovala a spokojne pokračovala, "Ak áno, ideš na to správne, ty lapaj. No príliš si never. Robievam si všetko sama a som vážne dobrá. Niečo ti teraz prezradím!"
Neúspěch
„To dokážeš! Věříme ti!“ vyjekla TenTen a Lee jí věnoval úsměv. Neji ho užasle a udiveně sledoval.
„Netušil jsem, že tu misi vezme tak vážně,“ zašeptal a v duchu děkoval bohům, že tentokrát zvítězil v kámen, nůžky, papír. Lee totiž balancoval na kladině a prováděl několik skoků. Špičky nohou se mu neskutečně ohýbaly.
„Tohle je můj limit,“ procedil mezi zuby, což zbývající členy Týmu Gai vyděsilo.
Mladý muž šel tichým krokem po měsíčním světlem zalité cestě. Bylo po půlnoci, svítilo se jen v nejposlednějším domě. Chlapec mířil tam. Jeho výraz byl skryt za kamennou tváří ANBU masky. Byla to smutná, poslední cesta z mise. Zítra nepůjde domů jako bratr a syn – zítra domov opustí jako zrádce a vrah, i když ve jménu politiky…
Mýtina
Slunce pomalu zapadalo a oblohu nad Konohou zdobily červánky. Větřík si jemně pohrával s listím stromů a ptáčci dozpěvovali poslední árie. Na malé mýtince za konožskou bránou stál bílý altánek s oltářem ozdobeným levandulemi. Před altánkem byly v několika řadách, tak, aby uprostřed tvořily uličku, postavené zdobené bílé lavičky. Pár metrů za altánkem byl připravený obrovský stan plný stolů s tradičními pokrmy. Vedle stanu stál provizorní taneční parket.
Za nás za všechny
„Není důležité to, zda jsme sem přišli, abychom bojovali, přišli jsme bojovat za náš domov, vlast za lásku a za nás všechny.“ řekne Naruto a odhodlaně se rozhlédne po okolních tvářích.
Hinata pevně sevře rty a rozhodně kývne s pohledem plným rozpaků, zabodlým do bahnité země. Kiba dá ruce v bok a usměje se. „To si teda piš, že jo!“
Akamaru štěkne a Naruto se široce usměje.
