Mise DD
Naruto
Procházím se rušnou a hlučnou ulicí Konohy. Svítí slunce a každé dítě v mém věku si hraje na ulici nebo se loudá za rodiči, kteří se na mě dívají jako vždy se stejným znechuceným a ostražitým výrazem. Kopu si do kamínku, který jsem objevil už před akademii a který mě od té doby stále doprovází. Je mi do breku, jsem smutný a … sám. Dokonce se mi dnes nechce vyvádět mé jindy tak obvyklé vylomeniny a srandičky.
„Den dětí se nekoná,” oznámila Tsunade všem ninjům ve velké hale uprotřed vesnice. Žádná novinka to nebyla. Jediný, kdo nesouhlasil byl…
„A to sakra proč? Dali jsme si s tím takovou práci!” Vykřikl Naruto a kopl do zdi. Tsunade vypěnila.
„Víš, proč se nekoná. Máte všichni rozchod, pomáhejte, kde jen to půjde,” všichni hned zmizeli. Naruto stále brblal, ale když vyšel ven, musel uznat, že to opravdu nebude možné.
Iruka
Nikdy sa neoslavoval deň detí, ale tento rok je to iné. Rozhodla tak naša Hokage, Tsunade-sama. Mysleli sme si o nej, že sa zbláznila, že si z nás vystrelila, ale ona to myslela vážne a za každú ignoráciu nás pekne sfúkla. Po niekoľko násobnom pripomínaní nám, že deň detí sa naozaj bude oslavovať, sme ju zobrali za slovo a pustili sa do príprav. Boli sme predsa tiež deti. Len o niečo väčšie.
Naruto
„Kakashi-sensei, prečo musíme tiež pomáhať s prípravami, keď je to náš sviatok?“ sťažoval som sa.
„Hej, Naruto!“
„Čo je?“ Malý chlapec sa otáča za hlasom, no nikoho nevidí.
„Naruto, tu sme.“ Hlas znie odniekiaľ z diaľky.
„Kto je to?“ Volá, beží, hľadá. Nevie kam ide, ale ženie sa za hlasom. Ako keby to bola otázka života a smrti.
Možno aj je. A možno nie je.
„Tuto. Už len kúsok, maličký.“
Čistinka? Nie. Zjaví sa pred ním veľký čierny kameň. Na ňom hromada mien. Prečo sem?
Podíde k nemu, rukou prechádza po okrajoch, po vyrytých písmenkách. Tam niekde by mali byť aj oni...
V Konoze je krásný den, ve vzduchu hýří jen samé nadšení a radost, proč taky ne? Když je1. 6., tedy prvního června, tedy den dětí. Dokonce i ostraha ve vesnici je snížená, neboť i ninjové-rodiče chtějí vidět své malé ratolesti vyhrávat jednu z několika připravených soutěží. Ano Godaime hokage si dala s přípravou atrakcí a soutěží rozhodně záležet, pomocí Dotonu byla vytvořena lezecká stěna, pomocí Suitou plavecký bazén a pomocí Katonu byl vytvořen velký, avšak útulný táborák. Malí nadšenci se tedy měli určitě na co těšit.
Jaký to přenádherný den byl v Konoze. Slunce svítilo a dalo by se říct, že je polovina léta. Všude probíhaly přípravy na oslavu Dne Dětí, který se konal další den. Pro děti, to ale mělo být překvapení. Žádné to nesmělo vědět. Pochopitelně jim bylo divné, proč je všude takový ruch, ale každé z nich mělo lepší věci na práci. Dokonce i Konohamaru, který se ze zvláštních důvodů neotravoval Naruta, trávil čas se svým týmem u vody a zrovna se smál, že pstruh plesknul Udona přes nos.
Přišel den dětí, což je veliký svátek. O takových svátcích není slušné vést válku, takže bylo nutno ji přerušit (souhlasil i Desetiocasý) a všichni bojovníci se v míru a pokoji vrátili do vesnic, odkud pocházeli.
Jednoho neurčitého dne, na den dětí, se team 7 rozhodl pověřit své schopnosti. Sakura, Naruto a Sasuke, pod vedením Kakashi-senseie, odchází na první stanoviště.
Začalo to jako každý normální den. Rock Lee vstal z postele dávno před zakokrháním kohouta, a prováděl ranní rozcvičku. Dnešek byl ale zcela víjmečný. Byl Den dětí, což by pro každé normální dítě znamenalo spoustu radostí a zábavy. Nicméně pro Rock Leeho to znamenalo jediné. Spousta soutěží, ve kterých musí stůj co stůj zvítězit a ukázat tak všem lidem ve vesnici svou sílu mládí! V očích se mu rozhořel plamen, jen na to pomyslel. Dal si ještě pár set kliků, a potom už byl čas vyrazit do vesnice a zúčastnit se první soutěže.
Pátá Hokage lhostejně hleděla na stohy papírů několik týdnů strašících na jejím stole. Znuděně se posadila do křesla a povzdechla si. Zdálo se jí, že v Konoze je poslední dobou hrozná nuda a ani dnes na Den dětí se to nelepší.
Otevřela jeden ze šuplíků, odsunula jeho falešné dno, pod kterým ukrývala pár lahviček saké, a chystala se vzít si jednu z nich na posilněnou. V tom někdo nevybíravě rozkopl dveře a vrazil do místnosti. Ten nezdvořák nebyl nikdo jiný, než vznešená zelená šelma, sám velký mistr taijutsu, Maito Gai.
Slunko vycházelo a Hinata se pomaloučku probouzela. Pořádně se protáhla a koukla z okna, kde slunko jí svítilo přímo do tváře. Vyšla z pokoje a vešla do kuchyně, kde si vzala chleba se sýrem. Poté se vrátila do svého pokoje a oblékla se. Vzala si ještě tašku dala do ní papíry, tužky, provázky a piškoty pro Akamara. Vyšla ven a uviděla Kibu s Akamarem, kteří běželi k ní.
„Ahoj Hinato!“ Vesele mával a Akamaru zase vesele štěkl.
„Ahoj Kibo a Akamaru.“ Potichu jim odpověděla.
Byl to úplně normální den; Naruto a zbyek týmu sedm trénovali se shurikeny. „Jsem lepší než Sasuke!“
Sakura už to nemohla vydržet: „Naruto, přestaň se vytahovat. Sasuke má jen špatný den, jinak bys ho nikdy neporazil.“
„Jsem lepší než Sasuke, ale ty si to jen nechceš přiznat,“ namítl Naruto.
„To ty si jen nechceš přiznat, že Sasukemu se to jednou nepovedlo,“ rozzlobila se Sakura.
Za časných ranních paprsků, které dopadaly na jeho tvář, se pomalu, ale jistě probouzel. Nejprve se trochu převaloval a snažil se ještě alespoň na chvíli zabrat, když v tu chvíli začal zvonit nastavený budík. Ještě se zalepenýma očima šmátral rukou po poličce a snažil se onoho narušitele umlčet. Než se mu to však povedlo, budík splnil svou práci. Proto vstal a pomalu se došoural do koupelny. Opláchl si obličej a vyčistil zuby. Poté následovala kuchyně a něco k snědku.
„Volala jste mě, Tsunade-sama?“
„Ano, Sakuro, pošli pro Asumu, potřebuji, aby dohlédl na hry.“
„Jaké hry Tsunade-sama?“ Nechápavě jsem se na ni podívala.
„Dnes je přeci den dětí, nezapomeň upozornit zbytek týmu 7, máte tu práci,“ usmála se a začala se přehrabovat ve svitcích s misemi, „a vzkaž Kurenai aby se stavila.“ Ještě jsem slyšela, jak poznamenala něco jako „to bude zábavný den.“
První, co slyšela bylo řinčení nádobí a hlas matky, která za něco peskovala otce. Zívla a protáhla se. Vylezla z postele a zamířila do koupelny. Když z ní vylezla, oblékla se a s ospalým výrazem zamířila do kuchyně.
„Dobré ráno,“ pozdravila rodiče a sedla si ke stolu, kde už byla nachystaná snídaně.
„Sákuro,“ ozvala se trochu plísnivě matka. „Měla jsi už dávno být vzhůru,“ řekla už o něco mírnějším tónem a mírně napjaté svaly v jejím obličeji se uvolnili a stáhly do úsměvu.
Bolo šesť hodín ráno. Slnko sa začínalo pomaly predierať nad hlavy Kagov vytesaných do skál. Slnečné lúče pomaly dopadali do uličiek Konohy, ľudia pomaly vyliezali z ich domov a ninjovia mali voľno, pretože bol ten slávny Deň detí.
Expozice
Třetí se díval z okna kanceláře na chaos pod okny a skřípěl zuby. Nesnášel tenhle den a nejraději by ho zrušil, jenže pak by čelil vzpouře dětí Konohy.
V Konohe bol krásny slnečný deň. Ale nebol len tak obyčajný. V tento deň všetky deti v Konohe slávili svoj sviatok. Všetci sa už od rána tešili na súťaže, ktoré vyhlási Hokage. Mala ich vyhlásiť o 9:00 pred budovou Hokage. Keď sa už všetci súťažiaci zišli, Tsunade začala s príhovorom:
V kanceláři Hokage
"Shizune, zavolej mi Gaie, Kakashiho, Asumu, Kurenai a Yamata." Zavelela Tsunade.
"Ale na co?" Ptala se Shizune.
"Zjistila jsem, že je Den dětí a tak uspořádáme menší akci, ale teď mi je zavolej." Řekla Tsunade a vytáhla láhev saké. Když za chvíli přišli všichni, které Tsunade sháněla, tak začala dávat rozkazy.
Den dětí… Už je to tady zase, copak jsem nějaké dítě? Alespoň že letos to nejsem já, kdo pobíhá po atrakcích, mám svůj úkol! Pomyslel si a pomalu vykročil k budově hokage. Na malém prostranství před budovou se už mísil dav dětí, které chtěli vyzkoušet všechno a nejlépe najednou a hned a také dav rodičů, kteří se snažili své ratolesti uhlídat.
