Bitevní

4.

Nějaký šramot ji donutil zvednout hlavu od knihy, kterou si půjčila od Kurenai. Naštěstí její vkus nebyl až tak děsivý jako ten Kakashiho, i když on neměl tušení, že si knihu půjčila. A věděla, že mu to jednou velmi netaktně dá vědět – zasmála se. Tentokrát četla o nějakých vraždách a vyšetřování a hlavní hrdina teď dostával docela do těla, takže vyrušení nesla dost nelibě.
Na jejím okenním parapetu seděl malý pes s ninja čelenkou kolem hlavy. Zamračeně si ho změřila pohledem a snažila se zjistit, jak se tam vůbec dostal.

Byly to dva dny od souboje s bratry Doruem a Toruem, když došel k jednomu většímu přístavnímu městu. Zde se Kakuzu rozhodl započít své pátrání po svém novém týmovém partnerovi. Už zaslechl leccos, ale nic konkrétního se nedozvěděl. Až po třech dnech se mu povedlo náhodou v jedné putyce zaslechnout nějakého chlapa, který se zmínil o někom, kdo se má sejít s Nuruem. Vymlátit z něho u zdi za hospodou informace kde a kdy se bude setkání konat, byla hračka. Vyčkával do zítřejší půlnoci a poté zamířil k dohodnutému místu.

9.

Dveře se vrzavě otevřely a dovnitř se pomalu všoural Kakashi a za ním jeho syn. Mazuki za nimi zavřela a sledovala shrbená záda obou mužů. Tomoe se zastavil a sledoval otce, jak se pomalu vzdaluje do koupelny a když se za ním dveře zavřely, prudce se otočil a vrhl se své matce do náruče. Mazuki takový nápor nečekala, zavrávorala a i s Tomoem v náručí se skácela k zemi.

3.

Protřela si obličej a pokusila se neusnout. Kdyby měla kapsy, tak si tam teď vrazí obě ruce a trucovitě nakopne plechovku, která se válí v její cestě. Cítila se úplně vycucaně, jakoby týdny nespala. Jen okrajově vnímala okolí, jak se ploužila vesnicí. Šla jako tělo bez duše a ani si nevšimla, že už je skoro mimo vesnici. Dostala se na větší travnaté prostranství.
„Hej, Mazuki!“ probralo jí to a tak zvedla hlavu a rozhlédla se. Ústa se jí roztáhla v širokém úsměvu. Potěšilo ji, že jej vidí a setřepala ze sebe poslední zbytky únavy.

Až sa krv preleje,
V mojích očiach sa slza smútku zasmeje.
Nikdy na teba nezabudnem,
Na môjho brata, ktorého tak milujem.

Správal som sa ako veľký idiot,
A teraz je medzi mnou a tebou plot.
Nikdy som o tom nerozmýšľal,
A na to že si ma mal rád som kašľal.

I keď si už mŕtvy,
Musím si zo srdca dvíhať kotvy.
Toľko rán si mi spôsobil,
A krásne detstvo si mi rozbil.

Ale musím myslieť pozitívne,
I keď si pri tom pripadám divne.
Ešte pred rokom som ťa chcel zabiť,
A do klietky ťa vábiť.

No teraz to už vidím,

2.

Nikdy se nedostala do tak velké vesnice a to hlavně proto, že do nich vpouštěli jen málokoho, a když člověk nezná své jméno, bydliště a nemůže se prokázat tím, že má ve vesnici nějaké přátelé nebo příbuzné, je nemožné se dostat dovnitř. Její nálada okamžitě vyletěla vzhůru. Po ulicích šlo tolik lidí, někteří spěchali za svým cílem, ale jiní se zastavovali a mluvili s ostatními.

„Tak co?“ otázal se vůdce.
„Dopadlo to špatně,“ odvětil maskovaný.
„Jak špatně?“
„Došlo ke ztrátám.“
„Řekni mi, co se stalo.“
„Ichibi byl uloven snadno. Krátce poté jsme bojovali proti páru shinobi z Písečné. Ty jsme porazili. Vytipoval jsem si i svůj nový cíl. Náhodou jsme na něj narazili, ale ztratili jsme Hidana a bohužel i jinchuurikiho.“
„Co?! Ztratili jste Ichibiho?! Aspoň mi vysvětli, co ten tvůj cíl umí!“

Konečně zastavili. Musel uznat, že už toho měl docela plné zuby, takže když jeho studenti začali škemrat o zastávku v blízké vesnici, ani moc neprotestoval. Někam se posadí, sednou si a snad se i najedí. Nejlepší na tom bude, že konečně zmlknou. Tedy hlavně jeden z nich. Nechápal, jak dokáže pořád tolik mlít pantem.

6.

Znejistěl. Tohle se mu nezdálo, a když se podíval na Sakuru, tak i ona si nebyla vzniklou situací moc jistá. Tahle skupinka jim málem unikla. Chytili je ani ne hodinu cesty od Konohy a i přesto, že se docela urputně bránili, měl Sasuke pocit, jakoby se jim ulevilo.

„Kdo sakra jsi?“ vyštěkl Hidan. Osoba, na kterou teď oba hleděli, měla dlouhé černé vlasy, přivřené zelené oči a hrála na flétnu.
„Ptám se tě, ku*va, kdo jsi?“ zařval znovu. Hudebník neodpovídal, jen hrál dál na flétnu.
„To neumíš mluvit, nebo co?!“ vřískl nesmrtelný. Odpovědí mu byla melodie flétny. Kakuzu si osobu prohlížel. Vzpomínal, jak ho stařík popisoval – černé vlasy, zelené oči, flétna – a ten popis na tohohle chlápka seděl.
„Noroi Akuma?“ zeptal se. Černovlásek přestal hrát.

5.

Stáli za vesnicí a připravovali se na odchod. Ani jednomu se nechtělo pryč, ale pokud nechtějí, aby jim zabili kamaráda, tak budou muset zrychlit.

„Už tam budem?“
„Od písečné jdeme zhruba půl hodiny. Takže ne, nebudem. A pokud tam vůbec někdy chceš dojít, tak sklapni.“
„Jo, jasně. A jak dlouho budem s tímhle rudovlasým cestovat? Já jen, kdy budeme mít klid.“
„Vracíme se tam, odkud jsme přišli. Takže to máme asi patnáct hodin,“ ukončil konverzaci maskovaný. Nesmrtelný by něco řekl, jenže náhle ho za nohu chytila ruka.

8.

Proletěli kolem jednoho ocasu a snesli se níž. Kolem vesnice bojovalo kolem stovky lidí. Bylo na nich vidět, že je přítomnost Naruta zarazila a jeho Bijuu mód docela vyděsil. Jedna věc je o tom slyšet, ta druhá vidět. Tomoe nikdy Naruta neviděl využívat Kuramu, protože kdykoliv se něco takového stalo, tak byl zrovna mimo vesnici, měl dojem, že mu to dělá schválně.
Bojovalo se na okraji vesnice, všichni se snažili udržet nepřítele před branami. Tomoe proletěl pohledem celou scénu. Na místě kde ještě ráno stály ohromné stromy, teď zel mělký kráter. Z několika míst ve vesnici se kouřilo a spousta okrajových částí vypadala jako po nájezdu. Jenom ten pohled na vesnici mu zvedl tlak. Co si to sakra dovolují?

7.

4.

Slunce zapadalo, když se jim podařilo vyjít z lesa a Sakuře připadalo, jakoby se až teď mohla volně nadechnout. Sasuke stál za ní a těžce oddechoval. Sakura ho už před notnou chvílí začala ignorovat, protože se choval jako malé dítě. Prostě už se ho přestala ptát na názor a udělala to, co uznala za vhodné a on neměl dost sil se s ní hádat a pak už dokonce přestal i protestovat nebo cokoliv říkat.
„Kde to jsme?“ ozvalo se za ní.

3.

Probudilo ji vzteklé zařvání, ale neotevřela oči, na to byla až příliš unavená, protože se celý den hnali lesem pryč od úkrytu nepřítele. Když kolem ní něco proletělo a s třískotem se to rozsypalo několik metrů za ní, povzdechla si.
„Sasuke, zase se snažíš ze sna ovládnout svět,“ pronesla otráveně a zachumlala se víc do pláště, protože tu necítila žádnou jinou přítomnost.

6.

Slunce pražilo do okenních tabulek a léto bylo v plném proudu. Dneska se Naruto pokoušel opustit svou kancelář dřív. Dokonce měl všechnu práci hotovou ba i Kakashi se nabídl, že mu s tím na pár dní pomůže. Možná už vážně potřeboval volno, když se někdo nabídl s pomocí. Ale udělal poslední chybu a tou bylo otevření balíčku a jeho obsah úplně ukončil jeho plány na klidný zbytek dne.

5.

Tomoe zdrhal daleko, věděl, že tahle chvíle přijde, že si to jeho táta nenechá jen tak líbit a s pobavením zjistil, že si to užívá a je z toho příjemně nervózní. Museli se dostat daleko za vesnici, někam kde nebude snadné je najít. Někam, kde budou moct udělat pořádný nepořádek, protože Tomoe nepochyboval o tom, že ten nepořádek udělají.
Vběhl na mýtinu, udělal ještě tři skoky a pak se prudce zastavil a obrátil. Ruka mu vystřelila k pouzdru s kunaii a tak tak stihl odrazit letící shuriken.

4.

„To už jste se zase s Borutem porvali?“ zeptal se s povzdechem Hokage. Ani nezvedl hlavu, dál hleděl do papírů. Tomoe se zarazil na půli cesty k jeho stolu.
„Neřekl bych, že porvali,“ pronesl a pak se rozpačitě poškrábal na hlavě. „jen došlo na menší výměnu názorů.“
„Má přeražený nos,“ zvedl k němu Naruto pohled.
„Jestli vás to uklidní, tak mi pochroumal kotník,“ zazubil se na něj Tomoe.
„Kdo vyhrál?“ zeptal se nakonec.

2.

„Co teď?“ zeptala se Sakura, když oba opustili Vesnici skrytou v kameni.
„To je otázka,“ promluvil po chvíli přemýšlení Sasuke a ona čekala, protože věděla, že pořád přemýšlí. „Pokud půjdou po nás je to ideální situace, protože budeme mít možnost je odlákat od Naruta. Pokud změnili plány a rovnou se vrhnou na Konohu, tak máme problém.“