Banda tupců 15

„A proč si Tobi nemůže štěňátko nechat?“ Nechápal Deidara, zrovna mazlící se se zvířátkem.
„Protože proto Tobi,“ odpověděl Kakuzka. „Konan si to nepřeje. A nikdo z nás nechce tu ženskou znova naštvat, že?“
Deidei si vzpomněl na zničenou sbírku svých časopisů a začal ji tiše oplakávat.
„Ale Tobi se s Frutem nechce loučit,“ fňukal maskovaný a štěně k sobě mačkal. Chudák mládě lapalo po dechu a vypadalo spíš jako zdeformovaný plyšák. Růžový Skrblík ho proto opatrně vysvobodil z Tobiho smrtícího objetí.
„Tobi? Vzpomínáš na svůj kaktus?“
„Jasně. Pan Pichláček. Proč?“
„Vzpomínáš, co se s ním stalo?“
Tobík se při vzpomínce na uhnilou kytku rozbrečel nanovo.
„Máš teď na starosti jiný hladový zvíře, ne?“ zapojil se do hovoru Kisame. „Nakrmil jsi dnes už Zetsua?“
„A jó, Žužu-senpai!“ vyskočil Tobi a běžel hned vařit sunar. Jakmile dovařil něco, co připomínalo zkaženou hrudkovitou kaši, běžel se svým výtvorem okamžitě do starého skleníku na dvorku.

***

„Zetsu-san,?“ pootevřel maskovaný nejistě dveře skleníku. Odevšaď na něj dýchl hnilobný zápach, ale to nebylo nic proti příšeře, co na něj vyskočila.
„Masíčkóóó!“ začal ho s pološíleným výrazem kaktusák ožužlávat. Madara ho od sebe odkopl takovou silou, že se Aloe ani nestačilo divit. Překvapení v očích mu ale okamžitě vystřídal zamilovaný kukuč, když zmerčil hrnec sunaru.
„Papů!“ připlazil se a špinavýma rukama od hledání žížal v zemi do sebe začal kaši házet. Po chvíli ale zmerčil něco ještě chutnějšího, než je dětská náhražka nebo snad Tobi. V nepozorované chvíli se zmocnil štěněte, které se snažilo proběhnout kolem.
„Fruto!“ zděsil se Madara a hned zvířátko osvobodil ze Zetsuových pařátů. „Tady bys moc dlouho nepřežil. Pein má pravdu Fruto, musím tě pustit.“
Pořádně za sebou skleník zamkl, aby na svět neuniklo zelené zlo a odnesl štěně na okraj lesa, kde následovala dojemná loučící scéna. Jen co se Tobi se štěnětem rozloučil odešel smutně domů, kde ho mezi dveřmi uvítal vůdcův vítězoslavný škleb:
„Tak už ses zbavil toho psiska?“ začal posměšně zrzek a vychutnával si Tobiho pohled ala "Jednoho dne tě zabiju". Madara už chtěl něco říct, ale v tu chvíli se u dveří objevila s naštvaným výrazem Konan.
„To je dost že jdeš!!! Zetsuovi se po té tvé přesnídávce udělalo špatně a celej se nám z toho osypal nějakou neznámou kopřivkou. Já ti říkala, že do toho nesmíš lít to prošlý mlíko, ale ty mě nikdy neposloucháš!“
„Ale já použil čerstvý, Konan-sama,“ začal se hájit maskovaný.
„To stačí! Neslyšels co říkala Konan?“ přerušil ho Pein „Žádný výmluvy a teď do postele je už 10 hodin a jde se spát!“

***
O půlnoci.
„Tobi! Přestaneš už konečně fňukat!“ vztekal se s polštářem na uších na svého spolubydlícího Deidara „Podívej kolik je hodin a já už se chci konečně vyspat. Tvý sténání toho psa stejně nenavede sem zpět!“
„Ale Deidara-senpai já ...“
„Co chceš?“
„Mě se chce.“
„Cože??? Hele Tobi, to musíš vydržet do rána. Šéf výslovně zakázal courat v noci po chodbách na záchod.“
„Ale mě se fakt chce.“
„Ale nechce!“
„Ale chce! Senpai já ...“
„Ale nechce ... co? TOBI!!!“
„Máte pravdu senpai, už se mi nechce.“
„Ježiš to je ... strašný, musím ... ven ... HNED!“
Deidara vystřelil ze dveří do tmy tak rychle, že se ani nestačil na chodbě vyhnout rozespalému Sasorimu.
„Co tu tak řveš? To je křiku jako když někoho vražděj,“ okomentoval blonďákovo chování loutkař, když se zvedal ze země „Až mi z toho naskákali osypky.“
„Danna, Tobi se ...“
„Jo, je to cítit.“
„Přímo na mě!“ fňukal Dei.
„Už zase?“
Odpovědí mu bylo jen slabé kývnutí.
„Co se děje, co se děje??? Koho že vražděj?“ vyběhl vyděšeně ze sousedních dveří Kisame a rozsvítil pro jistotu v celém baráku světla.
„Ku**a zhasněte vy pitomci!!!“ ozývalo se z nedalekých dveří „Kakuzu zab je!“
„Co je? Vždyť je přece zhasnuto?“ odpověděl z protějších dveří Itachiho ospalý hlas, to už se ale k nim po chodbě hnala mohutná postava v růžové noční košili.
„Já vám dám vy bando, svítit v noci!!! Víte jak je drahá elektřina - jen počkejte zabiju vás všechny a vaše srdce pak prodám na černém trhu s orgány.“
Když už to vypadalo, že hůř už být nemůže přílítl po schodech vůdce a za ním se celá rozcuchaná vyřítila Konan.
„Co je to tady za rámus!!! Jakto že jste všichni vzhůru? Proč se tu po celým baráku svítí? Deidaro, vysvětli mi laskavě proč si zase celej mokrej!“
„To byl Tobi šéfe, on za to může! Už mě zase celýho po...“
„Vím. Šetři slov a raděj šetři dech,“ zacpával si nos zrzek.
„Odmítám s ním nadále spát, to už se nedá vydržet! On je totálně vyšinutej a nemocnej,“ stěžoval si DeiDei.
„Lituju, ale všechny ostatní pokoje jsou už obsazený,“ zavrtěl hlavou Pein „Budeš to s ním muset hold vydržet.“
„To NÉÉÉÉÉÉ,“ zděsil se Deidara a už začal strhávat pižamo a ke zděšení všech přítomných přitom žmoulal v ruce obří kus jílu „Teď nebo nikdy, spáchám dobrovolnou sebevraždu a stanu se živoucím uměním. Sbohem světe!“ a už se chystal nakrmit ústa na svém hrudníku, kdyby ho Sasori včas nezastavil.
„Hele nešaškuj tady jo, jestli chceš tak ti pak z Tobiho udělam perfektní boxovací loutku.“
„Skvělý nápad Sasori,“ příkývl šéfík „Ale až někdy jindy, teď nám musí Tobi vysvětlit pár věcí a ... a KDE KSAKRU ZAS JE?“
Jak se zdálo pan Lízátko se během celého zmatku vytratil z pokoje a utekl do neznáma.
„Já se zblázním, přísahám já se asi zblázním,“ začal vůdce šílet až se mu protáčel Rinnegan „To ho nikdo nedokáže uhlídat ... jen jednoho jediného prťavého...!“
„Tak zhasnete už ku**a!!!“ vyletěl tentokrát z pokoje Hidan i s napřaženou kosou. Při tomto pohledu se Pein už totálně složil a Konan se tak nedobrovolně stala křísitelkou milého pana vůdce.
„Hmmm čuch čuch co je to za puch?“ zavětřil Hid a ohlížel se po jeho zdroji .
„To je Tobiho práce,“ prásknul Dei.
„Nee tohle smrdí jako ... jako olej???“
„A jo, už to taky cítím," přikývl blonďáček „Ale co to může být?“
„Sasori!!!“
„No co koukáte? Bylo to nezbytné,“ bránil se rudovlasý „Od tý doby co nám tady mistr ...“ a ukázal na opodál stojícího rybáka „... vytopil kuchyň, se tu drží plíseň a do mě se tu pustili červotoči. I když dneska začali být nějak extrémně nepříjemní a skoro sem se z toho škrábání zbláznil. Tak sem musel provést nutnou sebeúdržbu.“
„Jasně a já se tu z toho jako mám ku**a zadusit jo? Takže jestli nechceš skončit na třísky tak ti doporučuji s tím okamžitě přestat,“ vyhrožoval mu nakvašeně Hidan kosou.
Když už to vypadalo, že za chvíli bude ze Sasoriho jen hromada polínek, zasáhl čerstvě vzkříšený šéf-sama:
„Dost, dost! Už toho bylo pro dnešek dost. Vy všichni rozchod do pokojů!!! Sasori, ty povinně do koupelny a Hidane, tobě zabavuju na týden tu kosu ... jo hned ... je to pro dobro ostatních a hlavně moje bezpečí!“ dokončil Pein a nechal se Konan odtáhnout do svého pokoje.

***
Ráno v kuchyni.
„Dobré ráno ve spolek!“ pozdravil ostatní s úsměvem Pein, když zasedl ke stolu „Tak co bude dnes dobrého k snídani Konan?“
Modrovláska se jen uraženě otočila a odmítala cokoliv říct.
„Chápu, takže si zas namažeme chleba s máslem,“ zamumlal zkroušeně.
„Kde je Itachi?“ zeptal se po chvíli mlčení a pochrupovaní suchých kurek leader-sama.
„Itachi-san říkal, že si musí jít do koupelny umít hlavu, strašně ho prej svědí lupy,“ oznámil rybák.
„A Sasori?“
„Ten je dole v dílně, zase se tam ošetřuje, tentokrát proti kůrovci,“ dodal Dei.
„A Kakuzu s Hidanem? Orochimaru? Sasuke? I ten mizernej Tobi? Zatraceně kde jsou všichni? Proč jsme tu dnes ráno všehovšudy jen čtyři? Co se to zatraceně dě... Jauvajs!!“ chytl se zrzek za záda „Něco mě tam hryzlo. Konan, podrbej mi záda,“ otočil se ke své dívce.
„A co za to?“ tvářila se modrovláska nedobytně. Než jí vůdce stačil odpovědět, připařil se Kisame s tím, že šéfa rád poškrábe. Kon jen nechápavě vrtěla hlavou.
„Teda, máš tu fakt hnusnou vyrážku,“ komentoval svou práci rybák. „Na to by ti pomohl žabinec.“
„Na to zapo...AU!“ poškrábal se vůdce pro změnu na ruce. „Jako by mě pokousal malej Zetsu...“
„Malej Zetsu, proboha!“ zděsil se Kis „Všechny nás snííí, zachraň se kdo můžeš!“
„Zachovej klid Makrelo, pravidlo č.1 objev nepřítele.“
Oběma v tu samou chvíli vyvstanul na mysli ten samý nápad. Začali hledat lupu, aby mohli mini Zetsusáky sledovat. Dei se mezitím začal tradičně prohlížet v zrcadle.
„Ááááá! Vrací se mi akné!“ vykřikl zděšeně celý poďobaný Deidara.
„Houby akné,“ klidnil ho Kisame a kouknul na něj zvětšeným okem přes lupu „Máme tu záplavu pidi Zetsů.“
Ta představa s Deidarou flákla o zem.
„KTEREJ imbecil k nám zavlekl blechy?!“ objevil se ve dveřích Sasuke, navlečen do čehosi, co vypadalo jako vesmírný skafandr, se tvářil jako bůh pomsty.
„Blechy? No to už zní věrohodnějc...“ zakývala hlavou modrovláska.
„Pravidlo č.2, zlikviduj nepřítele!!!“ dokončil Pein a začal se drbat jako o závod.