Banda tupců 06

„Hidane? Kolik jsi za měsíc zabil ninjů?“ zjišťoval si skóre Pein.
„Dostal jsem jednoho bubáka ve skříni,“ ukázal Hid na nábytek a dál cucal lízátko.
„Cože?!?“
„Chtěl mi v noci krást hračky, tak jsem ho zneškodnil,“ pyšně se pochlubil.
„Tak to teda ne. Od toho setkání se Shikamarem se chováš jak děcko!“ rozčiloval se vůdce.
„He? Zvedl k němu jashinista pohled od hraček.
„Tady je to hrozný,“ brblal si vůdce. „Kakuzu!“
„Ano šéfe?“ držel v ruce ještě vařečku od sunaru, jak rychle přispěchal.
„Vezmeš Hidana někam na léčení, nebo se s ním rozloučíš!“
„Na léčení?“ schoval se bělovlasý za Kakuzův plášť.
„Ale klukům se po sobě bude stýskat.“
„Klukům?“ nechápal Pein.
„No. Tobi se s Hidanem teď dost skamarádil.“
„A to mě má jako zajímat?“
„Tobi bude smutný.“ Při té větě Peinovi probleskl obrázek naštvaného Madary.
„To budeme muset zvládnout. Jsme organizace, ne nějaký ústav.“
„Dobře, dobře,“ začal Kakuzu balit. „Jenom doufám, že to zaplatí pojišťovna.“

Když přišlo na loučení, Tobi Hidana nechtěl pustit. Bylo dlouhé objímání a následná potopa slz. Kakuzu ty dva od sebe nemohl. Pak ale přišel Sasori s páčidlem a hned Tohiho odnesl pryč. Tak se Hidan ještě rozloučil se zbytkem bandy a vydal se na smutnou cestu do nemocnice.
„Hidane, tady si sedni a čekej,“ posadil ho Kakuzu na lavici v nemocnici a šel zburcovat všechny doktory na psychiatrii. Jenže Hidánek nevydržel chvíli sedět, hned byl na nohou a šmejdil kolem. Naneštěstí pro celé okolí bylo nejbližší oddělení to dětské.
„Jé, ajooj,“ vběhl do toho největšího pokoje a hned se se všema začal skamaráďovat. Po chvíli hraní si se svými „vrstevníky“ se začal vytahovat.
„A že neumíte tohle?“ vzal červenou pastelku a s nadšením si ji vrazil do oka. Děti na něj užasle zíraly, až pak se nějaký chlapec rozhodl to zkusit taky. Naštěstí, než si stačil vybrat tu správnou barvu pastelky, se tam objevila jedna z maminek a začala vyvádět.
„Pedofil na pokoji tři!“ zaječela snad na celý špitál. Hned se tam sběhly ženy z celého oddělení a názorně mu ukázaly, co se stane dospělému, když si bude hrát s jejich ratolestmi.
„Hidane! Co tu zas vyvádíš?“ vlítl do pokoje Kakuzu a hned ho táhl pryč.
„Já si chtěl jenom hrát,“ fňukal Hid, stále ještě s tužkou vraženou do oka.
„Jenže tvoje hry jsou pro ostatní moc nebespečné,“ Káral ho Kakuzák a snažil se zahnat představu, jak by dopadla oblíbená hra na indiány.
„Jé, hele, Kakuzu-senpai! Pokladnička pro charitu!“ vykřikl nadšeně Hidan, který ho očividně neposlouchal. „Přispějeme, že jo?“ nasadil prosebný kukuč.
„No to víš že jo,“ zašklebil se Skrblík a obratně kasičku stopil.

„Doktor Hideki do ordinace prosím,“ ozvalo se z repráčků.
„To bude Kakuzu s Hidanem,“ zašklebil se Orochimaru, zamkl dveře za pravým doktorem svázaným do kotelce a nasadil si roušku.
„Tak co tady máme?“ zeptal se, když vešel do ordinace.
„Úplná demence, pane doktore,“ vysvětloval Kakuzu.
„Víte, takto vážné případy pojišťovna neproplácí.“ Orochimaru vytáhl pastelku z Hidanovýho oka.
„A nemůžete to udělat trochu.. víte.. nelegálně?“ Staral se Kaku, jak ušetřit.
„Hm.. on je Jashinista, že?“
„He?“ zpozorněl Hidan a přestal žužlat svůj přívěsek.
„V tom případě bych to mohl udělat přímo tady,“ vytáhl falešný doktor viditelně tupý skalpel a spokojeně si ho prohlížel.
„Kakuzu-senpai, mě se ten pán nelíbí. Má stejně hnusný vlasy jako Orochimaru a já toho haďáka nikdy neměl rád.“
„Když je to zadarmo, tak tě bude operovat klidně Tobi. Nějaký mastný vlasy tě nesměj vyděsit.“
„Ale on i stejně smrdí.“ V Orochimarovi to už pomalu začínalo vřít.
„Tak budeme tlachat nebo operovat?“ Po Kakuzově přitakání, že rozhodně operovat, se Oroksich začal hrabat v Hidanově mozku. Až během zákroku Hidan ztratil vědomí a Kakuzu až do večera čekal, jestli se probudí.
„Tohle nemá cenu,“ začal brblat kolem osmé hodiny a chystal se k odchodu.
„Já ti dám, že to nemá cenu, že ti bude i pět srdcí málo!“ spustil právě se probudivší Hidan.
„Hm? Hidane? Jak ti je?“ začal se Kak hned starat.
„Jak by mi asi mohlo bejt, když se mi ten slizák hrabal v palici?“ rozčiloval se dál a přisadil pár vybraných nadávek.