Z povinnosti se láska nerodí - 2. kapitola

Tady vkládám další kapitolu. Je to zatím o ničem, ale musím vás nějak dostat do obrazu.:)

Nová mise

Od poslední bitvy uběhlo několik dní a většina ninjů se už pomalu zotavovala ze svých zranění. Poklidné odpoledne v konožské nemocnici narušovaly jen občasné výměny názorů z pokoje čtvrtého Hokage.
„Říkám ti, že se zbláznil, Sasuke,“ oznámil blonďatý shinobi svému kamarádovi a dál sledoval otce, který si jednou rukou balil poslední věci. Černovlasý mladík znuděně zívl a pochybovačně se podíval na Minata.
„Myslím, že Naruto má výjimečně pravdu, Hokage-sama. To lano vážně nevypadá moc pevně. Řekl bych, že dveřmi by to bylo bezpečnější.“
Minato zakroutil hlavou. „Věř mi, že lepší je vypadnout z okna, než dostat od Tsunade nakládačku.“ Pak si beze slova začal uvazovat lano kolem pasu. V nemocnici trávil už třetí den a nedokázal si představit, že by tam měl vydržet ještě další týden. Proto zvolil taktiku - tichý únik, se kterou mu kvůli zlomené ruce měli pomoct Naruto i Sasuke.
„Chováš se už skoro stejně jako já, tati,“ ušklíbl se blonďák. „Navíc myslím, že pokud tě nechytne Tsunade-baachan, máma tě doma uškrtí.“
Minato se na něj vesele podíval. „To si nemyslím, máma by utekla ještě dřív něž já. Vždyť ji znáš.“
„No právě,“ oznámil mu Naruto. „Sama by utekla, ale tebe zabije. Vždyť víš, jak se o nás bojí.“
Hokage se zhluboka nadechl. „Vesnice je v nebezpečí, musím zasáhnout a vyřešit situaci. I za cenu svého života.“
„To jsou keci, stejně jdeš domů jen kvůli tomu, že jsi už pět dní neměl rámen.“
Minato se natáhl a zdravou rukou dal synovi lehký pohlavek. „Neremcej!“ V duchu ale musel přiznat, že má vlastně pravdu.
„Tak, kluci, jdeme na to.“
Naruto se Sasukem začali zraněného shinobiho pomalu spouštět z okna ven.
„Stejně je to ironie,“ zafuněl Sasuke. „Je to nejsilnější ninja ve vesnici, říká se mu Žlutý blesk a my mu tady musíme pomáhat s obyčejným útěkem z nemocnice.“
Naruto se zaxichtil. „Myslím, že by vůbec pomoc nepotřeboval, kdyby mu Tsunade nenacpala ty prášky na potlačení chakry. Myslela si, že bez ninjutsu a se zraněním se odsud nedostane.“
V tu chvíli Čtvrtý dopadl na zem. Rychle se odvázal a tiše opustil pozemek nemocnice. Jeho syn spěšně vytáhl lano zpět a spolu se svým kamarádem vyšel z budovy tak, jako všichni ostatní.

Minato se nepozorovaně dostal až do obrovského domu, kde bydlel se svou rodinou. Z kuchyně uslyšel prozpěvování. V duchu zaklel. Doufal, že Kushina bude mít misi a nedozví se, že utekl z nemocnice. Nenápadně proběhl domem a zamířil do šatny pro své typické oblečení. Rychle si navlékl černé kalhoty a černé triko a vzal si svou zelenou vestu. Nakonec přes oblečení přehodil bílý plášť s červenými plameny a nápisem Yondaime Hokage. Minato se právě chystal vypařit, když se za ním ozvalo naštvané zakašlání.
„Ahoj, zlato,“ pozdravil nervózně Kushinu, která stála ve dveřích a tvářila se jako bohyně pomsty.
„Tsunade poslala zprávu, že ses vypařil,“ opáčila ledově a dál manžela propalovala pohledem.
„No víš,“ nervózně se podrbal ve vlasech. „Mám spoustu práce, musím se sejít s …“
Větu už ale nedokončil. Dostal totiž takovou pecku po hlavě, že se mu svět zatočil. Kushina se na něj medově usmála. „To je mi jedno. Hokage, nehokage. Pokud příště zdrhneš, můžeš si ustlat maximálně vedle Narutových plyšáků.“

Po čtvrthodině se Minato objevil ve svojí pracovně. Vyčerpaně položil nohy na stůl a poslal prvního shinobiho, kterého uviděl pro trojnásobnou porci rámenu do Ichiraku. Ninja se zatvářil smrtelně uraženě a když odcházel, tiše si mručel pod vousy.
„Vážně jsem vždycky toužil po tom, abych mohl nosit Hokagemu jídlo.“
Minato si zrovna chystal dát poledního šlofíka, když v tom mu někdo rázně zabušil na dveře. Hokage zazíval.
„Dále,“ křikl znuděně. Když ale uviděl ne příliš příjemnou návštěvu v podobě tří zamračených shinobi, rychle shodil nohy ze stolu a nahodil inteligentní výraz.
„Čemu vděčím za takovou vzácnou návštěvu?“ zeptal se kousavě radních, kteří vpochodovali do kanceláře v plné parádě. Stejně jako jeho předchůdci, neměl ani Minato s těmito chlapíky příliš kladné vztahy.
„Doslechli jsme se, že jste opustil nemocnici,“ promluvil nejstarší z nich káravým hlasem. „To od vás bylo velmi nezodpovědné, Minato.“
„Musím souhlasit s Niborim-sama,“ ozval se úlisně muž, kterému černé vlasy začínalo protkávat stříbro. „Jako Hokage máte být vzor a přitom utíkáte jako desetileté dítě. Měl byste jít lidem příkladem.“
Minato sjel radní nenávistným pohledem. „Přišli jste mě kritizovat nebo máte nějaký ušlechtilejší důvod být tady?“
Poslední z mužů blonďatého ninju jednou rukou rozcuchal a trošku se pousmál. „Jistě, že jsme přišli kvůli vážné věci, ale trochu té kritiky občas potřebuješ, nemyslíš, chlapče?“
Kichori byl jediný ze tří rádců, kterého Čtvrtý uznával, jelikož na rozdíl od ostatních dvou, nebyl jeho hlas za žádných okolností podbarvený přetvářkou nebo neupřímností. Minato urovnal vrabčí hnízdo, které mu vzniklo na hlavě a trošku optimističtějším tónem vyzval shinobi, aby se posadili.
„Jsme tu, abychom ti pomohli napsat vzkaz pro vůdce Hyuuga klanu. Musíme s vesnicí Osudu uzavřít mír za každou cenu. Kvůli tomu nesmyslnému sporu padlo až příliš mnoho obětí.“
Ačkoliv Minato neměl radní a jejich vlastnost plést se do všeho co dělal příliš v lásce, musel uznat, že tentokrát jsou jejich starosti o Listovou oprávněné.

Sasuke běžel lesem. Při vysoké rychlosti se odrazil od země a jedinou ranou mrštil všech pět kunaiů, které svíral v ruce. Každý zasáhl svůj cíl na milimetr přesně. Sasuke s hlubokým uspokojením kunaie sesbíral a po odpoledním tréninku se vyčerpaně složil do trávy. Byl rád, že aspoň tady může uniknout upištěným hláskům dívek, které ho pronásledovaly v kteroukoliv denní. Zamilovaně zašvitořené „Sasuke-kun“ se postupem času stalo jeho nejhorší noční můrou. Ačkoliv se o jeho přízeň pokoušely i opravdové krásky, vždy se jejich zájem setkal jen s chladným odmítnutím. Téměř osmnáctiletý chlapec byl naprostým opakem svého, jen o pár měsíců mladšího, nejlepšího kamaráda, který se o dívky sice zajímal, ale pouze občasným, perverzáckým způsobem, který odkoukal od svého mistra. Sasuke a Naruto byli jako oheň a voda. Černovlasý chlapec s hlubokýma očima se většinou choval chladně a nepřístupně. Dokonce i on měl ale okamžiky, kdy se dokázal pořádně smát.
Oproti němu byl Naruto hlučný, milý, přátelský a schopný udělat všechno, co si dokázal usmyslet. I když měli ti dva společného jen velmi málo, byli nejlepšími přáteli už spoustu let.
Sasuke se pomalu zvedl ze země a vydal se zpět do vesnice s úmyslem stihnout večeři. Rychlým krokem zamířil k okrajové části Listové, kde sídlili všichni členové klanu Uchiha. Právě když obcházel centrální budovu tajné policie, ozvalo se vedle něj tiché „puf“ a na místě, kde před chvílí poletovalo jen pár lístků, se objevila neznámá osoba. Sasuke podle postavy a délky vlasů usoudil, že je to muž. Do obličeje mu neviděl, jelikož ninja měl na tváři masku, typickou pro členy ANBU.
„Uchiha Sasuke?“ promluvil muž hrubým hlasem, když si chlapce prohlédl. Ten jen krátce přikývl. „Hokage má pro týmy 7, 8, 9 a 10 tajnou misi. Sežeň všechny a za hodinu se dostavte i s věcmi před bránu. Kakashi-senpai vám vysvětlí váš úkol.“ ANBU domluvil, udělal několik pečetí a s dalším „puf“ zase zmizel. Sasuke si povzdechl. Bylo mu jasné, že s takovou se bude muset rodinná večeře obejít bez něj. Doběhl domů, sbalil si nejnutnější věci a rychle se rozloučil. Poté spěšně zamířil povědět Narutovi a ostatním o nové misi.

Po hodině se k bráně Listové opravdu začali pomalu trousit ninjové. Jako první se na místě objevil tým devět v čele s hyperaktivním Leem. Neji a Tenten po svém týmovém partnerovi hodili jen pár znechucených pohledů a jeho řeči o síle mládí pouštěli jedním uchem tam a druhým zase ven. Jako další došli členové týmu osm – Shino, Kiba a Akamaru. Všichni však byli značně zamlklí. S největší pravděpodobností za to mohla nedávná ztráta jejich partnerky Shiori. Před šesti měsíci zemřela na jedné z misí mimo vesnici a Shino s Kibou se s její smrtí ještě nedokázali pořádně vypořádat. O chvilku později doběhl udýchaný Naruto se Sasukem.
„Zdar všichni,“ křikl Naruto.
„Říkal jsem ti… uf…, že tu stejně ještě půlka nebude!“ zafuněl Sasuke na svého kamaráda vztekle a kývnul ostatním na pozdrav.
Naruto se nafoukl. „To nevadí. Chtěl jsem přijít včas. Cítím, že někde hluboko uvnitř mě, se začíná probouzet něco jako zodpovědnost.“
„Tomu přece ani ty sám nevěříš!“ zasmála se Ino, která právě dorazila po boku Choujiho a Shikamara. V závěsu za nimi se objevila Temari s Kankurem.
„Co vy dva tady?“ vyjekl překvapeně Shikamaru.
Temari se pobaveně ušklíbla. „Copak? Nerad nás vidíš? Gaara nás poslal spolu s několika dalšími ninji na pomoc Listové. Doslechl se totiž o posledním útoku na Konohu a chtěl, abychom vám pomohli. Momentálně budeme já a Kankurou zastupovat volná místa v týmech sedm a osm.
Sasuke si odfrkl. „Nikdy jsme s Narutem nikoho dalšího nepotřebovali!“
„Tentokrát možná potřebovat budete,“ ozval se znuděný hlas. Všichni přítomní stočili svůj pohled na postavu opírající se o kmen stromu. Kakashi vyšel ze stínu a otočil stránku křiklavě růžové knížečky – zbrusu nového dílu Icha Icha série.
„Ve skupinkách po třech se nenápadně přiblížíte k Vesnici osudu. Budete ale pouze pozorovat! Doufám, že posloucháš dobře, Naruto!“
Blonďáček se zatvářil ukřivděně, ale raději nic nenamítal a nechal svého senseie mluvit dál.
„Váš úkol je prostý. Musíte okoukat co nejvíce nepřátelských technik a pokusit se odhalit jejich slabiny. Za žádnou cenu vás ale nesmí objevit. Nezapomeňte, že tato vesnice s námi zadobře rozhodně není.“
„Myslel jsem, že Hokage-sama jim chce navrhnout mír,“ namítl Chouji. „Proč teda tahle mise?“
„Nikdo neví, jak jejich vůdce na tento návrh odpoví. Je lepší se připravit na všechny možnosti,“ odpověděl Kakashi a otočil další stránku.
Leemu se zaleskly oči. „Na co čekáme! Je čas, aby těm idiotům někdo pořádně nakopal zadní otvory! Sílo mladí!“ vykřikl a dal průchod svým pocitům trojitým saltem. A opravdu. Jen pár vteřin potom už nezbylo po ninjích nic jiného než zvířený prach.