Flu love-1.kapitola

Dnešek se chýlil ke konci, tedy jen časově. Slunce už dávno zmizelo za černými mraky, ze kterých každou chvíli vyšlehl blesk a pak následovala rána, při které každému naskočil mráz po zádech. Nebylo to však jediné co způsobovalo třesení. Ti, co dnešek hodlali trávit venku, teď skončili zmáčení a schovaní někdo pod stromem. Samozřejmě nějakým menším, blesky jasně naznačovaly, že dneska to bude opravdu nářez.
Tým sedm teď zažíval něco podobného, je alespoň nepadlo najít třeba jeskyni, protože to vypadalo na potopu. Seděli uvnitř, každému z oblečení odkapávala voda, všichni pěkně drkotali zuby do rytmu.
Sice jen jednoduchá mise typu D, tentokrát ji však nedokážou plnit. Zanedlouho se k tomu ještě spustili kroupy. Teď už by ven šel jen blázen.
„Blbej déšť nás přece nemůže zastavit,‘‘ brblal Naruto, který stál kousek od východu. Stále zastával názor, že ten déšť jim neublíží. Nejvíc byl proti Sasuke, což všechny překvapilo.
„Seš snad z cukru,‘‘ popichoval Sasukeho s úsměvem na tváři. Doufal, že ho tím pěkně rozdráždí a nakonec změkne a vydá se ven. Nereagoval, dál sedě v jeskyni a klepal se zimou. Dokonce mi ani neodpověděl, jako by ho ani nevnímal.
„Možná bude lepší, když se uklidníš,‘‘ usměrňoval ho Kakashi a posadil se kousek do něj. Stejně jako ostatní měl toho deště plné zuby, nic horšího je potkat nemohlo. Naruto se uraženě posadil vedle a nasadil tvář uraženého fracka. Nakonec jim nezbývalo nic jiného než tu přenocovat a pak se vrátit zpět do vesnice.
Ke všemu štěstí déšť ustal a tak se mohlo vyrazit, ovšem nikdo nespustil oči z Sasukeho, který se začal chovat divně. Dokonce později zakopl o větev a zřítil se na zem. I když se Naruto smál jak pominutý, vůbec si ho nevšímal. Zanedlouho se před nimi začala vyjasňovat brána do vesnice. Misi už plnit nemuseli, na to už bylo pozdě a tak si zasloužili den odpočinku před tréninkem, který je čekal.

Druhý den se jako obvykle čekalo na Kakashiho, ovšem tentokrát se čekalo i na Sasukeho. Ti zbylí dva tomu nerozuměli. Dobře znali svého senseie, ale že by i Sasuke. To nedávalo smysl.
„Hmmm…….Kakashi má zase zpoždění.‘‘ ztěžovala si Sakura a otřela se o sloup.
Nejvíc se však strachovala o Sasukeho, když se neobjevil ani za půl hodinky rozhodla se ho najít.
Dobře věděla, kde se sídlo nachází, horší však bylo najít dům, ve kterým momentálně Sasuke bydlí. Protože se málem ztratila. Nakonec dorazila k domku, který vypadal, že je největší ze všech. Rozhodla se ho prozkoumat, ale kromě pavouků a myší nic nenašla. Pomalu se začala smiřovat s tím, že bude muset prohledat každičký dům. Nejspíš tu stráví celý den.
Ovšem při odchodu uslyšela hluboké zakašlání. Neváhala a vrátila se zpět. Znovu se dala do pátrání, tentokrát důkladněji.
Nakonec zamířila do posledního pokoje. Jestli nebude tam, tak už nikde. Uchopila kliku a pomalu otevřela dveře. Nakoukla dovnitř a zkontrolovala, jestli se náhodou někdo uvnitř nenachází. A přece, něco se choulelo pod peřinou. Pomalu vstoupila, aby případně toho neznámého nevylekala. On se ani nepohnul, dál si spokojeně pochrupoval.
Rozhlédla se po pokoji, když uviděla Sasukeho oblečení, hned věděla, kdo se pod peřinou nachází. Pomalu uchopila peřinu a stáhla ji z jeho hlavy. Opravdu tam byl a tvrdě spal. Vypadal trochu bledě a k tomu byl zpocený, vůbec nevypadal dobře. Jemně s ním zatřásla, aby ho probudila. Nějak dobu nereagoval, pak jen pootevřel víčka.
„C-co se děje?‘‘ zajímal se, zakryl se znovu peřinou. Sakura si však nedala říct a znovu odkryla.
„Je ti dobře?‘‘ zeptala se ho přiložila mu ruku na čelo, aby zjistila jestli nemá teplotu. Jen jak položila ruku na jeho čelo ucítila jak je horká.
„Bože…úplně hoříš!‘‘ udivila se. Měl teplotu, nejspíš ze včerejška. Teď už chápala proč se choval tak divně. Je nemocný.
„Sasuke jak ti je?‘‘ optala se ho a posadila se na kraj postele. Měla o něj strach, nevypadal dobře. On ji však neopověděl jen zavřel oči.
Už ji nezbývalo nic jiného než se o něj postarat. Došla tebe do kuchyně, kde namočila kus látky do vody a přinesla mu to. Stále tvrdě spal a tak ho nebudila, jen dala mokrý hadr na hlavu a zabalila ho do peřiny.
Po několika dlouhých minutách začal Sasuke konečně přicházet k sobě. Otevřel oči a prohlídl si pokoj. Chvíli vypadal trochu dezorientovaně, vůbec si nemohl uvědomit, jak se dostal do postele natož, aby věděl kde je.
Sakura si jeho zaujatého pohledu povšimla a pomalu přistoupila k němu. Všiml si ji a snažil se před ní někam schovat. Pro něj vypadala jako hyena, která dlouho nejedla.
Přisedla si na okraj postele a snažila se mu nahlídnout do obličeje, který před ním skrýval.
„Tak co ti je?‘‘ položila mu tu stejnou otázku, ale tentokrát doufala, že tentokrát dostane trochu srozumitelnější odpověď. Nereagoval, jen se dál před ní snažil uchránit tvář.
„Jak myslíš, chtěla jsem ti pomoct. Teď choď namáčet hard sám!‘‘ pokoušela se o opačnou taktiku, ale Sasuke to jen uvítal. Přetočil se na bok a dál si spokojeně oddychoval. Tohle ji nevyšlo, vůbec ji nenapadlo, že Sasuke není tak hloupí jako Naruto. Ten by teď ležel u nohou a prosil by.
„Nechtěla jsi náhodou jít?!‘‘ poznamenal Sasuke a posadil se, aby na ni lépe viděl. Zdálo se mu, že tam stojí už nějak dlouho. Sakura sebou při jeho slovech trochu lekla, ale nakonec pomalým krokem vyrazila ke dveřím. U nich se ještě zastavila, doufala,že si to Sasuke ještě rozmyslí, ale tu dobu už dávno spal.
Sklopila hlavu a rychlým krokem zmizela pryč.