Elite Six - Kapitola 28. - Morituri

Elite Six - Kapitola 28. - Morituri

„A já bych se k vám taky přidala...“ přiběhla k nim Rika. „Tam u nás už moc co k práci nebylo tak šla Jidus pomoct Minatě a Revanovi a já sem...“ odpověděla na Moriturin tázavý pohled. Ta přikývla a už se všichni hnali směrem k Ichigovi.
„Vůbec se mi to nelíbí,“ zavrčela Morituri a ostražitě pozorovala Ichiga-Hollow. Předstoupila před něho a usmála se na něho: „Vzpomínáš si na mě?“
Ichigo-Hollow se přestal vesele šklebit a zadíval se na ní zvědavým pohledem. Ona tam jen stála a dívala se na něho. Tělo jejího přítele v boji ovládnul jeho vnitřní démon. Už se s ním jednou setkala a vůbec se jí nelíbil. Jak byl Ichigo milý a ochotný vždy pomoci příteli v nouzi, tak tenhle tvor byl egoistický až hrůza. Zajímal ho jen boj a silní protivníci.
Opodál se zastavil boj mezi Sethem, Revanem a Minatou. Seth byl tak zvědavý na situaci, která se odehrávala v řadách jeho nepřátel, že se vznesl vysoko na oblohu, aby viděl celou situaci pěkně z velké perspektivy. Revanovi a Minatě nezbylo nic jiného než se na něho vztekle zašklebit a přesunout se ke skupině, která se vytvořila kolem Ichiga.
„Mori, poradíš si s ním,“ zeptal se jí s obavami v hlase Revan a očima neuhnul z Ichiga. I on už se jednou s tímto týpkem setkal a měl na něho stejný názor jako Morituri.
„Neboj se,“ zašklebila se na něho. „Buď Ichiga vykopu z té jeho schovávačky nebo ho zabiju.“
Ichigo-Hollow se jen zasmál: „Do toho! Ukaž, co v tobě je!“
„Vidím, že si mě nepamatuješ,“ usoudila Morituri.
Teď se ten dotyčný přestal smát a znovu si jí pozorně prohlížel. Katanu, kterou měl položenou ležérně na rameni, pevně stisknul a zavrčel: „Ty!“
„Výborně,“ usmála se ledově, až některým kolem naskočila husí kůže.
„Ty jsi ta fuchtle,“ promluvil znovu bílý Ichigo.
„Copak jste mezi sebou měli,“ zajímala se Jidus zvědavě.
„Nic co by stálo za řeč,“ odvětila jí Morituri, ale všichni měli pocit, že jim neříká všechno.
Najednou už Morituri nestála u svých spojenců a přátel, ale ocitla se na půl vzdálenosti od Ichiga. Ten taky nelenil a srazili se s obrovskou razancí.
Morituri vykryla Ichigův výpad svými katanami a svírala jeho katanu mezi svými do kříže. Něco na sebe zavrčeli, ale bohužel to nikdo neslyšel.

„Hele, oni se znají,“ zajímal se Naruto a díval se na jejich střet.
„Asi jo,“ usoudila Sakura.
„Spíš to vypadá jako milenecká hádka,“ neodpustil si rýpnutí Mefisto. Za to ale schytal od Revana pěknou ránu, až chytnul druhou o zem.
„Ses snad zbláznil,“ utrhnul se na něho Revan. „Jak něco takového můžeš vůbec vypustit z pusy?“
Najednou vypadal Revan ještě hrozivěji než Morituri nebo Ichigo v tuhle chvíli, kdy spolu měřili síly.
„Revane, co je s tebou,“ nechápala Rika.
„Se mnou,“ podivil se dotyčný.
„Jo s tebou,“ potvrdila mu to Rika znovu.
„Se mnou není vůbec nic,“ rozčílil se Revan mírně. „Vůbec nic. Jenom támhle moji dva přátelé bojují mezi sebou na život a na smrt. Ale mě vůbec nic není.“
„Nevyšiluj,“ zavrčel Gabriel.
Revan vypadal, že vybuchne jako malá atomová bomba, ale naštěstí ho zaujalo něco jiného. Kolem jejich hloučku právě proletěla bílá postava a zabořila se nohama při brzdění mírně do země. Všichni se za ní podívali a uviděli Ichiga-Hollow, jak se přiblbě šklebí. Otočili se druhým směrem a pro změnu uviděli Morituri, jak se upřeně dívá na svého protivníka a nevnímá nikoho jiného.
„Cha cha, jsi dobrá,“ ocenil její bojové dovednosti bílý Ichigo.
„Díky.“
„Ale to už vím z minula,“ pokračoval. „Když jsme se minule potkali, bylo to opravdu velmi příjemné setkání. Jen co je pravda.“
„To myslíš, jak jsem ti nakopala zadek,“ zajímala se Morituri a znovu se začali přibližovat se zbraněmi připravenými k útoku.
„Přesně tehdy,“ zasmál se vysokým ječivým hlasem. „Ale dneska to budeš ty, kdo prohraje.“
„Uvidíme.“
A znovu se střetli. Od zbraní se odrazilo několik jisker. Najednou se oba zastavili, odskočili od sebe a podívali se na nebe. Tam jim totiž tleskal Seth.
„Výborně,“ tleskal a smál se. „Vy mi šetříte práci.“
„Ty taky dojdeš na řadu,“ pronesli oba dva naráz. Podívali se po sobě a zašklebili se na sebe, ale pak jim tenhle výraz z obličejů zmizel a nahradil ho zarputilý. A zase od znova, jedno střetnutí zbraní následoval další střet.
„Všimli jste si, jak jsou si ti dva podobní,“ nadhodil Dave.
„Oba stejně vzteklí,“ zašklebil se Naruto.
„Máš štěstí, že tě ani jeden z nich neslyší,“ řekl mu Sasuke. „Jinak bys mohl taky dostat přes hubu.“
Naruto se na něho jenom zašklebil a znovu obrátil svojí pozornost k boji. Morituri se právě opět srazila s Ichigem a opětně od zbraní odletěly jiskry.
„Teda jestli to půjde takhle dál, tak jim z těch ostří moc nezbude,“ zašklebil se Mefisto.
„Ježíši, kam na to chodíš,“ zavrčel Revan a Mefisto se rychle klidil z jeho dosahu, aby náhodou neschytal zase jednu o zem.

Ichigo-Hollow odskočil mimo dosah Morituri. Rukojeť katany sevřel do obou dlaní, zavřel oči a soustředil.
„Co se to děje,“ nechápal Naruto.
„Ježíši,“ vydechla Jidus, když se kolem Ichiga začala objevovat černá záře.
Bílý Ichigo měl za sebou černé pozadí, takže tento kontrast by byl v jiné chvíli nádhernou podívanou, ale ne teď. Teď se chystal vrhnout všechnu svoji sílu po svém protivníkovi.
„Morituri,“ vykřikla zděšeně Rika. Cítila jakou sílu Ichigo hromadí, a tak měla o svou přítelkyni strach.
„Neboj se,“ uklidňoval ji Gabriel a ukázal směrem k Morituri.
Ta stála klidně na místě, kde jí Ichigo opustil. Její pohled byl zaklesnutý na nepříteli. Její zelené oči dostaly červený nádech, křídla se jí rozevřela na zádech jako temnému andělovi. A všude kolem ní planula bílá záře.
„Panebože,“ vydechl Revan. I když je znal oba už nějakou chvíli, tohle ještě neviděl. Kolem bílého Ichiga se rozprostírala černá záře a kolem Morituri bílá. Cítil tu sílu, která z obou unikala, a taky cítil, že až se tyto dvě síly střetnou, tak to bude hrozné.
„Naruto,“ přerušil jeho myšlenky zděšený výkřik. Prudce se otočil a uviděl Naruta, jak klečí na zemi a drží se za srdce. Nad ním stál Sasuke a s obavami na něho hleděl.
„Jsem… v pořádku,“ vyrazil ze sebe ztěžka. Ale opak byl pravdou. Jeho oči dostaly červenou barvu, zuby i nehty se mu prodloužily.
„Kyuubi,“ vydechla Minata. „Cítí sílu těch dvou a chtěl by se s nimi utkat. Musíš s tím bojovat!“
„To se líp řekne, než udělá,“ zavrčel Naruto a klesnul na všechny čtyři. Zhluboka dýchal a ze všech sil bojoval o svoje tělo.
A právě v tu chvíli otevřel Ichigo svoje bílé oči a podíval se na Morituri. A jeho síla kolem něho utvořila obraný kruh.
„Ha ha,“ smál se šíleným smíchem. „Teď zemřeš!“
„To se uvidí,“ vyšla odpověď z úst Morituri. Ne jejím obvyklým hlasem, ale hlasem, který mohl lámat hory. I její nahromaděná síla dosáhla vrcholu, její dlouhé vlasy divoce vlály ve větru, který způsobovala. Oči zářily krvavou barvou a ruce pevně svíraly zbraně.
„Všichni se kryjte,“ zakřičel Revan, když se ti dva pohnuli směrem k sobě. Ale nikdo to nestačil, všichni byli odhozeni v dál tlakovou vlnou, která se utvořila při střetu Morituri a Ichiga. Nikdo neviděl, jak se kolem těch dvou vytvořila nepropustná bublina zářící černou a bílou barvou. A když praskla, zvířila obrovské množství prachu a země.

Když se oblak prachu usadil, objevila se v něm jenom jedna postava. Stála tam v černých šatech a na slunci se leskly oranžové vlasy. Ichigo byl zpátky. Zmateně se rozhlédl kolem a zeptal se: „Co se tady stalo?“
„Ichigo,“ byl hned u něho Revan a byl rád, že jeho přítel je v pořádku.
„Kde je Morituri,“ vykřikla náhle Jidus, jelikož jí nikde neviděla. Rozhlížela se kolem a hledala ji. I přes radost, že je Ichigo znovu s nimi ve svém normálním stavu, skoro zapomněli na druhého z oné zvláštní dvojice, která jím tady před chvíli předvedla svoji sílu.
„Támhle,“ ukázala Minata kousek od jejich skupinky.
Jidus, Revan i Ichigo se otočili oním naznačeným směrem a srdce se jim skoro zastavila.
Ležela tam. Ležela tam v kaluži vlastní krve. Oči zavřené, vlasy rozhozené kolem hlavy jako svatozář a dokreslovaly to černá křídla rozprostřená pod ní.
Gabriel, upír, už u ní klečel a zjišťoval rozsah zranění. Jeho ruce přejíždějící po jejím těle se třásly čím dál tím víc.
„Gabrieli,“ ozval se za ním Davův hlas. Pomalu otočil hlavu a smutně zakroutil hlavou.
„Je mrtvá,“ vyrazil ze sebe ztěžka. Mefisto klesnul na kolena vedle něho a měl pocit, že se mu roztrhne hruď, jak ho to bolelo. A ostatní na tom nebyli o nic líp.
„Ne,“ vydechla Jidus a také klesla k tělu přítelkyně. Ostatní sklonili smutně hlavy.
„Kdo jí to udělal,“ zeptal se nechápavě Ichigo.
Naruto, podpíraný Sasukem, jelikož ho vyhraný boj s Kyuubim dost vyčerpal, se na něho vztekle podíval, Morituri měl rád, i když se ještě moc neznali, a zavrčel: „Ty! Ta tvoje černobílá imitace!“
„Cože,“ zděsil se Ichigo. Nepamatoval si, že by se přestal ovládat. „Ne. To není pravda. Revane?“
Otočil se na přítele, ale ten jen mlčel.
„Ne,“ vydechl znovu zděšeně. Upustil katanu a ta se zařinčením dopadla na zem. Strnule se díval na svoje ruce, na kterých bylo trochu krve. A stále dokola opakoval: „Ne, ne. To nemůže být pravda!“
Dave to všechno sledoval s klidem sobě vlastním, pak si povzdychnul a řekl: „Přestaňte s tím divadlem!“
Všichni se na něho překvapeně zadívali. Nikdo nechápal, proč je tak klidný, když mu zemřel dlouholetý přítel.
„Dave,“ zašeptal Mefisto. „Co je to s tebou?“
„To nemáš aspoň troch úcty,“ vyletěl Gabriel jako čertík z krabičky a chytnul ho za oblečení na hrudi.
„Pusť mě,“ zasyčel mu Dave do obličeje.
„Ona je mrtvá,“ nevěřil upír vlastním uším. „A ty se chováš takhle.“
„Ježíši,“ odstrčil ho prudce, až se Gabriel zapotácel. „Copak už jsi zapomněl, co se to stalo posledně?“
„Cože,“ nechápala Jidus. Ale na tvářích upíra a vlkodlaka se rozzářilo pochopení a radost.
„Tak vysvětlí nám to někdo,“ dožadovala se Rika.
„Naposledy, když Morituri zemřela,“ začal Dave.
„Cože,“ vykřikl Naruto.
Dave si ho změřil naštvaným pohledem a pokračoval: „Tak dva dny nato při přípravách na pohřeb se probrala. A vyhrožovala, že jestli nedají tu balzamovací tekutinu pryč, tak jim ji narve, tam kam slunce nesvítí. Pak zabalená jenom do prostěradla, prošla celým sídlem, a všichni si mysleli, že vidí ducha.“
„Zapomněl si říct, že cestou nakopala pár strážných,“ zašklebil se Mefisto.
„Takže ona se probere,“ ujišťoval se Ichigo a měl pocit, že mu spadla ze srdce celá skála a ne jenom ten příslovečný kámen.
„Určitě,“ uklidnil ho Dave. „Morituri je u nás jediná svého druhu. Nikdo neví, kde jsou její hranice.“
„Díky bohu,“ vydechl Revan ulehčeně. I jemu spadl kámen ze srdce. Bylo by to strašné, kdyby jeden z jeho přátel zabil druhého.
„Otázka je spíše kdy,“ povzdychnul si Dave.
„To vás už nemusí zajímat,“ ozval se za nimi známý hlas Setha. „Jelikož když se ona probere, tak vy už tady nebudete.“
Všichni se prudce otočili a hleděli do tváře dalšímu problému.
„Skončí to někdy,“ zavyla Jidus vztekle.