Elite Six - Kapitola 17. - Minata

Ehm ... Ahoj
Jsem v Elite Six nová, tak snad se vám moje díly budou taky líbit x)
Btw. Asi je to trošku jinej styl, než na jakej ste tady byli zvyklí :D
***
„Naruto?“ zakřičela Sakura. Dívala se na něj a měla strach. Kolem něho stále zářila Kyuubiho chakra, která ho pomalu uzdravovala. Přeměna na čtyřocasou podobu ho stála hodně sil.
„Vyhráli jsme?“ zasípal Naruto a vyčerpaně se svalil na zem. Sakura k němu přiskočila a začala mu v léčení pomáhat. Teď, konečně, tu může být s ním. Pro něj.
„Jo, vyhráli,“ zašeptala, „ale nevíme, co se děje s Elite six. Někam zmizeli a teď …“
„Neměli bychom jim pomoct-ttebayo?“
Naruto těžce dýchal, ale jeho tep se ustálil. Léčení bylo účinné. I když on sám byl na pokraji sil, stále myslel na své přátele. Teď se ale vrátil ten, na kterém mu tak záleželo. Sasuke, Sasuke Uchiha. Rozhlédl se. Jeho pohled zachytil ten Sasukeho, jak ho pozoroval. Usmál se. Sasuke se usmál také.
„Naruto?“ řekl a přešel k nim. „Naruto, promiň. Teď jsem zpátky. Abych všechno napravil.“
„Sasuke!“ zakřičela najednou Sakura a rozhořčeně se na něj podívala.
„Ty pitomče!“
Naruto se sípavě zachechtal. Konečně nadávala jemu.
„Tys … Tys nás tu nechal, hledali jsme tě, obětovali jsme toho pro tebe tolik! A ty … Ty se vrátíš až teď?“ pokračovala Sakura s výčitkou v očích.
Sasuke sklopil pohled k zemi.
„Udělal jsem blbost. Promiňte …“
„To je všechno?“ zakřičela Sakura a jednou rukou ho praštila po hlavě. Druhou léčila Naruta.
„Zvykej si,“ usmál se Naruto, zatímco si Sasuke masíroval bouli na čele.
„Už dlouho jsem od Orochimara chtěl odejít. Začínalo mi docházet, že je slabý. A že mi stejně nepomůže,“ ušklíbl se svým pohrdavým úsměvem, „a potom …“
Sakura pokrčila čelo.
„Potom?“
„Přátelství …“ zašeptal Sasuke. „Uvědomil jsem si to. Když Orochimaru zabil nějakého muže, který křičel, že byl jeho přítel. Přátelství je přednější …“
Naruto už nic nechápal.
„Když jsme spolu bojovali, Naruto, já si to uvědomil. Že mi to přátelství chybělo.“
„Ale …“
„Já …“
Sasuke najednou ztuhl. Sakura přestala léčit Naruta, který se už byl schopný postavit na své nohy. Podívala se na místo, kam Sasuke nepřestával zírat. Přímo za Narutem. Ten se otočil …
„Ahoj,“ zašeptal nějaký hlas.
Zasvítila záře, oslnivá bílá záře, která se rozlehla po celé ulici, kde obyvatelé Konohy oslavovali své vítězství. Najednou všichni ztichli a tichem se rozléhal jenom udivený šepot. Bílá záře vznikala z ničeho nic. Drobný třpyt se rozlétl vzduchem a ve světle se daly rozeznat nějaké rysy. Najednou se v něm objevila postava.
Usmívala se. Delší tmavé vlasy létaly větrem, který nikdo jiný necítil. Nějaká dívka. Měla za pasem katanu, bílou katanu. Stejně sněhovou, jako bylo její kimono i jako čelenka, která jí obepínala čelo. Měla na sobě znak Konohy. List. Byla mladá a zelené oči se usmívaly na ostatní. Záře pomalu zhasínala a třpyt se usadil na domech okolo.
„Ahoj,“ zopakovala.
„Co …“ vydechl Naruto a dívka se pohnula.
„Kdo jsi?“ zeptala se Sakura. Nějak tušila, že od ní nemůže čekat nic špatného … Ale stejně ji mrazilo v zátylku.
„Počty byly vyrovnány,“ zašeptala dívka a usmála se.
„Počty?“
„Musí být zachováno dobro a zlo světa. Dobro bylo hodně oslabeno. A ještě byl v jiné dimenzi vyvolán Temný pán. Mě přivolali na pomoc. Když Temný pán oživil tolik mrtvých a ti přešli do jeho područí, dobrá strana si řekla, že je na čase, aby taky pomohla.“
„Temný pán?“ zeptal se Naruto se zdviženým obočím.
„Nevím, proč jsem zrovna tu. Měla bych být jinde, fakt že jo …“ pokračovala a rozhlédla se kolem. Jako kdyby něco hledala.
„A … A na co jsi vlastně tady?“ zvedl hlavu Kiba, který měl také spoustu otázek.
„Hm,“ ušklíbla se dívka, „asi bych měla být mrtvá. Pamatuju si, jak mě zabili. Kyuubiho oheň nebyla zrovna lahůdka.“
Sakura se ošila.
„Ale právě proto, že bylo vyvoláno tolik mrtvých za špatným účelem, povolali alespoň mě. Možná se za mě trochu přimluvil můj bratr.“
„A kdo byl tvůj bratr?“ ptal se Kiba dál.
„Minato Namikaze,“ usmála se dívka a vyplázla jazyk.
„Já vím, že ho všichni znáte, a jsem pyšná, že-,“
„Kdo to byl?“ zamračil se Naruto.
Až teď si ho dívka všimla. Nejdřív zůstala překvapeně hledět, ale potom přivřela oči. Doopravdy mu byl tak podobný? A nebyl to náhodou ten jeho syn? Ten Jinchuuriki?
„Víš že -,“
Víc dopovědět nestihla, protože k ní přiběhl Kakashi. Před pár minutami se probral z kómatu a ještě si uvědomil, co musí udělat.
„Kakashi …“ vydechla, když zahlédla vysíleného shinobi, jak se k nim dere z posledních sil.
„Neříkej … Neříkej to … Nesmí se to dozvědět … Ještě, ještě ne … Příjde čas …“ zasípal a znovu padl do světa snů. Mangekyou sharingan ho strašně vysiloval. A jako zázrakem, na chvíli přišel k sobě, zrovna teď …
„Kdo to byl?“ nepřestával doléhat Naruto.
„Jenom Čtvrtý hokage … A já se jmenuju Minata, kdyby to někoho zajímalo. Fakt že jo, lidičky!“ usmála se. Ačkoliv měla být už dávno mrtvá, rozhodně měla energie za několik lidí.
„Tak …“ usmála se a stále se rozhlížela kolem, „teď bychom měli najít cestu, kterou se dostaneme za tím Temným pánem. Já ho prý můžu pomoct zničit.“
Všechno říkala, jakoby nic.
Uvědomila si, že před chvílí viděla svého starého přítele.
Rozběhla se ke Kakashimu a dotkla se jeho víček. Okamžitě se začal probouzet.
„Mám limit,“ zasmála se, „můžu pomoct třem lidem. A tebe asi budem potřebovat … Jenom doufej, žes to nevyplýtval na nikoho jinýho.“
„Minato?“ zašeptal a pomalu se zvedal. Z jeho předchozí unavenosti už nebylo poznat ani trošku.
„Jo jo, Kakashi. Jsem zpátky. A teď, prosím, můžeš znova aktivovat svůj Mangekyou sharingan? Ten by nám teď měl pomoct … Neposílá věci do jiných dimenzí?“
„No jo, ale-,“
„Neboj, mě to neublíží. Můj čas příjde až potom, fakt že jo …“

Revan ležel na zemi a držel se za bok. Na jeho ruku padala teplá krev a máčela hnědý plášť. Usykl bolestí. Pozoroval to, co se kolem něho dělo. Upír i vlkodlak likvidovali vřavy nepřátel, ale stejně bylo vidět, že jim to dá zabrat. I lidé bojovali. Bojovali statečně. Členové Akatsuki jenom zlomyslně pozorovali celé bitevní pole ze zadu. Orochimaru se ušklíbl tím svým nechutným úšklebkem.
„Ty hajzle!“ zakřičel Revan, ale vysíleně si znovu klekl na zem.
Najednou něco připoutalo jeho pozornost. Podíval se vpravo, tam, kde ještě žádná bitva nehrozila.
„Cože?“ vydechl. Byla to doopravdy ona?
„Minato?“
Dívka k němu šla pomalým krokem a když přišla až k němu, vyplázla na něj jazyk.
„Čau,“ zašklebila se.
„Ty … Ty máš být mrtvá! Ale nevypadáš na to, že jsi na jejich straně …“
„Hehe, to teda nejsem! Víš, žes vyrostl? Od tý doby, co jsme se viděli naposledy. Je to už hodně let!“
„No, a hned potom zemřel Minato i ty,“ zamračil se. Byla to sestra jeho senseie. Kunoichi, která ale zemřela při útoku devítiocasé lišky na Konohu. A teď se vrátila?
„Prostě znova žiju. Abych vám pomohla,“ usmála se a přelétla pohledem bojiště.
„To teda bude fuška …“