Fade into the Moonlight, 010- Další zrada

„Gekko’ü? Není to doufám to, co si myslím, že je.“ Znejistěla Adha při pohledu do trávy. Leželo tam něco malého a bílého.
„Cazze’ia’ro! Adho, rychle!“ Zavelel Gekko’ü a společně se rozběhli k tomu ležícímu objektu v trávě. Rychle doběhli k tomu objektu.
„Ježíši! Chudáček malý!“ Zabědovala Adha, když zjistila, co to je. Bylo to mládě bílého tygra.
„No, no… klid, maličký.“ Utěšoval ho Gekko’ü a dál zjišťoval, co mu je. Malý tygr unaveně zvedl hlavu a chtěl se bránit.
„Neboj. Nechci ti ublížit. Pomůžu ti.“ Utěšoval dál Gekko’ü, když tygřík chtěl zvednout tlapičku.
„Ty mu rozumíš?“ Zeptala se Adha a klekla si naproti. Gekko’ü si mezitím sundal batoh a odložil ho stranou.
„Ne. Ale vidím mu z očí, co by mi asi tak řekl, kdyby mohl. Drž ho.“ Nakázal Gekko’ü a Adha učinila. Tygřík zvědavě pohlédl na oba dva. Rozhodl se, že jim uvěří.
„No jo! Smyčka!“ Zvolal Gekko’ü a mezi dvěma prsty pravačky držel tenký drát, který byl účinně schovaný v trávě.
„Kdo by tohle mohl udělat?“ Zeptala se Adha a konejšivě hladila tygříka po hlavě. Gekko’ü jen zavrtěl hlavou a vytočil si ruku v zápěstí. Ze zápěstí mu vyjela kratší krystalová čepel a drát přeřízla.
„Adho, podívej se do batohu, měl bych tam mít lékárničku. Já mu mezitím sundám to oko.“ Nakázal Gekko’ü a chytil tygříka tak, aby mohl aspoň jednou rukou odvázat smyčku. Adha mezitím vyndala obvaz a znovu převzala tygříka do své péče.
„Zkus kontaktovat Tigris, jak pečovat o malého tygra.“ Prohodil Gekko’ü, když obvazoval malému nohu.
„Neříkal jsi, že irbisové a tygři jsou skoro to samé?“ Zapochybovala Adha, když Gekko’üovi zbývala asi tak půlka obvazu.
„To možná jo. Ale i tak jsou jiní. Klid, maličký. Nic se ti nestane.“ Pronesl Gekko’ü a poslední kus obvazu založil. Ale i tak hledal ten drátek, aby mohl obvaz upevnit.
„Tak Tigris na nás počká v domě.“ Informovala Adha, když Gekko’ü udělal na konci drátu uzel a zapnul batoh. Náhle se zvedl mocný vítr.
„Sakra!“ Zaklela Adha. Gekko’ü ihned vzhlédl k temnému nebi.
„Teď musíme rychle!“ Nakázal Gekko’ü a musel se pořádně držet, protože silný poryv větru zavál z jiné strany.
„Tomuhle říkám silný vítr.“ Uznala Adha. Vítr přibýval na síle.
„Není čas! Pojď, musíme jít!“ Zavelel Gekko’ü a Adha popadla batoh.
„Vezmeš ho?“ Zeptala se, když si poupravila popruhy.
„Nebude to na tebe moc těžké?“ Opáčil Gekko’ü a vzal tygříka do náruče. Odpovědí mu bylo zavrtění hlavou.
„Beino. Tak pojď!“ Zavelel černovlásek a dvojice se rozběhla směrem k vesnici. Museli se postupně schovávat za kameny, protože vítr byl nepředvídatelný.
„Brány vesnice jsou blízko! Zapni si ten plášť!“ Nakázal Gekko’ü, když se schovával za kamenem a zjišťoval tygříkův stav.
„Takový vítr je tu běžně?“ Zeptala se Adha, když si zapnula plášť a sledovala reakce malého tygra.
„Jenom před bouří, nebo před zimou.“ Upřesnil Gekko’ü a vyčkával. Jakmile vítr trošku ustál, dvojice se rozběhla do vesnice.
„Přijdu později. Skočím ještě za tím kovářem.“ Řekl Gekko’ü a převzal batoh, Adha převzala malého tygra.
„Dávej na sebe pozor.“ Varovala ho. Pak dostala pusu a vešla do domku. Gekko’ü pokračoval ke kováři.
„Jine! Jine, otevři!“ Hulákal Gekko’ü, když stál u zavřené kovárny. Hned na to mu Jin otevřel, celý rozespalý.
„Co se… Ah, Gekko’ü! To jsi ty! Co potřebuješ?“ Zeptal se Jin mírně rozmrzele. Gekko’ü sundával batoh.
„Nesu ty suroviny.“ V ten moment Jin ožil a převzal batoh.
„Počká to do zítřka?“ Zeptal se Jin, už trošku víc živěji.
„Klidně.“ Odpověděl Gekko’ü a rozdělili si cesty. Tak, to by bylo. Následující cestu bral po střechách a musel spěchat. Nikdy nevěděl, odkud zase začne vát vítr.
„A tady!“ Vydal ze sebe Gekko’ü a dopadl na střechu s poklopem. Jediný dům, který to měl, byl ten, kde momentálně přebývali. Otevřel poklop a během skoku dovnitř ho i zavřel. Pád zbrzdil kotoulem.
Adha zaslechla na vrchních patrech tlumené rány. Došlo jí, že se Gekko’ü vrátil, tak nechala tygříka odpočívat a šla černovláskovi naproti.
„Jak je na tom?“ Vyzvídal Gekko’ü, když si sundával boty.
„Je v pořádku. Tigris mi řekla, jak se o něj postarat. Tohle zvládneme, ne?“ Zeptala se Adha odhodlaně, načež černovlásek přikývl. Pak se vydal omrknout tu malou šelmu. Adha ještě chvilku pozorovala situaci venku, vítr nabíral na síle, než se nakonec vydala za svým přítelem. Našla ho, jak klečí u mláděte přikryté jeho tričkem. Měla matný výhled na jeho jizvu na hrudi, sama se musela ptát, jak to mohl přežít.
„Tak zítra by už byl schopný chodit.“ Zakončil Gekko’ü svoje pozorování, čímž uvrhl Adhu zpět do reality.
„Už zítra? Myslela jsem, že na tom bude hůř.“ Zadumala Adha a Gekko’ü se zvedl. Teď měla jasný pohled na jeho jizvu na jeho vypracované hrudi.
„Měl štěstí, ale ta smyčka ho měla jen zastavit, popřípadě oslabit. Zítra tu bude pobíhat jako neřízená střela.“ Vysvětlil Gekko’ü a přešel k oknu. Vítr zuřivě lomcoval s větvemi.
„Zítra se opět vracím ke své práci. Je těžké hrát na dvě strany.“ Promluvil černovlásek se založenýma rukama na hrudi. Měl i pocit, že sem tam zahlédl ve vzduchu i něco bílého. Takže nástup před zimou. Městský kalendář nelhal.
„Pracuješ jak pro Ninji tak pro Lovce?“ Zeptala se Adha, když přešla k němu. Gekko’ü jen přikývl.
„Co po tobě většinou chtějí?“ Vyzvídala dál. Její přítel svěsil ruce podél těla.
„Různé věci. Většinou ale někam dojít, tam někoho zabít, zjistit informace, nebo něco ukrást, příležitostně se vrátit zpět a ohlásit svůj úspěch. Jednu práci jsem už za dnešek stihl, takže si to můžu domyslet.“ Vysvětlil Gekko’ü s povzdechem. Ucítil, jak se Adiny prsty dotýkají těch jeho.
„Stojí to za to, taková práce?“ Zeptala se Adha zvědavě. Gekko’üovu ruku už pevně držela.
„Moc ne, ale plat je slušný. Platí předem.“ Odpověděl Gekko’ü a dál sledoval situaci venku. Vítr svoji sílu nezměnil, jen přibylo na intenzitě sněžení.
„Měl bych se jít vyspat, pokud chci, abych tu práci dobře udělal.“ Zakončil Gekko’ü sledování z okna a chtěl odejít.
„Gekko’ü?“ Černovlásek se zastavil, očekával všechno možné.
„Kdybych ti řekla, že tě teď chci… měl bys mi to za zlé?“ Vyřkla Adha svoji otázku. Gekko’ü se k ní otočil čelem, zjevně nad něčím uvažoval.
„Jelikož posledně to bylo takové přepadení, tak řeknu jen jedno.“ Pronesl Gekko’ü zamyšleně. Adha čekala, co z něj vypadne.
„Tak pojď do mě.“ Pobídl ji vyzývavě, což Adha přijala. Co se odehrálo dál, to si snad můžete domyslet.
Uběhlo následujících osm dní. Ninjové z Konohy plnili svoji misi a Gekko’ü plnil zase svoje úkoly pro obyvatele Shimogakure. Zrovna se chystal jeden úkol splnit. Jeden z posledních. Kráčel po ulici s Li’iu a zaujatě se s ní bavil.
„G, cítíš to?“ Zeptala se Li’iu, když ji podivný pach udeřil do nosu.
„To je krev! Avaniita!“ Zavelel Gekko’ü a vedl cestu spletitými bočními uličkami, které bylo dlouho neudržované. Samý binec, špína a smrad.
„Do p****e!“ Vydal ze sebe Gekko’ü, když někoho našel. Bylo to jediné slovo, na co se zmohl. Li’iu za ním jen vystrašeně vyjekla a snažila se na toho někoho nedívat. Na zemi v menší kaluži ležel někdo mohutný, který až moc připomínal Kakkòa.
„Cazze’ia’ro, Kakkò! Hej! Slyšíš mě?“ Snažil se Gekko’ü svého přítele probrat. Co se tu sakra stalo?!
„Kdo mu to mohl udělat?“ Zeptala se Li’iu při pohledu na Kakkòovu pravačku. Od loktu dolů měl ruku urvanou a ránu už prolezlou červy.
„Uncio…“ Zahuhlal Kakkò na smrt unaveně. Gekko’ü mu jen na nezraněnou část pravačky přiložil svoji ruku, kolem rány se začal objevovat led.
„Teď ne, Ursíne. Vypálím ti ty červy a potom zmizíme. Určitě to budeš mít i celé zanícené.“ Nakázal Gekko’ü a čekal, než se zbaví posledního červa.
„Pojď, Li’iu! Pomož mi s ním.“ Nakázal Gekko’ü a přehodil si Kakkòovu zraněnou ruku přes rameno. Li’iu si přehodila nezraněnou a společně odešli pryč.
„Zamíříme do staré dílny. Pokud si dobře pamatuju, byly tam i plány na tvorbu umělých končetin. Tím možná Ursínovi pomůžeme.“ Usměrnil Gekko’ü cíl cesty, jenže Li’iu se chtěla vydat jiným směrem.
„Počkej. Skočím aspoň pro Sakuru. Ta by mi mohla pomoct.“ Trvala Li’iu na svém a oddělila se. Gekko’ü tedy táhl obra dál.
Když už byl Kakkò v péči mediků, mohl se Gekko’ü plně věnovat svému úkolu. Tak tohle se mi nelíbí. Tohle musím vyšetřit co nejrychleji! Gekko’ü pomalu přecházel do sprintu přes celou vesnici.
„Uncio, poslouchej mě! Dávej si pozor! Ninjové začli robit razii proti nám. Hodlají se zbavit každýho Lovce a každýho, kdo je s nima spolčenej. Vidíš, jak jsem dopad.“ Zavzpomínal černovlásek na slova jeho přítele.
„Klídek, Kakkò. Pokusím se zjistit, o co jde.“ Zaslechl svůj vlastní hlas. Po cestě musel přeskočit lavičku, aby se rychle a bezpečně vrátil na svoji stezku.
„Beino, amisca. Fat‘ atenzí‘.(Dobře, příteli. Buď opatrný.)“ Gekko’ü se dostal před budovu, kde sídlil zástupce Lovců v Shimogakure. Tak schválně, co se dozvím. Zhluboka se nadechl a vešel. Vrátil se asi o patnáct minut později. Měl za úkol donést Mírovou smlouvu vůdci vesnice. Tak jdeme na to. Najít budovu vůdce vesnice by bylo pro normálního člověka v mlze těžké. Gekko’ü měl ale díky Síle Unciů jisté výhody. Například zlepšený zrak, hlavně za snížené viditelnosti. K budově došel, ale všiml si divných zvířecích siluet kolem. Nechal to být a vešel. K jeho překvapení bylo v budově mrtvo. Doslovně.
„Co se to tady sakra stalo?“ Zavrčel Gekko’ü nevrle a pokračoval dál. Vylezl po schodech a chtěl se vydat ke kanceláři. Překvapily ho ale vyražené dveře a mrtvé tělo vůdce vesnice ležící u zábradlí. Co to sakra?!
„Ach, Gekko’ü. Jaká náhodička!“ Ozval se za osloveným něčí hlas. Černovlásek se otočil za zdrojem, spatřil Irbise, jak se krčí na zábradlí a na kožichu měl krevní stopy.
„Uro! Co se tu stalo?“ Vyzvídal Gekko’ü, irbis jménem Ura seskočil ze zábradlí a přešel do kanceláře, kde vyskočil na stůl.
„Mohl bych říct, že jsem ti zachránil zadek. Přesně tak, Gekko’ü! Tenhle muž byl posedlý. Vůle Bílého Šamana sílí.“ Odpověděl Ura mysteriózně.
„Nerozumím.“
„Vysvětlím. Tu mírovou smlouvu, co neseš… tu jsi mu měl dát, verrai?“ Začal Ura, Gekko’ü přikývl a vytáhl smlouvu.
„Jsou to žvásty. Chtěli jen tyhle spory uzavřít před veřejností, aby se mohli potom navzájem vyvraždit. Takhle to ten Šaman chce.“ Pokračoval Ura a převzal od Gekko’üa smlouvu.
„Sí, sí. Jak tenhle muž, tak i zástupce Lovců na tebe ušili pěknou boudu. Nejen na tebe, ale i na ostatní Lovce a ty, co s vámi táhnou za jeden provaz. Udělal jsi chybu, že jsi jim uvěřil.“ Řekl Ura a vzal smlouvu do obou tlap.
„O co ti jde?“ Gekko’ü chytal nervy. Byl připraven zasáhnout, ale měl co dělat, aby nevybouchl.
„Museli jsme to udělat. Pak ten druhý muž. Možná si to opět vezmeme na starost, nebo ty nakonec procitneš a zjistíš, co je správné.“ Vysvětlil Ura a uchopil smlouvu pevněji.
„My? Kdo v tom s tebou jede?! Dělej, vyklop to!“ Zvyšoval Gekko’ü hlas, dožadoval odpovědi.
„My, zástupci Zvířecích Bohů. Čekal jsem, že budeš víc pozornější.“ Odpověděl Ura mírně zklamaně. Takže ty, Tigris, Fenrir a Ursa… Ty parchante!
„Je mi líto, Gekko’ü, ale nedáváš mi jinou možnost.“ Pronesl Ura lítostivě. Roztrhl smlouvu vedví a skočil po černovláskovi. Hned na to zmizel.
Ještě toho večera procházel Shimogakure podivný průvod. Stráže vedli Gekko’üa do vězení, ale za takový hrozný čin zasluhoval i veřejné ponížení. Jeho přátelé nemohli uvěřit svým očím.
„Ne! Ne to nemůže být…“ Zajíkala se Adha, stěží potlačovala slzy. Na svém rameni ucítila jemnou dívčí ruku.
„Neboj se. Pomůžeme mu ven.“ Ujistila ji Li’iu. Průvod pokračoval dál mlžným večerem. Gekko’ü vzhlédl k temnému nebi, měsíc na něj silně zářil, jako by mu dával nějakou naději.
„Tak dobře, divochu. Tady bude tvůj nový domov!“ Ozval se jeden strážní a hned hodil Gekko’üa do cely. Gekko’ü si ani neuvědomil, že došli do věznice.
Tohle je zrada! Zrada vlastního druhu! Ten parchant! Kdo by kdy tušil, že se můj vlastní druh obrátí proti mně? Ale možná měl Ura pravdu. Možná mi přece jen chtěl pomoct. Ale prozatím, díky Urovi, si celá vesnice myslí, že jejich vůdce padl mou rukou. Gekko’ü seděl ve své cele bez jakékoliv výbavy, pláště, brnění a trička. Naštěstí stráže měli tolik soudnosti a nechali mu na levém předloktí kus látky, který zakrýval jeho znak. Nikdo ale netušil, že Gekko’ü pod svým látkovým náramkem skrývá jednu zbraň. Pomalu si náramek sundal a vzal do ruky černý a zahnutý nůž, který si párkrát na ukazováčku protočil.
„Díky za ten karambit, Li’iu.“ Promluvil Gekko’ü tajemně do tmy a zlověstně se zasmál. Už spřádal plán. Takhle ve své cele posedával ještě pět dní. Přišel na to, že nejméně polovina vězňů je tam neprávem. Nejmíň tak polovina je nespravedlivě odsouzena. Ne-li víc. Taky si získal ohromnou reputaci poté, co záhadně zemřel nejhorší vězeň, co kdy ve věznici byl. Ostatní vězni hleděli na Gekko’üa buď se strachem nebo s velkým respektem.
Li’iu se vracela domů. Tvářila se znepokojeně. To, co spatřila na náměstí, ji neutěšilo. V rychlosti spěchala za Adhou.
„Ahoj, Li’iu. Něco nového?“ Zeptala se Adha, když ucítila něčí přítomnost. Li’iu mohla bezpečně opustit stav neviditelnosti.
„Sí, ale novinky nejsou dobré. Zítra ráno hodlají Gekko’üa popravit a s ním i spoustu dalších. Máme jen pár hodin na to, abychom je osvobodily.“ Odpověděla Li’iu. Na Adiném obličeji zračilo čisté odhodlání, hned na sebe hodila svoji modrou vestu.
„Tak na co ještě čekáme?“ Zeptala se Adha a spolu se svojí kamarádkou opustila dům.
Byla noc, pár hodin do dalšího rána. Do rána, kdy Gekko’ü měl být popraven. Ale on se nemohl nechat popravit. Seděl tam neprávem. Gekko’ü seděl ve své cele, vypadalo to, jako by usnul v sedě, soudě podle jeho zavřených očí. Poslední šarvátka s vězni mu ubrala na pár vlasech, takže teď měl sestřih nepravidelně kratší, ale stále si mohl uvázat culík. Venku se ozvaly hromy a hned na to začaly lítat blesky. Jeden blesk uhodil blízko věznice, ale byl natolik silný, aby světla ve věznici přestaly svítit.
„Krucinál fagot hergot!“ Zakřičel jeden strážný naštvaně. V ten moment otevřel Gekko’ü oči. Jenže nebyla to ta fialová, jako běžně. Místo toho je měl celé modré. Tak lov začíná. Kolem potemnělých cel procházel strážný s pochodní. Čirou náhodou měl u sebe i klíče, čehož Gekko’ü hodlal využít. Jakmile byl strážný u jeho cely, vystartoval, co nejrychleji mohl a levačkou chytil strážného pod krkem, který se hned začal dusit.
„Udělal jsi chybu, víš to? Cítil jsem tvůj strach. Kdybych spal, tvůj tlukot srdce by mě probudil.“ Promluvil Gekko’ü tiše nevnímaje stráže, který lapal po dechu. Gekko’ü zvedl svoji levačku, s ní šel i strážný kousek výš, a vytáhl druhou ruku s karambitem, jehož špička se projela po hrdle strážného. V rychlosti vzal klíče, odemknul si svoji celu a strážného zatáhl do tmy. Nevnímal to, že venku zuří bouřka, je zima a ve věznici tma. Tma mu nedělala problém. Problém mu nedělal ani pruh krve, který mu táhl přes nos. Prostě strážného odtáhl, vzal klíče a svůj karambit a odplížil se tmou. Ještě ale zavřel celu a dupnutím uhasil pochodeň. Útěk mohl začít. To mě vážně museli vsadit co nejhlouběji to šlo? K čertu s vámi! Gekko’ü se plížil temnými kobkami, po cestě zabíjel každého, kdo mu stál v cestě. Takhle pokračoval asi tak do druhého patra věznice. Vzduchem prolétl další blesk a trefil se do zdi, kde udělal velkou díru. Díky, holky. Černovlásek na útěku prolezl dírou ve zdi a začal se škrábat na střechu. Vylezl na okraj a všiml si na druhé střeše opodál dvou postav. Jedna, celá v černém, seděla na střeše a druhá, co stála, měla pravačku napřaženou k nebesům. Identifikoval je jako Adhu a Li’iu, až se nad tím musel pousmát. Nečekal ale, že i na střeže budou stráže. Možná mě zbavili mých zbraní, ale mé vědomosti a schopnosti mi nevezmou. Rychlým mrknutím napočítal tak pět stráží a začal skládat pečetě.
„Kombinace elementů: Dračí moc!“ Pojmenoval Gekko’ü svoji novou techniku, když skončil na Kryse. Zpoza jeho zad vyletělo pět draků, každý zastupoval jeho element – Vzduch, Vodu, Zemi, Led a Krystal. Jediným úderem draci odrovnali stráže a ještě nějakou chvilku kroužili nad svým majitelem, který sledoval střechu pod sebou. Tak moje věci jsou ve stejné místnosti, jako je ovládací panel od všech dveří. To se mi líbí. Gekko’ü přehodil ruce na Draka a jeho vyvolaní draci začali směřovat na střechu, za letu se vzájemně obtáčeli a vytvořili pětibarevnou spirálu.
„Kombinace elementů: Dračí moc – Spirála živlů!“ Vykřikl Gekko’ü ještě před tím, než se draci dotkli střechy a celou ji probořili. Do vzniklé díry Gekko’ü skočil, už bez draků a celou místnost vybílil pomocí svých zkušeností. Jakmile padl poslední obyvatel místnosti, Gekko’ü na sebe naházel svoji výbavu a přešel k páce, která otevírala všechny dveře ve věznici.
„Jdeme rozjet ten mejdan!“ Pronesl Gekko’ü škodolibě a zatáhl za páku. Následující zmatek by se dal přirovnat zmatkům v obchodech, když je výprodej zboží, nebo když je něco ve slevě. Vězni se ihned rozprchli a stráže neměli šanci. Gekko’ü vyskočil dírou zpět na střechu, ale tam ho někdo čekal. Jeden ze stráží s připravenou zbraní, který hned běžel na Gekko’üa. Ten nehnul ani brvou a rychlým pohybem seslal strážného ze střechy.
„Táhni!“ Okomentoval jeho pád a sledoval dění pod sebou. Stráže neměli nejmenší šanci proti vězňům.
„Dobře, Li’iu. Můžeme s tím přestat.“ Uznala Adha a svěsila ruku, když si všimla postavy na vrcholku střechy.
„Gekko’ü je venku. A s ním i ostatní.“ Ohlásila Adha a Li’iu se zvedla. Padlo letmé kývnutí hlavou na obou střechách a střecha normálního domu osiřela. Tak zmizím radši taky. Černovlásek švihnul levačkou, zpod chrániče předloktí mu vyjelo něco jako bič utvořený z vody a zachytil se ve větvích. I střecha věznice osiřela.
„Tenhle kov je zvláštní v tom, že je schopen produkovat tvé elementy. Dobrá vychytávka, co?“ Zaslechl Gekko’ü za letu Jinův hlas. Sí, Jine. Opravdu skvělá věc. Pomocí vystřelování vodních bičů se Gekko’ü bezpečně dostal pryč z dosahu zmatku.
Holky dorazily na jedno místo zrovna ve chvíli, kdy černovlásek seskakoval ze střechy. Pád zbrzdil nejprve přemetem a následně kotoulem. Gekko’ü sice nebyl pořádně vidět v té tmě, ale konce holenic a chráničů předloktí zářily stejnou barvou, jako jeho oči. Chytře promyšlené.
„Vítej zpátky, G!“ Přivítala ho Li’iu. Padlo dvojité objetí.
„Jak se ti vůbec podařilo se dostat ven?“ Vyzvídala bělovlasá. Gekko’ü jen cosi hledal za opaskem.
„Pamatuješ na ten karambit, co jsi mi tenkrát dala?“ Zeptal se černovlásek, povedlo se mu schovat karambit ve své dlani. Li’iu se zavzpomínala. Pamatovala si, že mu dala ten zahnutý nůž, ale nevěděla, zda ještě žije. Vzpamatovala se ve chvíli, kdy jí Gekko’ü podával svoji zavřenou ruku.
„Byl velmi užitečný.“ Pronesl Gekko’ü s úsměvem, zatím co levačkou objímal Adhu kolem ramen. Li’iu si vzpomněla, co mu tenkrát řekla, když mu ho předávala. Tehdy měla ještě blond vlasy.
„Ať ti pomůže víc než mně.“ Li’iu ještě chvilku sledovala Gekko’üovu ruku, než ji uchopila do vlastních a potlačila víc k jejímu majiteli.
„Nech si ho. Byl to dar.“ Trvala Li’iu na svém, což Gekko’ü přijal.
Po pár následujících dnech… Shimogakure si dokázala najít nového vůdce, horší to ale bylo s Lovci. Však oni si poradí. Nějak. Gekko’ü posedával na lavičce na náměstí a pročítal něco na způsob novin. Ale noviny to nebyly. Byly to zprávy, které vzal z Ústředny Lovců. Užíval si klid. Konečně.
„Je super nebýt zase hledaný.“ Pronesl černovlásek jen tak do větru a četl dál.
„Ale… Nazdárek, Gekkou.“ Černovláska od čtení vytrhl čísi hlas. Podíval se po zdroji, kráčel k němu Yamato.
„Zdravím, Yamato. Co tě sem přináší?“ Pozdravil Gekko’ü a zabodl oči zpět do zpráv.
„Ale, jen tak se procházím a obdivuju zdejší architekturu. Docela dost se o tyhle věci zajímám.“ Odpověděl Yamato na položenou otázku a přisedl si.
„Prohlížíme sled událostí?“ Načal hnědovlasý při pohledu do zpráv. Všechny byly v Tohk’shaawštině.
„Sí. Hledám nějaký bod, který by mi umožnil pomoc druhým.“ Odpověděl černovlasý a obrátil na druhý papír. Jedna část byla klasicky napsaná v japonštině.
„Šakal zase řádí?“ Zamumlal Gekko’ü pro sebe, jenže Yamato to slyšel.
„Kdo to je ten Šakal?“ Vyzvídal Yamato. Gekko’ü sklopil papíry a dal se do vysvětlování.
„Nejvyšší velitel od Bílého Šamana. Nikdo nezná jeho pravé jméno, ale kvůli jeho metodám dostal přezdívku Šakal.“ Odpověděl Gekko’ü, načež Yamato uznale kývl.
„A jelikož se to týká tvého lidu, tak si to vezmeš na starost, že jo?“ Otázal se Yamato s pohledem zabodnutým na jeden dům. Skoro, jako by mluvil jen tak do větru.
„Na to klidně vsaď vlastní krk, že jo.“ Odpověděl Gekko’ü a schoval papíry. Šakal je ale taky hrozivý nepřítel. Dostat ho nebude snadné.
„Podívej, jestli na takovou práci hledáš společníka, doporučil bych Saie. Moc toho nenamluví, ale v boji a tichém postupu je zatraceně dobrý.“ Domlouval Yamato. Ale to by nebyl Gekko’ü, kdyby neměl nějaký argument.
„Bez urážky, Yamato, ale Saie moc dobře neznám. Vzal bych spíš někoho, koho znám líp.“ Trval na svém Lovec a zvednul se.
„Koho chceš teda vzít?“ Zeptal se Yamato, když si Gekko’ü založil papíry za opasek.
„Kdyby mi tak Osud poradil. Ještě nad tím pouvažuju. Zatím, Yamato.“ Rozloučil se Gekko’ü a zmizel. Zbylo po něm jen pár krystalových částeček letících ve sněhu. Objevil se až na střeše hodně vzdáleného domu. Koho bych tak vzal? Musí to být někdo z Ninjů, ale Adhu nechci ohrozit. Jak tak Gekko’ü uvažoval, v dáli se ozvalo něco, co velmi připomínalo výbuch.
„Co to kruci?!“ Zavrčel Gekko’ü sám pro sebe a po střechách se rozběhl za zdrojem.
„Jestli Kakkò zase řádí…“ Nestihl ani dopovědět a už stál u díla zkázy.
„Že já si to vždycky přivolám.“ Zamrmlal černovlásek a dál sledoval dění pod sebou. V menším kráteru stál Kakkò, jenže ne tak, jak ho ostatní znali. Červenočerná kombinace barev na těle(červené okraje těla, zbytek černý) a z očí mu zbyly jen dvě žlutě svítící tečky.
„Kruci! Přehnal to se svojí proměnou!“ Zalekl se Gekko’ü a odrazil se od střechy. Během letu vystřelil z levačky vodní bič, který se ovázal kolem běsnícího Lovce. Gekko’ü dopadl za něj a rychle s rukou škubnul, což poslalo Kakkòa o pěkný kus opodál.
„Co se tady stalo?“ Zeptal se černovlásek jednoho občana, když mu pomáhal na nohy.
„Já nevím. Prostě začal řádit. Z ničeho nic.“ Odpověděl občan vyjeveně, jenže Gekko’ü byl v klidu. Jako vždy.
„Poslouchejte. Pokud to půjde, zvedněte ostatní a co nejrychleji utečte. Na nějaký čas tu bude horko.“ Nakázal Gekko’ü a občan tak učinil. Během toho zdržoval černovlásek Kakkòa neustálým proudem vody. Klika, že ty máš oheň a já vodu. Heh, Osud je vážně někdy sv**ě. Jakmile poslední občan vyklidil prostor, Gekko’ü pozorněji prozkoumal prostředí, kde bude bojovat. Všiml si odhozeného brnění a roztrhaného obvazu, který Kakkò věžně nosil na pravém rameni.
„Copak, pečeť začala slábnout? Nebo je v tom něco jiného?“ Prohodil Gekko’ü jen tak do vzduchu, načež Kakkò zlostně zavrčel a nabral více do mohutnosti.
„Do h****u s tebou, Ursíne!“ Zanadával černovlásek, když přeskakoval další drtící útok. Chviličku ho takhle přeskakoval, šlo mu o to, aby protivníka unavil.
„Voda: Mnohonásobné vodní biče!“ Zakřičel Gekko’ü a natáhl na Kakkòa pravačku. Z konečků jeho prstů se vyřítily vodní šlahouny a mířily si to na zuřivce. Párkrát se jim sice vyhnul, ale Gekko’ü zapojil i druhou ruku. Konečně se povedlo zuřivce nějak znehybnit, Gekko’ü se pokusil s ním párkrát praštit o zem, ale ani to nepomohlo. Gekko’ü taky párkrát schytal nějakou tu ránu, ale problém byl v tom, že dostával ve stejný čas i rány ohněm.
„Pojď sem!“ Zahřímal Kakkò nelidským hlasem a pokusil se svého protivníka sevřít. Jenže Gekko’ü byl moc rychlý. Než se stihl nadát, Kakkò opět líbal tvrdou zem a Gekko’ü stál pár metrů za ním.
„Diváci se přišli podívat? To mi ještě chybělo.“ Zamumlal Gekko’ü mírně nasupeně a měl pravdu. Okolo bojové vřavy se začali slézat lidi, mezi nimi i Ninjové z Konohy.
Gekko’ü se snažil vymyslet nějaký plán, jenže Kakkò mu to hodlal zmařit. Pár hození o zem, pár ran a nakonec držel svého soka v pevném sevření. Merde’i! Medvědí sevření nesnáším! Gekko’üovi se povedlo uvolnit jednu ruku a zasadit Lovci pár úderů, aby ho pustil. Gekko’ü sice upět ucítil pod nohama pevnou zem, ale Kakkò využil situace a chtěl ho zašlápnout do země. Gekko’ü mu ale pohotově chytil nohu, využil setrvačnosti a po zádech mu přejel pod nohama. Kakkò dostal další ránu do zad a než se stihl opět nadát, vodní biče mu držely nohy.
„Nauč se chodit!“ Popíchl ho černovlásek a škubnul rukama. Kakkò opět ležel a Gekko’ü opět postával opodál. Jenže Kakkò se opět zvednul a mocně zařval. Jeho červeně zbarvená část těla nabrala na sytosti.
„Tak už to musím brát vážně.“ Uznal Gekko’ü a dolů šly všechny svršky, ale nechal si na levém předloktí ten látkový náramek. Aspoň na chviličku, než ho pomalu sundával. Jeho znak začal modře svítit a po těle se mu rozprostíraly černé fleky.
„Máš, co jsi chtěl!“ Zavrčel Gekko’ü a upřel na svého soka jasně modré oči. Protože teď končíš!