Obecné

Ahoj lidi.Takže tohle je můj první příspěvek,jsem tu taky čerstvě zaregistrovaná.Tenhle příběh je rozdělen na spoustu částí.Je to bláznivý,ale přišla sem na něj ve spánku.

Díl 1. - Seznámení

Takže všechno to začalo ve vesnici (nám tak známé) Konoha.

V Ninjí Akademii se po dlouhé době opět sešlo všech 9 Rookies.Naruto,Sakura,Sasuke,Hinata,Kiba,Shino,Shikamaru,Choji a Ino.Bylo léto,takže na sobě měli všichni letní oblečení.Po chvilce do třídy vešel i jejich bývalý učitel Iruka-sensei.

tak podlouhé době tu mám konečně pokračování tenhle díl bych chtěla věnovat všem co to četli, a taky všem kterým jsem kdy v životě ublížila...asi pochopíte čím...rozhodně děkuju že ste si tuhle telenovelu přečetli a jestli budete chtít vymyslim i něco jiného

(pozn.: Sakura si prohlíží krystal)

…otevřu oči. Fialové čáry už dávno zmizely. „Našla jsi tam něco zajímavýho?“zeptá se mě provokativně Itachi. „Ani ne,“zašklebím se, „ty máš bráchu?“ „Jo mám, je o pět let mladší, pořád se mi snaží vyrovnat, mám ho rád,“směje se. Opětuju mu úsměv. Nějak jsme se k sobě začali přibližovat. Nemohla jsem se hnout. Mysl říkala ne, ale tělo chtělo víc. Letmo se dotkl jeho rty mých. Naprosto jsem si to užívala a naprosto si nepřipouštěla co vlastně dělám. Po pár vteřinách jsem se od něj odtáhla. Tvářila jsem se provinile.

…hm mám zase zpoždění. Moje první mise a já příjdu pozdě. Slunce začíná vycházet. Rychle si sbalím věci a utíkám k bráně vesnice. Utíkám tak rychle, jak je to možné. Srdce mi tluče jako pominuté…obloha se začala zbarvovat do oranžovo-červena…zhluboka dodýchávám a rozhlížím se okolo sebe. Nikde nikdo není. Za chvíli uvidím nedaleko mě osobu zahalenou do černého hábitu, vypadajíc jako černý přízrak. Po chvíli dorazí až ke mně a promluví: „Dobré ráno, Ryuuko,“odvětím tiše, „dobré ráno, vyrazíme?“ optám se ho.

Prečo si musel …..

Bol to veľmi zvláštny deň. každú chvíľu sa zdalo že sa spusti lejak. Ale stalo sa tak až pozde večer. Sakura sa práve vtedy vybrala von. Nikto nechápal prečo sa táto mladá kunoichi vybrala von v takomto počasí.

No Sakura mala znovu zlú náladu. Zase si spomenula na Sasukeho. Bola hlúpa že sa rozhodla za každú cenu ošetrovať ľudí.

Vedela že skôr či neskôr príde deň keď niekto spomenie jeho meno. Ale netušila , že ju to až tak vezme. Odkedy odišiel stala sa oveľa silnejšou.

…skáčeme ze stromu na strom. Oba nemůžeme už skoro popadnout dech. Zvuky bitvy jsou blíž a blíž. Pohlédnu do vzduchu. Drak se proměnil v oblak šedivého kouře a skrze něj se prodírala obrovskou rychlostí omráčená Ryuuka. „Jej to nevypadá dobře,“ kleje Sasuke. Těsně nad zemí jí chytl černý přízrak. Zastavil se u stromu. Ryuuku položil ke kmenu. Ta se za chvíli opět probrala. Smutně pozorovala staršího vysokého kluka, s černými vlasy a kruhy pod očima. Na sobě černý hábit s červenými oblaky.

Ukázalo se, že na jedné ze zbraní byla papírová bomba. Ohnul svou hlavu k mému pravému ramenu. Zavřela jsem oči a otočila svou hlavu na bok. Když se prach po výbuchu rozplynul, opět jsme začali oba vnímat. Teprve teď jsem si uvědomila, že na mě leží. Narovnal hlavu. Ze vzdálenosti deseti centimetrů jeho oči vypadaly ještě temněji a tajemněji. Trochu jsem zčervenala. „Pro-…promiň, jen tě kryju,“vysvětluje Sasuke, který si právě uvědomil, co vlastně udělal a kde teď leží. „Jo díky, úúúú,“ zasténám. Sasuke se zvedne.

Proč zrovna tady?

Otevřela jsem oči. Všude trosky a uprostřed vesnice se objevil obrovský oranžový démon s devíti ocasy a podobou lišky. Vyběhla jsem na ulici. Nikdo v troskách nebyl až na jednoho vysokého muže. Měl tak normálně dlouhé blond vlasy (asi jako Naruto) a světle modré oči ( jako Narutovi). Na sobě měl černé triko a oranžové kalhoty( opět Narutův style). Vlastně vcelku vypadal jak dospělý Naruto. V rukou držel malé dítě se stejně žlutými vlasy. Po tváří mu stékala slza. Zeptala jsem se ho: „ Co se tu děje?“ Neodpovídal.

„No právě o tom chci z části s tebou taky mluvit.“ Hinata je přitlačená ke dveřím, úplně červená, a zároveň ji pronásledovala myšlenka, že se Naruto do někoho zamiloval. „Víš, Sakuro, přemýšlel jsem nad tím, jak ses mě včera ptala co je pro mě Hinata, a já…jí…asi…já….nevím….asi…jí…mám rád,“vypadne z něj a já jen přemýšlím nad tím, jak je dát dohromady. „ …když jí vidím, zrychlí se mi tep, a když se jí podívám do očí, nemůžu…“ nedokončí větu.

…Naruto bojuje s jedním asi silným ninjou. Koncentrovala jsem svou chakru do rukou a udeřila ho do zad. Otočil se a srazil mě silnou paží směrem k nejbližšímu stromu, do kterého jsem se vší silou bouchla hlavou. Chvíli jsem vůbec nevnímala a po chvíli jsem se složila…

…po pár dnech zamnou, přišel Naruto. „Hej Sakuro, máš jít za Tsunade,“ „Taky tě ráda vidím,“ odpo-vídám, „jen se obleču!“ „Jo jasný,“ odpovídá mi Naruto. „Jen se obleču,“kouká na mě nechápavě, „OBLEČU!“ Po chvíli mu to došlo, tak se tedy dal na odchod. V okně se mihly dva stíny. Neřešila jsem. Hlavně jsem přemýšlela, proč je Naruto tak natvrdlý. Už otevíral dveře na chodbu nemocnice, když tu se v okně objevili dva ninjové a oba dva nás omráčili. Naštěstí jsem si stihla dát do kapsy od své košile kuna…

poznámka: ta scéna před tim se mi jednou zdála, tak proto je tak divná:D

…tma, všude kolem mě…bolest mi proniká dále do těla…křičím…rozléhá se to celou temnotou…tma, po doznění křiku ustupuje…bolest také…kde to jsem, jak jsem se sem dostala a kdo vlastně jsem?!...honí se mi hlavou otázky, na které neznám odpověď…beznadějně se koukám okolo sebe a do očí se mi hrnou slzy…co mám dělat?...schloulila jsem se do klubíčka……