Tajemné

Uběhl další den a Shikamaru trávil noc v archivu ANBU. Už několik hodin se snažil dát dohromady kompletní Narutovu složku. To byl vcelku problém. ANBU si vedla o mladém Uzumakim celkem obsáhlou sbírku. Zádrhel byl v její roztříštěnosti. Různé spisy podléhaly různým stupňům utajení a Shikamaru neměl zdaleka nejvyšší prověrku. Po mnoha hodinách hledání se mu konečně podařilo najít dokumenty související s jeho pobytem v ústavu.

Pacient č.158
Uzumaki Naruto
Muž
21 let.
Barva vlasů: blond… rychle přelétával očima po textu.

Hanae seděla a přemýšlela. Bála se o Sasukeho, nevěděla, co její tělo udělá v novu a jen se děsila, co s ní prováděl Itachi, že jí to tak kategoricky odmítl říct. Prý nespala dlouho, snad uběhla jen noc, ale i to stačilo, aby Sasuke... nechtěla na to myslet. Neměla ho do toho vůbec zatahovat. Schovala si hlavu do dlaní, její život přinesl tolik problémů.
„Máš ji použít ještě sedmkrát,“ podával jí mast.
„To si zase nic nebudu pamatovat?“ ptala se.

Upozornění: povídka může obsahovat scény nevhodné pro slabší povahy!!

Ve večerních hodinách si to Hitomi vysedávala u průzračné vody, která odrážela poslední paprsky slunce, než zapadne. Vzduch se ochladil, ale přesto bylo příjemně. Máchala si nohy v úzké říčce, v níž šly vidět přes čistou vodu i kameny a příjemný mech. Měla to tu ráda. Působilo to tak obyčejně, až to bylo kouzelné.

Tiché bubnování deště a hučení okapů. První zvuky nového dne. Rozespalý mladík letmo pohlédl oknem ven. Letní deštík se proháněl Konohou a tuto ospalou atmosféru se rozhodl hlasitě narušit budík. Neochotně se posadil a dlouze zívl. Letmo zkontroloval kalendář, 6. srpna. Musím sehnat květiny. No nic, práce nepočká. Pomyslel si a zvedl se z postele. Posnídal, provedl ranní hygienu a oblékl se. Nic, co by vybočovalo z normálu, avšak když si bral z šuplíku hodinky, na chvíli se zastavil. Pohledem spočinul na krabičce vlevo.

Pálivý pocit v hrudi ho nútil nadýchnuť sa stále častejšie a častejšie. Telo si žiadalo pauzu, no strach ho hnal ďalej. Strach zo Smrti, čo ho práve prenasleduje. Kliesniac si cestu krovím zlomil niekoľko vetvičiek. Ďalšia vetva sa pod váhou jeho ruky iba ohla a šľahľa ho do tváre. Prekvapenie, zlé našliapnutie, pád. Telu odľahlo a alkoholom zmalátnená myseľ sa snažila zorientovať, kým sa on s ťažkosťou prevrátil na chrbát. Niekoľko hlbokých nádychov ho dostatočne vzpružilo na to, aby začal hmatať okolo seba.

Seděl stále v tureckém sedě na trávě před hroudami kamenní. Druhá osoba, na kterou se díval už nějakou minutu, vyčkávaje na odpověď, stále tiše stála na větvi nedaleko od něj.

[hide=Informace než začnete]Jedná se o pokračování série PSZNJ (odkaz na první díl). Je to nějakou dobu po ukončení války. Chci říct, že ač PSZNJ jela podle mangy, tak konec byl napsán ještě před tím, než to bylo vůbec v manze, takže jsem si sama konec vymyslela, a tím se budu i tady řídit. Samozřejmě, že Sasuke skončí v Konoze a byla výhra, ale zase takový boj s Obitem skončil jinak.

Hiashi netušil, že to, co prohledával pohledem nebyl les. Pečeť na okraji vytvářela iluzi a on ji nemohl prohlédnout. Vracel se do vesnice, chtěl vyslat pro jistotu další dva ninji, aby se přesvědčili, že zemřela. Sama, na selhání organismu. Znovu se přesvědčoval o své nevině, myslel na manželku a dcery. Neustále se přesvědčoval, že by nemohl normálně žít, kdyby to neudělal. Marně. V hlavě se mu pořád ozýval temný hlásek. Jeho bratr a Neji, oba zemřeli. Neměl by dobrovolně vyvražďovat svůj klan, vždyť by nakonec mohli skončit jako Uchihové.

Hashirama rázoval svou kanceláří sem a tam. Podlaha pod každým prudkým krokem zanaříkala. V jeho počínání jej pozorovali dva jeho nejbližší důvěrníci. Madara a Tobirama stáli každý na opačné straně místnosti. Dlouhou dobu nikdo nepromluvil. Bylo slyšet jen vtíravé a neodbytné vrzání. Došlo k dalšímu útoku. Bilance byla drtivá. Kromě zraněných a několika mrtvých stále měli šest nezvěstných. Nepovedlo se jim po nich najít ani stopy.
„Odvedu Mito k její rodině,“ jeho hlas třeskl místností a oba muži na něho upřeli pohled.

Jakmile Jakkuro skončil s ohledáním těla Ibikiho, i když by vůbec nebyl schopen identifikovat jeho tělo (Možná by mu pomohla roztrhaná na popel sežehnutá čelenka blízko rozdrcené lebky, ze které zbyl jen ohořelý, pokroucený kus kovu se znakem Konohy, taktéž skoro nečitelný.

Následujícího rána probudily Naruta první sluneční paprsky. Opatrně se posadil a začal si protírat oči. Pohled mu sklouzl na hromadu pilulek rozsypaných po zemi. Povzdech si. Nesmím na ně zapomínat. Tohle se už nesmí opakovat. Ještě, že je dneska volno. Těžce vstal a zamířil do koupelny. Pustil vodu a opláchl si tvář.

!!!Varování Povídka není vhodná pro osoby mladší patnácti let!!!

V Konoze bylo krásné slunečné odpoledne končícího léta, avšak ne všichni si užívali krásy počasí. Byli tady i tací, kteří truchlili pro své známé. A jedním z těch, nad kterým lidé smutnili, byl i Kiba Inuzuka. Kdo by si to byl pomyslel, že tak mladý a energický ninja bude prachsprostě zavražděn. Dosud se neví, kdo spáchal tento ohyzdný zločin a i samotný způsob zabití je plný nezodpovězených otázek.

Tma. Ledová, dusivá tma. Naruto ji nesnášel. Pomalu vrávoral úzkou chodbou, oči doširoka vytřeštěné ve snaze zachytit alespoň sebemenší náznak světla. Zbytečně. Za tu krátkou chvíli sice nenarazil na žádné pasti nebo iluze, tísnivá čerň chodby na něj ale rozhodně neměla pozitivní dopad.

Upozornění povídka může obsahovat scény nevhodné pro slabší povahy!!

Ztemnělá Konoha nabízela jen jeden pohled, možná více, pokud byste se lépe podívali. Což skoro nikdo nedělá. Koukáte jen na povrch. Do hloubky jde málokdo. Všude byla tma, klid a mír, ani vítr nešelestil s listovím. Jakoby sama příroda věděla, co se dnešní noci stane, společně s měsícem a hvězdami. Skryly své zraky za mraky, aby se nemusely dívat na tu hrůzu. Jakou ptáte se? To již brzy bude vyzvěděno.

[spoiler] Ahojte, moji milí čitatelia!
Ako som pri minulej časti spomenula, pripravila som si pre vás dvojitý diel! prinášam tiež rekapituláciu deja, aby sme si spoločne pripomenuli všetko, čo sme si s našou hlavnou hrdinkou zatiaľ prežili
Prejem vám všetkým príjemné čítanie

Manari je dcérou feudálneho pána Kirigakure no Sato.
Keď bola ešte malá, jej matku zabili nukenini pri pokuse o revolúciu, ktorá však bola zvrhnutá.
Od tejto udalosti feudálny pán voči Manari zatrpkol a ich spoločný vzťah sa rapídne zhoršil.

Hluk seshora do hrobu nedoléhal, ani zem se moc netřásla a Sasuke netušil, co se nahoře vůbec děje. Konečně byl chvíli sám a nemusel se přetvařovat. Zdrceně seděl opřený o zeď. Díval se na bratrovu rakev. Byl by tak rád, kdyby ožil. Ode dne, kdy se dozvěděl pravdu si nepřestával vyčítat, že ho zabil. Pomalu se zvedl a šel blíž. Vzpomněl si, že se k němu Hanae naklonila a pak utekla. Co se tak asi mohlo stát? Celý zvědavý se přiblížil k bratrovu obličeji a všiml si toho také.
[i]„Jakmile měsíc se zbarví krví,
Vzkříšený bude bez těla,

Hiashi svou hru rozehrál dříve, než Kakashi tušil. Aby nepojal podezření, musel se chovat opatrně. Bylo mu jasné, že musí opustit vesnici. Přestože požádal Kakashiho o zamlčení dopisu, on sám by se zajímat mohl, proč ještě nevyrazil. Jak by mu asi vysvětlil, že už poslal vrahy zabít pisatele, respektive pisatelku - svou dceru... Ale přece bylo dobré, že o tom dopisu věděl. Kdyby se cokoliv stalo, kdykoliv mohly dorazit posily. Nikdo ho sledoval, už dávno by o něm jinak věděl. Byl čas se připravit, aby mohl ráno na své pouti předstihnout slunce.