Hokageho Syn: Origins 003 - Tak takhle to je, co?

Masaki se probudil uprostřed noci. Respektive, probudil ho náhlý chlad. Noční cestou na záchod si všiml, že postel, kde jeho sestra uložila jistého ninju, je prázdná. Měl to potvrzené, když se vracel. Postel byla opravdu prázdná.
„Kami-chan! Kami-Chan!“ Masaki se ihned probudil a běžel za svou sestrou.
„Masaki, co se děje?“ zamumlala Kamira rozespale, odmítala ale vstát.
„Shinobi-san je pryč!“ už byla Kamira na nohou. Lehčím poklusem doběhla do volného pokoje, Masaki měl pravdu. Tanma byl pryč.
„A nechal tady svoje vybavení, většinu oblečení…Tanmo, co za šílenství tě vytáhlo ven?“ dumala Kamira nahlas, zamyšleně se koukala z přítomného okna.
„Hodláš ho najít?“
„Definitivně. Jenom, v noci to bude o dost těžší.“

Tanma měl pocit, jako kdyby bloudil v mlze a ve tmě. Nemohl nic najít, nikam se dostat.
„Hej, kluku! Probuď se!“ zaslechl Tanma v hlavě hluboký a silný hlas.
„No tak, prober se! Prober se, ti říkám!“ hlas náhle zesílil, což donutilo Tanmu otevřít oči. Ocitl se v jakési stoce, všechno mělo žlutozelený nádech.
„Kde to jsem?“ zeptal se Tanma do mrazivé ozvěny. Stál po kotníky ve vodě.
„Jsi ve svém vlastním podvědomí. Jsi tu zaseklý,“ ozvalo se za blonďákem. Tanma se otočil za zdrojem, vzhlédl na obří klec, zpoza které žhnul pár červených očí.
„Kyuubi,“ hlesl Tanma, když mu došlo, kde je.
„A kohos čekal? Kmotřičku vílu?“
„Co se stalo? Co tu dělám?“
„Nechal ses očarovat. Yuki-onna si tě poznačila a teď tě volá k sobě. Tvoje mysl je tady, ale tvoje tělo neposlouchá,“ začal Kyuubi s vysvětlováním, Tanma si během toho přejel rukou po krku.
„Ten cucflek! To je její značka,“ docvaklo Tanmovi. Kyuubi lehce zatleskal.
„Bravo. Jsi bystrý,“
„No, dobré. Jsem vůl, že jsem se nechal chytit. Fajn, moje blbost. Ale ty vypadáš, že máš nějaký nápad. O co jde?“ Tanma se odvážil démonovi čelit. Kyuubiho zarazilo, že s ním jednal jako s rovným.
„A proč bych ti to měl říkat?“
„N***r ma, než ti ten kožuch vypráším a položím před krb. Yuki-onna je démon, stejně jako ty. A kdo jiný by měl něco vědět, než právě že další démon? Tak zpívej, buď tak laskav,“ dokončil Tanma debatu založením rukou na hrudi a nekompromisním výrazem. Kyuubi si mohl jenom povzdechnout.
„Ksakru, stejný jak jeho matka,“ zamumlal Kyuubi pod vousy.
„No budiž. Yuki-onna bere veškerou sílu, kterou v sobě člověk má. Ve tvém případě vezme tvoji chakru, i tu moji. Bere mi ji jemně, ne násilím. Potíž je v tom, že tímhle se postupně dostává víc a víc na dosah mojí síly,“
„A nějakej plán, jak jí to zhatit?“
„Zkus vymyslet něco, co ji předávkuje. Něco, co nezvládne. Já ti svoji sílu půjčit nemůžu. Kdybych se o to pokusil, otevřu se jí daleko víc. Což znamená, že získá větší přístup,“ vysvětlil Kyuubi a shlédl na Tanmu. Ten vypadal, že nad něčím přemýšlí.
„Tak si ji asi budu muset vzít,“
„Hlavně si pospěš. Sice se mi líbí, co přes tvé oči vidím, ale za tu krádež sil to rozhodně nestojí,“ naléhal Kyuubi, když se Tanma blížil ke kleci.

Kamira procházela ulicemi, míjela skupinky stráží, kteří se srocovali nad náhodně rozmístěnými mrtvolami. Bylo jí jasné, že je to dílo jednoho muže. V podstatě chlapce, poněvadž Tanma ještě nepřešel plnoletost. Stopy jí vedly mimo město.
„Tak takhle to teda je, co?“ položila řečnickou otázku a než stihla projít bránou, okolí otřásl silný výbuch a věčnou vánici rozehnala podivná tlaková vlna. Náhle bylo venku vidět.
„Co to bylo?“ Kamira se asi nemusela ptát, v dáli si všimla kouře.
„Nemůžu si to vysvětlit, tak to bude Tanma,“ sotva to dořekla, běžela za kouřem.

Tanma se vybelhal z kouřící jeskyně. Na levém rameni měl hluboký šrám, zhluboka a ztěžka dýchal. Do očí se mu vrátila původní modrošedá barva, už nebyl pod nadvládou.
„Dobře ty, kluku!“ zaslechl v hlavě Kyuubiho hlas, i když jeho samotného hlava třeštila jak hrom. V dáli zahlédl postavičku s černým copem. Z vyčerpání padl do sněhu, Kamira už k němu doběhla.
„Sakra! To se s tebou musím pořád vláčet?“ nadávala Kamira, když se snažila Tanmu nějak zvednout a opět ho dotáhnout k sobě domů. Po cestě musela svým skupinkám vysvětlovat, jak se věci mají. Když konečně došla k sobě domů, položila Tanmu na postel, ať dožene spánek. Všimla si, že mu cucflek už zmizel, ale ta rána na rameni vyžadovala ošetření. Byť amatérský, úspěšně mu to ošetřila.
„Tak, a teď si tu jen sednout a počkat si, než se vzbudí,“

Tanma se probral asi po hodině. Byl tak vycvičený, aby se spokojil s málem. Připadal si jako po prohýřené noci, bolel ho každý sval v těle a hlava třeštila.
„Do h****u,“ to bylo jediné, na co se Tanma zmohl po probuzení a aby na sebe upoutal pozornost.
„Tak už ses nám konečně probudil,“ ozvalo se naproti něj.
„Kamiro…prosím tě, neřvi tolik. Asi se mi ta hlava rozletí,“ zaúpěl Tanma, když si mnul obličej.
„Promiň. Co se stalo?“
„Podlehl jsem. Yuki-onna si mě přivolala k sobě jako psa. Povedlo se mi sotva uniknout,“
„Tak to vysvětluje ten výbuch. Byls to ty, že jo?“
„Jo. Nebýt mýho menšího tajemství, tak tu asi nejsem,“ Tanma si všiml, že Kamira na něj hází pohled, aby to trochu rozebral.
„Promiň, ale těžko se mi o tomhle mluví. Některý tajemství by neměly bejt vyzrazený,“ odmítl blonďák s omluvným pohledem.
„Jasně, v klidu. No, dneska se hodlám stavit za Tomiem. Snad se mi přitom povede zjistit, odkud ten úlomek pochází,“
„Když jsem byl u něj naposled, měl na stěně vystavené dvě dýky. Jedna z nich byla naštípnutá. Tohle bych zkusil jako vodítko. Ale nevím, jestli se ti povede se k tomu dostat. Chtělo by to nějak odlákat,“ navrhl Tanma, když se konečně probral.
„A jak to chceš provést?“
„Nezapomínej, jsem ninja. Odvádění pozornosti je moje specialita,“ pronesl Tanma s jasným úsměvem. Vyzařovala z něj hrdost.
„Tak jo, mistře. Ať hodláš udělat cokoliv, hlavně se nedostaň do dalších problémů. Už tak jich máš na triku dost,“ Kamira se zmohla jedině na rezignovaný povzdech a zavrtění hlavou. Tanma byl schopný, ale kazila to jeho mladická nerozvážnost. Bez dalších slov odešla na plánované setkání.

Kamira došla k Tomiovi do kanceláře. Tanma měl pravdu, na jedné stěně měl vystavený pár dýk, jedna z nich byla naštípnutá.
„Nevěděla jsem, že Tomio byl dřív jeden z nás,“ proletělo Kamiře hlavou, zatímco se Tomio prokousával papíry. Mezitím Tanma mířil k radnici, ale z opačného směru.
„Tanmo-san, už tam budeme?“ ozvalo se blonďákovi za zády. Masaki šel s ním a v rukou nesl svůj míč.
„Už jenom kousek. Vydrž,“ hned na to došli k rozlehlé zahradě, která ale byla plná stráží. Tanma se rozhodl je zlikvidovat tiše a bez zabití.
„Masaki, teď!“ chlapec mohl jít na věc. Aby působil věrohodně, dribloval si s míčem z jedné ruky do druhé, občas hodil o zeď. Než trefil okno do jednoho pokoje na radnici. Všiml si Tanmy, jak mu naznačuje, aby šel míč rychle vyzvednout.
„Co to bylo?“ škubla sebou Kamira, když zaslechla tříštění skla. Tomio ihned odběhl s patřičnými nadávkami. To dalo kapitánce příležitost, aby porovnala úlomek se zbraněmi na stěně. Pasovalo to k sobě, jako chybějící dílek puzzle.
„Spratci jedni nevychovaní!“ zaslechla poslední Tomiovu nadávku, tak se fofrem stáhla do původní pozice.
„No, jak jsem říkal, v tomhle vám nemůžu pomoct,“
„Snad je nikdo neodhalil,“ proběhlo Kamiře hlavou, když Tomio usedal za stůl. Tanma se krčil pod oknem, kam před chvilkou vysazoval Masakiho. Vzduch byl pořád čistý.
„Našel?“
„Jo, mám ho!“
„Tak skoč, chytím tě!“ hned na to Masaki proskakoval oknem. Sotva přistál Tanmovi v náručí, oba zmizeli z dohledu.
„Dobrá práce, synku. Něco z tebe bude,“ prohlásil Tanma s úsměvem, když Masakiho položil na zem. Chlapec mu odpověděl stejně.
„Fajn, včil upaluj domů a nevylejzej. Já nebo Kamira tam za chvilku dojdeme,“ nakázal ninja, jeho přirozená tvrdost změkla.
„Ale co vy?“
„O mě se neboj. Já se dokážu o sebe postarat. Teď běž. A dávej si pozor, kam šlapeš,“ Masaki přikývl a zmizel v uličkách. Tanma ho ještě chvilku sledoval, než mu úplně zmizel z dohledu. Hned na to se vydal na hlavní ulici předstíraje, že se nic nestalo.
„Tanmo! Tady jsi!“
„Kamiro. Nějaký novinky?“
„By ses divil. Nějaký dobrý samaritán rozbil okno na druhé straně budovy, tak jsem mohla porovnat úlomek. Sedí to na Tomiovy čepele,“ objasnila Kamira situaci, Tanma jenom uznale přikývl.
„Tak takhle to teda je, co?“

Dvojice se vydala zpátky ke Kamiře domů. Tanmu ale hned překvapil podivný chlad a ticho.
„Masaki? Masaki!“
„Co se děje?“
„Trochu mi pomáhal. Řekl jsem mu, ať hned upaluje tady,“ vysvětlil Tanma, zatímco prohledával každý kout. V Kamiře začaly stoupat obavy.
„Do h****u, není tady!“ zanadával blonďák, když prozkoumal všechno. Kamira jenom nevěřícně stála.
„Tys ho vzal s sebou?“
„Chtěl jít sám, do ničeho jsem ho nenutil! Už od samýho začátku se mi tohle místo nelíbilo, tak jsem mu řekl, ať spěchá a volí co nejkratší cestu,“ Tanma se postavil uprostřed místnosti s rukama založenýma v bok. Přemýšlel.
„Pojď se mnou, ještě musím něco zkusit,“ navrhl ninja a vyběhl ven s Kamirou v závěsu. Tanma ji zavedl na místo, kde chlapce viděl naposled.
„Tady jsi ho viděl naposled?“
„Jo. Není to tak dlouho, stopa ještě nevychladla,“ odpověděl Tanma rozhodnutě, sundal si rukavici a přidřepl si.
„Jo…Byl tady. A pokračoval tudy. Pojď!“ zavelel Tanma, když zjistil směr. Po cestě vysvětloval, co vidí a cítí.
„Někdo šel za ním. Snažil se ho setřást, jenže pronásledovatel byl rychlý. A tady ho chytil,“ Tanma sebral ze země míč, který Masaki nesl. Vedle něj byl i menší cákanec krve. Byli v jedné slepé uličce.
„Ale kam zmizeli dál? Nemohli se jen tak vypařit?“
„Ne. Přidal se k nim další chlap. Vidím už jenom mužské stopy. Ty vedou tudy!“ Tanma byl opět na stopě. Po stopách došli až k opuštěnému okrsku, který už sloužil jenom jako skladiště a smetiště.
„Tady se jich střetlo víc. Postavili Masakiho na zem. Proti němu šel někdo, kdo kulhá. Hlína je mokrá a ještě teplá. Buď další krev, nebo moč. Možná obojí,“ promlouval Tanma, než si všiml kousku šedé látky na zemi.
„A k***a!“
„Co se děje?
„Masakiho tričko. Byl tady,“ s těmito slovy podal Tanma Kamiře kousek látky. Ta jej držela v rukou jako kousek porcelánu, který se měl každou chvilkou rozbít. V očích se jí zaleskly slzy.
„Masaki…“ Tanma mezitím prohledával dál. Kamiře se zastavil svět. Masaki byl jediný, kdo jí zbyl a teď o něj možná přišla.
„Kamiro!“ jmenovaná sebou trhla. Tanma dřepěl na jednom místě, odhalenou ruku položenou na hlíně.
„S tou hlínou se hýbalo. Pomož mi!“ oba dva začali kopat, kde Tanma tušil správné místo. Po odhrnutí pár vrstev hlíny je přivítal pach začínajícího rozkladu.
„Ne! Ne, ne, ne, ne, ne, ne!“
„Oh, Kami-sama!“ vyjekla Kamira, když zpod hlíny vykoukl kousek krabice a začínající hnilobný zápach zaplnil okolí. Tanma vytáhl krabici a lehce odklopil víko. Hned na to ji znovu zavřel a odvrátil pohled. Kamira si všimla, že se mu obličej zkřivil bolestí, smutkem, zklamáním a nenávistí.
„Co je tam?“
„Kami, nedělal bych to,“
„Co je v tý blbý krabici?!“ Tanma rezignovaně odklopil víko. Zápach se rozletěl ještě víc, až to donutilo Kamiru couvnout o pár metrů.
„Ne! Ne, prosím ne!“
„Kami…“
„Masaki, ne! Proč zrovna ty?“
„Je mi to líto,“ Tanma dorovnal vzdálenost mezi Kamirou a sebou.
„Je mi to líto. Odpusť mi,“ nečekal, že se mu Kamira schoulí do náruče.
„Tanmo, kdo tohle mohl udělat? Co za netvora to může udělat?“ Tanmovi kleslo srdce, když slyšel Kamiru, jak mu brečí do ramene. Sám za to nesl vinu, měl jít s ním. Měli jít spolu a k ničemu by nedošlo.
„Odpusť mi, Kami. Nevěděl jsem, že nás může sledovat,“ omlouval se blonďák a přitisknul k sobě plačící ženu blíž. Její stisk zesílil.
„Nemůžeš za to. Nemohl jsi vědět, že někoho za tebou pošle. Neomlouvej se, Tanmo. Jenom to zhoršíš,“ Tanmovi se zkřivil obličej bolestí, hořkostí a hněvem.
„Musíme ho dostat. Tohle mu neprojde,“ Kamira se ihned odtáhla, sotva zaslechla Tanmův hlas. Byl jiný. Byl chladnější než ocel a drsnější než štěrk. To nebyl Tanma, co znala. Když mu pohlédla do očí, bylo jí to jasné. Tanmovy oči rudě žhnuly.
„Teď víme, že stařík má na krku ty vraždy a únosy. Tohle ale byla poslední kapka,“ zavrčel ninja s nepřítomným pohledem. Kdyby mu Kamira nevěřila, hrůzou by utekla.
„Co chceš dělat?“
„To, k čemu mě vycvičili. Najít a zabít,“

Tanma dal Kamiře pár dní, aby se vyrovnala s žalem. Sám se mezitím vydal hledat Tomia, který se ztratil neznámo kam. Jenže i přes svůj věk byl Tanma schopný ninja a když nutné potřeboval někoho najít, tak toho člověka našel. Se svými výsledky se hodlal podělit. Tanma byl pryč už čtvrtý den. Kamira seděla u sebe doma, pročítala zprávy za poslední dny. Znechuceně odložila papíry a podívala se na malou fotku na stole. Byla tam zobrazená s Masakim. Kamiru zaštípaly slzy v očích, jen si povzdechla, aby je zahnala. Venku se nepříjemně zvedl vítr, což upoutalo její pozornost. Sotva se otočila zpátky, málem dostala infarkt. V temném rohu místnosti se objevil stín postavy zahalené v plášti. Zpod kapuce žhnuly rudé oči.
„Tanmo…“ hlesla Kamira, když nově příchozího poznala.
„Jak jsi na tom?“ ozval se Tanma, zněl taky otřesně. Hlas měl chraplavý, jako kdyby mlčel celý týden. Kamira jenom odpověděla pokrčením ramen.
„Tomio se musel dozvědět, že víme o jeho šílenství, Tanmo. Uprchl z města,“ začala Kamira, když si blonďák přisedl a sňal kapuci.
„Vím, kde ho najít,“ místností zavládlo ticho, Kamira jenom vytřeštila oči.
„Každá rodina v týhle vesnici může dostat svoji spravedlnost,“ pokračoval Tanma, vypadal rozhodnutě.
„Tak na co ještě čekáme? Kde je to starý zvrhlý h****o?“
„Asi tři hodiny cesty na sever. Uprostřed horských průsmyků je dolina, kde je jakýsi starý hrad. Tam se zašil,“ odpověděl Tanma a zvedl se. Kamira se ve vedlejší místnosti vybavila. Byla v plné polní.
„Tak teda jdeme,“ uznal ninja.

V polovině cesty se rozhodli dát menší přestávku pod jedním svahem. Kamira vyzvídala po Tanmovi, co zjistil a naplánoval. Jelikož byl Tomio schovaný v údolí, tichý přístup byl skoro nemožný.
„A co ta Yuki-onna? Co se vlastně stalo po tom výbuchu?“ zeptala se Kamira, když sbírala síly.
„Hitomi? No, trošku jsem v její jeskyni rozpoutal peklo. Z obyčejnýho démona je teď onryo. Ale bez obav, půjde po mně,“ vysvětlil Tanma a posilnil se něčím malým ze svého přídělu.
„Hitomi? Ty už sis s ní stihl potykat? Jdeš rychle na věc, teda,“
„Kušuj, chlupáčci!“ ohradil se Tanma v duchu.
„Kolik má u sebe chlapů?“
„Pár stovek, půl mínus nějaký drobný. Takový sídlo vyžaduje hodně péče, takže bych se nedivil i za hromadu stráží,“ ještě notnou chvíli probírali různé věci, než je vyrušil rachot z hor.
„Co to bylo? Lavina?“ Kamira stála na nohou a rozhlížela se po okolních svazích.
„Kéž by jenom lavina. Yuki-onna je tady,“ odpověděl Tanma, když se zaměřil na jeden kopec, ze kterého se valila hromada sněhu. Tanmovy vycvičené oči dokázaly najít ženu v jejím čele.
„Radši bych zdrhal,“ jak se pravilo, tak se udělalo. Lavina postupovala rychle, i když dvojice ji na chvilku ztratila z dohledu.
„Počkej, uděláme menší protiopatření,“ navrhl Tanma při chvilce klidu a vytahoval z brašny pod pláštěm kus provazu. Pokynul Kamiře, aby mu vlezla na záda, aby následně mohl Tanma uvázat provaz kolem jejích noh.
„S tímhle bude pohyb plynulejší. Drž se!“ přikázal Tanma, seskočil na svah a začal sjíždět vysokou rychlostí. Jenže lavina se nebezpečně blížila.
„Tanmo! Za námi!“ zahulákala Kamira během sjezdu. Tanma se ohlédl, viděl jenom kupu sněhu, čas od času vykoukla modrá hříva.
„Tak jo, konec srandiček. Drž se!“ nakázal blonďák, složil pečeť tygra a věci se začaly dít. Tanmu s Kamirou obalil oranžový oblak chakry, který tavil veškerý sníh okolo. Kamira se instinktivně držela pevně, jinak by zůstala někde v horách. Po Tanmovi zbyla jenom oranžová šmouha.
„Co to je? Nějaký druh Katonu?“
„Nah, jenom menší využití síly ocasatého démona. Jsem z půlky jinchuuriki. To je to moje tajemství,“ vysvětlil Tanma a začal brzdit, protože se blížil na místo. Lavinovou hrozbu měli naštěstí daleko za sebou.

Dvojice se krčila na jednom skalním převisu. Pod nimi, v údolí, se tyčil hrad typického japonského stylu. Všude kolem se hemžila stráž na hlídkách.
„Opuštěný hrad, kde nikdo nebude nic podezřívat. Jak typické,“ uznala Kamira při pohledu do údolí.
„Ti samí chlapi byli i u radnice, dokud tam Tomio vysedával. Tohle je jeho stráž,“ potvrdil Tanma a rychle proletěl pohledem okolí. Dost hojný počet byl venku, kdo ví kolik uvnitř. Kamira se zadívala na Tanmu, který prohledával okolí. Plně soustředěný na svůj úkol, profesionalita, mírné zamračení, když mu oči létaly sem a tam. Kamira si nemohla pomoct, obzvlášť když byl jediný, komu už mohla věřit.
„Samý strmý srázy. Dostat se k nim nepozorovaně bude problém,“ mumlal Tanma, když přemýšlel. Nevšiml si, že dívka vedle něj má tvář politou červení. Z přemýšlení ho probral až lehký dotyk na jeho ruce.
„Co je, Kami?“
„Víš, Tanmo, jsem ráda, že jsi tu. A že ti můžu věřit,“ při těhle slovech se Tanma rozpačitě podrbal na zátylku.
„Ale, běžná věc. Tohle dělám běžně,“ všiml si, že Kamiřina ruka se posunula k jeho loktu. I přes to byl Tanma opatrný.
„Tak mladý a už tak schopný. Není divu, že tvoje vesnice poslala právě tebe,“ Tanma zpozorněl. Tón a zabarvení hlasu se mu zdálo podezřelé.
„Narážíš tím na něco?“ Kamiřina ruka se pomalu dostávala přes jeho rameno. Všiml si taky, že její pohled byl jakoby zamlžený.
„Je tě škoda. Řekni, máš někoho?“ Tanmu tahle otázka zarazila. Znejistěl.
„Uh, ne,“ ruku cítil pomalu na krku, Kamiřin dech pomalu slyšel.
„Škoda. Takový fešák,“ dívka byla skoro jak vyměněná. Než Tanma stihl což odpovědět, už cítil její rty na svých.
„Kami…“ hlesl Tanma s hlubokým výdechem, oslovená mu ale přiložila prst na rty.
„Šššš… Chci tě, Tanmo. Teď hned a tady. Pokud to nepřežijeme, tak ať máme aspoň na co vzpomínat, než úplně utichneme,“ zašeptala Kamira, špičkou nosu se dotýkala Tanmového nosu. Blonďák spatřil ten žár, spontánnost a vášeň i přes chladnou barvu jejích očí.
„Yuki-onna tě musela pěkně drtit. Ukážu ti, jaké to je se skutečnou ženou,“ Kamira ani nečekala na odpověď, iniciativu převzala sama. Jeden polibek následoval další a po něm další a další. Skalní převis nad údolím byl kulisou pro intimní moment dvou.

Tomiova paranoia se na strážích pořádně podepsala. Dvojnásobné hlídky ve dne i v noci. Uvnitř i vně. Jenže chudáci nemohli nic dělat, Tomio je platil a ne málo. S příchodem večera je ale překvapil menší výbuch.
„Co to bylo?“
„Přepadení? Vždyť o tomhle nikdo neví!“
„Pane, podívejte se!“ ozval se jeden ze stráží k Tomiovi, který se taky přiběhl podívat. Stařec zaměřil pohled. Z oblaku kouře vylezl mladík v bílém plášti a šedou kapucí na hlavě.
„To je ten ninja. Zbavte se ho! Hned!“ zavelel Tomio a vytratil se. Stráže se seběhly jako kobylky. Tanma si poklidně vykračoval po mostě, než zaslechl kroky.
„Účel návštěvy?“ zeptal se jeden ze stráží, zbraně připravené. Tanma jenom pomalu zvedl hlavu.
„Spravedlnost,“ zpod kapuce vykoukl pár rudých očí s protáhlými zornicemi a peklo mohlo začít. S prvním tuctem stráží se Tanma vypořádal ručně, další čtyři vyřídil svým tantem, než mu pátý útočník zlomil čepel. I s tím si Tanma dokázal poradit, soka rychle odzbrojil a využil jeho vlastní zbraň proti němu. S novou zbraní v ruce hodlal čistit cestu k hradu. Tomiovi spadla čelist. Doslova, ještě kluk a dokázal si poradit s takovým počtem strážím. Tanma se pohyboval rychle a vždycky udeřil přesně. Kamira byla notný kus opodál, dorážela přeživší. S takovým tempem se Tanma rychle dostal až k bráně, kterou stihli zavřít a zabarikádovat. Tanma, krytý svým bleskem, moc dobře věděl, jak si s bránou poradit. Zabodl meč do země a oběma rukama napodobil zatlačení. Ovšem, obě dlaně měly ohnutý prostředník. To bylo jeho ruční znamení pro vzdušnou vlnu. Brána se rozletěla jako kus polystyrénu.
„Nenech se zabít. Uvidíme se nahoře,“ připomněl Tanma Kamiře a každý se vydal svou cestou. Po cestě zlikvidovali každého, kdo jim přišel do cesty.

Tanma stanul na nejvyšším bodě jako první, Tomio už připravený k boji.
„Takže jsi na to nakonec přišel, synku,“ uznal Tomio, zatímco seděl v kleku.
„Jo. A musí to skončit. Vstaň!“ štěkl ninja a postavil se do postoje. Tomio se zvedl a vytasil svoje dýky. Kamira doběhla tak akorát, aby viděla oba bojovníky stát proti sobě. Rozhodla se, že nebude zasahovat. Tanma, kvůli cti, hodlal využít jenom svoje znalosti v šermu. Tomio zaútočil sice nečekaně, ale Tanma měl vypilované reakce. Mladý ninja byl slušnou dobu v defenzívě. Tomio, i přes svůj pokročilý věk, byl překvapivě rychlý a silný. Další nevýhodou je, že měl dvě čepele, takže Tanma měl co dělat, aby blokoval obě naráz. I když Tomio pár ran utržil, nakonec to byl Tanma, kdo skončil na zemi.
„Tak vidíš. Porazil tě jeden starý mrzák. Jaká škoda, vím o tobě dost, než si myslíš, Namikaze Tanmo,“ začal Tomio, když se Tanma sebral.
„Údajně nejlepší válečníci na celém kontinentě. Ale zdá se, že jejich poslední člen jaksi zaostává, co?“ vysmíval se stařec a kdykoliv měl možnost, Tanmu nakopnul.
„Tak co? Nemáš co říct?“ pokračoval Tomio posměšně a sklonil se nad blonďákem.
„Říká se, že pomsta je sladká. Ale spravedlnost se má podávat za studena!“ při posledním slovu Tanma natáhl ruku ve znamení. Tomia odhodila vlna vzduchu, aby si Tanma získal nějaký odstup. Hned na to blonďák vystartoval. Rychle, tvrdě a agresivně. Teď Tanma spoléhal na pár znalostí o šermířském stylu klanu Namikaze. Častěji uhýbal, kolikrát těsně o vlásek. Tomio se pokusil o prostý výpad, Tanma ale udělal piruetu, při které vyrazil Tomiovi dýku z ruky a jakmile se otočil, udeřil diagonálně. Tomio dostal smrtící zásah. S pořádnou ránou přes hruď se skácel k zemi.
„Měl bys potenciál,“ zachrčel stařec, než mu Tanmova čepel projela hrdlem. Kamira si oddechla, když Tanma vyvázl jen s pár šrámy. Taky se jí ulevilo, protože Tomio už neprovede nic dalšího ze svých zvráceností.
„Tanmo!“ vykřikla Kamira, když k němu doběhla a vší silou ho objala. Blonďák byl jejím chováním poněkud zaskočen.
„Vyhráli jsme!“
„Ještě ne. Ještě se musím postarat o jednu škodnou,“ sotva to Tanma dořekl, objevila se na scéně Hitomi, Yuki-onna.
„Říkala jsem ti, že jsi blázen, Tomio. Že jednou doplatíš,“ pronesla Hitomi k mrtvému. Pak se ale otočila na mladého ninju.
„Je mi líto, že to tak musí skončit,“
„Sama víš, že není jiné východisko, Hitomi. Musíš odejít, jinak by se situace opakovala,“ trval Tanma na svém. Hitomi si jenom povzdechla.
„No, nedá se nic dělat. S takovou mám ale po tobě jediné přání,“
„A to je?“ Hitomi přešla k Tanmovi hodně blízko.
„Tvé rty mi budou chybět. Prosím, naposledy mě polib,“
„Divný přání, ale budiž,“ odsouhlasil Tanma, než se jeho rty spojily se rty démonky. Ovšem, v nejméně očekávaný okamžik Tanma pozvedl levačku. Ruka mu oranžově žhnula.
„Promiň mi to,“ zašeptal Tanma a vyrazil levačkou proti hrudníku Hitomi. Ruka projela naskrz. Hitomi překvapeně vyjekla, než se svezla na kolena. Celou dobu se dívala Tanmovi do očí, nedokázala z nich nic vyčíst. Jeho šedomodrá barva nevyjadřovala nic, byla chladná jako ocel. Kamira to celé mlčky sledovala. Tanma se zdál jako někdo, kdo nemá problém zabít, ale teď nevypadal, že ho to těší.
„Tanmo?“
„Vypadneme odsud,“ nakázal ninja a pomocí Hiraishinu opustili údolí. Jenom hromada těl strážných, bývalého vůdce města a démona upozorňovala na to peklo, co proběhlo.

Tanma stál před bránou města, měl se k odchodu. Kamira byla jako jeho doprovod.
„Vážně musíš?“
„Jo. Je mě potřeba jinde, tady už nemám co dělat,“ odpověděl Tanma s mírným úsměvem. Kamira si rozpačitě skousla ret.
„Že se někdy zastavíš?“
„To ti nemůžu slíbit, Kami. Moje cesty jsou nevyzpytatelný, kdo ví, kde budu za dva dni,“ řekl Tanma a položil Kamiře ruku na rameno. Dívka sklopila smutně hlavu, než ji Tanma přitáhl a políbil na čelo.
„Drž se, holka,“ rozloučil se Tanma s úsměvem a vydal se zpět na cestu.